Pátrám po bídě a drahotě, kudy chodím. A nic, nic, nic. Asi se přede mnou hrozně dobře maskuje a schovává. Zkusila jsem to i na internetu. Ale opět jsem neuspěla. Pro zajímavost si archivuji svoje zjištění, abych o tom mohla jednou povídat vnoučatům, která budou jistě starou bábu poslouchat s očima navrch hlavy, jako jsem já poslouchala svoji babičku, když mi vyprávěla, jak pásla husy a přišla bouřka. vystačila s tím do mých pěti let a pak už jsem si při zmínce o husách klepala na čelo.

Šla jsem na celou věc děsně fikaně. Už víte, že miluju staré dobré komunistické seriály, že je to moje tajné guilty pleasure, a tak jsem samozřejmě sáhla po Nanynce za pultem. V úvodu každé epizody jsou záběry na onu bohatě zásobenou velkoprodejnu. A tam vidíte, kolik stálo maso, sýry, mlíko, mýdlo, zelenina…

Všechno bylo z dnešního pohledu otřesně, ale otřesně drahý, když to porovnáte k tehdejší průměrné mzdě civilního obyvatelstva, která v roce 1977, ze kterého tento klenot seriálové tvorby pochází, činila 2462,- Kčs.

Zajímavá je šunka za 70,- na kilo a plecko s kostí (ramínko) za 26! To jsou pálky. Čaj Pigi stál 85,- v obyčejnější variantě a UHT mlíko celých pět korun. Rajčata byla za 16,- a jahody za 18,-. Třešně pak za 8 kaček. To je, co?

A pozor, pozor – základní indikátor toho, jak se Čechům daří – máslo, kolik to stálo?

A teď šupky hupky na leták Lidlu (aktuální). Není tam máslo, které jsme pořídili za 28,90,- (české), to jen pro doplnění. Připomínám, že v roce 2022 byla průměrná (rovněž hrubá) mzda 43 412 Kč (medián pak 37 463,-).

Kdybyste chtěli lepší maso než je Lidl plecko za 90 na kilo, pak můžete mít z Rohlíku dobré české z chovu, kde se k prasatům aspoň trošku chovají tak, jak si tihleti krásní inteligentní tvorové zaslouží. A ani takové maso nebude tak drahé jako za komoušů.

Myslím, že tuhletu litanii završím něčím zajímavým. Lidl praktikuje, stejně jako jiné kšefty, to, že vám dá slevu za rozsáhlé osobní údaje. To je v rozporu s GDPR nařízením. To, v čl. 7 odst. 5 říká:

Při posuzování toho, zda je souhlas svobodný, musí být důsledně zohledněna skutečnost, zda je mimo jiné plnění smlouvy, včetně poskytnutí služby, podmíněno souhlasem se zpracováním osobních údajů, které není pro plnění dané smlouvy nutné.

Opravdu nevím, k čemu Lidlu je můj telefon a adresa k tomu, aby mi poskytl slevu na mlíko. Říkám si, že až budu mít trošku klidu, pošlu na Úřad pro ochranu osobních údajů nějakou pěknou stížnost na podobné nekalé praktiky.

Vím, že to vypadá, že jsem si skoro na Lidl zasedla (mimochodem, o klimatické spotřebitelské žalobě bude soud jednat na sklonku dubna, tak jsem zvědavá), ale není tomu tak. Chodím tam ráda nakupovat a v e-mailu mám 45 objednávek z online shopu (nicméně ani věrnost ani nákup za 3000,- mi ovšem nezaručí krabici mlíka za 15.90, k tomu by mi pomohlo jen se ve prospěch korporace vzdát veškerého soukromí a využívat jejich špehující aplikaci). Jsem velmi věrná zákaznice a prostě se mi nelíbí, že se obchod, který jsem si vybrala, ke mně chová jako boží hovádko, i když tvrdí něco jiného.

P. S.: Vím, že mi budete říkat, že stálo méně bydlení, tj. dohromady byl život snazší a lacinější. Já vám nevím. Tady je aspoň malé porovnání:

Ano, výdaje byly rozhodně menší, ale mladí žili se starýma v 3+1, nebo jako moji rodiče v malém domě na dědině s dědou a babi a navrch ještě s mojí prababičkou a pradědou… Ostatně dobře je to s dostupností bydlení pro mladé shrnuto v té mimořádně odporné a depresivní sérii Manželské etudy. Kdo by to dneska chtěl?

Spíš lidi tedy byli skromnější. Neutráceli za pičičinky, neměli plné byty krámů a nemysleli si, že mají nárok jet na dovolenou 4x ročně. V novinách se ale všude omílá cena potravin. Nejsou ale vůbec drahé. Jsou levné a nedává to smysl, protože si jich vůbec nevážíme.

Určitě byly o dost levnější energie. Strašně (neúměrně a nesprávně) levná byla voda. Dodnes si pamatuju, jak moc se jí plýtvalo. jako by neměla hodnotu. Se ségrou jsme si pořád napouštěly plnou vanu až po okraj. Copak to bylo správné? Těžko. Elektřina stála v roce 1977 0,39 Kč za 1 kWh. Dnes stojí asi 5,8 Kč, což se může rychle měnit. (V roce 1985 stála 0.51, jen pro info.)

Strašlivě drahé ale bylo spotřební zboží. Docela obyčejná židle stále třeba 350-500 Kčs. Vycházkové boty vyšly na 200 Kčs (to jsem ověřila v babiččině skříni)… věci zkrátka nejsou černobílé a naříkat nad tím, jak se máme dnes blbě, je směšné. Máme se naopak dobře a měli bychom se vykašlat na všecko okolo a prostě žít. Jinak nám život protíká mezi prsty a strávíme ho naprosto příšerně. to je škoda, no ne?