Mám arachnofobii. Od malička. Do našeho sklepa plného odporných obrovských bílých svleček pavouků, kteří, doufám, zdechli, sotva se vysoukali ze svého starého exoskeletu, ani nechodím. Jiného hmyzu se ale nebojím, dokonce mi strach nenahání ani představa, že uvařím dětem k večeři trochu lučních kobylek. Bude to asi lepší, než kuličky z IKEA nastavené koninou.

V diplomové práci nazvané „Zapomenutá entomofagie“ jsem se dočetla:

„V další velké etapě lidských dějin, ve starověku, byl hmyz také běžnou součástí jídelníčku. První zmínka o entomofagii v Evropě pochází z Řecka, kdy Aristoteles (384-322 př. n. 1.) ve svém spisu História Animalium popisuje, ve kterém stádiu je cikáda nejchutnější, a že nejlépe chutnají dospělé samice po oplození, protože jsou plné vajíček. Odkazy na entomofagii nalézáme napříč stoletími i kontinenty. Diodóros Sicilský ve 2. století př. n. 1. nazýval obyvatele Etiopie Acridophagi, neboli „kteří jedí kobylky“.

Význammný čínský lékař a farmakológ L i S‘-čen napsal knihu Compendium of Materia Medica, která komplexně popisuje praktiky čínské medicíny z období dynastie Ming (1368— 1644). Součástí je souhrnný seznam potravin, včetně velkého množství hmyzu, u kterého zmiňuje i léčivé vlastnosti.


Německá vojska v Itálii opakovaně a s potěšením konzumovala smažené larvy bource morušového. Tuto skutečnost popisuje italský přírodovědec Ulysse Aldovandi ve svém pojednání De Animalibus Insectis Libri Septem (1602).


Dokonce ani v ČR nebyla entomofagie neobvyklá. Svědčí o tom česká kuchařka z let 1920 a 1937, kde je možné nalézt recepty na přípravu jídla z hmyzu, jako např. recept na chroustovou polévku.

Napříč historií najdeme nesčetné množství podobných zmínek a publikací, což dokazuje, že entomofagie je v lidech hluboce zakořeněna. Zvykli jsme si jíst žáby, hady, ještěrky,měkkýše i ústřice, jediné, co nám brání jíst hmyz, jsou předsudky a odlišné kulturní zvyklosti.

Chroustová polévka mne zaujala, protože chroustů je u nás tedy požehnaně, stejně jako šněků. Tak jsem pátrala a hned první odkaz vedl k TV Nova.

Česká chroustová polévka:
1/4 kg chroustů (pro 6 osob) ve studené vodě omytých vhoď do horké vody, přidej všechnu kořínkovou zeleninu, kmínu, trochu soli a nechej v ní zapěniti jemně sekanou zelenou petržel. Vodu z chroustů sceď, zalij jí připravenou zásmažku a nechej chvíli povařiti. Pak zakvedluj do polévky 2 žloutky se 6 lžícemi husté smetany.

No, tak až to Schwab a spol. roztočí, nebudeme trpět nouzí! To je dobrá zpráva.

Víte, přemýšlím, proč jsou ti křupaví červíci, kobylky nebo larvy takové obří téma. Proč tomu všichni věnují tolik pozornosti? Oč je horší sníst cikádu než mrtvolu prasete, bytosti s inteligencí tříletého dítěte? Proč se nám neekluje chobotnice (která je mimochodem taky velmi chytrá a dokáže řešit složité úlohy), proč jíme něco tak odporného a nehumánně získávaného, jako je kaviár? Proč nám nevadí, že mordujeme vše živé hlava nehlava, ale z červů se míníme zjančit? Je to pro mne nepochopitelné.

Navíc se divím, že lidé mají tolik času, aby se pořád rozčilovali nad červy. Je to stejné jako s rouškami. Já už ty sáhodlouhé debaty o takové blbosti jako je ústenka či respirátor nesnesu. Ti nahoře nám hází kostičky a my je s chutí a gustem okusujeme, zaujatě hryžeme a přitom si nevšímáme toho, co se okolo nás doopravdy děje. Myslím, že to se těm slavným vládnoucím jelitům celkem daří. Skáčeme, jak pískají a poslušně panáčkujeme tak, jak chtějí. Opravdu považujete roušky a hmyzí stravu za středobod vašeho vesmíru? Já ne. Mám lepší věci na práci a na zábavu.

Vykašleme se na členovce (a mějme je rádi, jsou užiteční) a raději řešme, to, co máme rovnou před nosem a to, co je důležité. A nezapomínejme žít – zdá se mi totiž, že dost lidí pořád bojuje za nějaké nesmysly a proti kdečemu a mezitím jim protíká drahocenný život mezi prsty. To je sakra škoda.