Je to přesně dva roky, co jsem začala organizovat pravidelná čtvrteční setkávání se v Brně.
Byly to mnohdy bezvadně strávené dvě hodiny, za covidových restrikcí se odehrávala docela romanticky – pod širým nebem v parku. Jak šel čas, přesunuli jsme se do kaváren a hospod, kde to bylo o něco příjemnější, protože bylo po ruce pivo, kafe a záchod. Přece jenom i odbojné řeči je lépe spláchnout.
Zpočátku nás bylo mnoho, pak se ale okruh lidí zužoval a zužoval přesně podle toho, jak se uvolňovaly otěže covidích restrikcí. Z posledních setkání je mi jasné, že už jsou všichni jinde a že se doba změnila, zájmy všech jsou jinde. Etapa setkávání je uzavřena.
To ale vůbec nevadí, možná je to i dobře, protož to značí jediné – že je vše zase normální. Navíc – přátelství, která vznikla, doufejme, přetrvají. Setkání v parku a hospodě se přetavila na výlety a ohňové neděle za Brnem konané v úzkém kruhu nejbližších lidí.
Myslím každopádně, že bude na co ohledně setkávání se vzpomínat. Interesantní to bylo, jen co je pravda. Tak děkuju všem a věřím, že už se v parku scházet nebudeme muset. Že bude svět bezva místo k životu, protože se tak my sami rozhodneme. Je to naše volba, jak budeme žít. Do parku už vážně ze zoufalství chodit nemusíme!!!
P. S.: Přemýšlela jsem o tom půlku noci, kdy jsem nespala. Věřím, že je to dobrý krok.