Jak jistě víte, je teplo. Většinu lidí to na konci června nepřekvapí, ale média a ti, kteří nemohou mít čisté svědomí, tento fakt samozřejmě hodlají využít co nejlépe pro svůj prospěch či nekalé úmysly a vnutit lidem další strach, obavy a děs, popřípadě zase trošku rozdmýchat nenávist.
Jen tak cvičně jsem se podívala na klementinské záznamy. Možná by zaujaly i vás. Je pravdou, že včera bylo o něco tepleji, ale opravdu je to takový rozdíl oproti 37, 2 stupně Celsia z roku 1935? S květnovými „rekordy“ je to podobně. Vedro bylo v 18. i v 19. století.
O posledních horkých dnech ve Francii toho také bylo napsáno mnoho. V Bordeaux toho dokonce politikové využili k dalším zákazům a útoku na radost.
The Bordeaux region reached 40 degrees Celsius this week with temperatures forecast to peak over the weekend. Private events such as weddings are still permitted.
Co to je za dodatek, že soukromé akce jsou stále ještě dovoleny, říkáte si? To se doopravdy může objevit v novinách informace o tom, že by si snad vlády nebo municipality dovolily zakázat soukromé akce kvůli teplotám? Ano, může, zní odpověď. Možné je totiž absolutně všecko.
V Bordeaux je přitom teplo docela často. Nehledala jsem pečlivě, ale nějaké informace o tamních teplotách k dispozici jsou.
Zrovna zima tam nebývá, že?
Letní počasí lze velmi dobře, stejně jako virus, zneužít a zaútočit na přirozenou svobodu lidských bytostí. Děsit lze lidi zkrátka covidem, stejně jako vedrem nebo zimou nebo Ukrajinou nebo nedostatkem plynu nebo hyperinflací nebo suchem nebo rakovinou nebo prostě čímkoliv.
Rétorika je vždy stejná: hrůza, horor, nadúmrtí, zranitelní, staří, špatná ekonomika, inflace, miliardy v čudu a samozřejmě změna klimatu. Bububu. My vás k té poslušnosti donutíme! Vypadá to, že svět se zase otáčí tak, že se obyčejným lidem (tedy prakticky všem) nebude existovat zrovna snadno, budou-li trvat na tom, že chtějí žít to, co jim jako správný život předkládají zase „ti nahoře“ -pokud budou toužit po nových autech, po mobilech, po bazénech a tak. Tím jsme totiž zranitelní.
Z mnoha diskusí a článků nebo činnosti nejrůznějších subjektů bažících po politické moci, se zdá, že řešením je za něco a proti něčemu bojovat. To je ale sakra blbost, kterou jsem sama (já vím, já vím!), podporovala. Myslím, že se za máloco stydím ví, než za všechny ty rouškové žaloby nebo dopisy ústavním soudcům, které jsem, ach jo, myslela vážně.
Neexistuje a nikdy neexistovalo nic jako základní práva a svobody zaručené vládou, není právní stát a demokracie je jen teoretický koncept a chodit k volbám je úplná pitomost. Jsou zkrátka údobí, kdy prostý lid dostane povoleno, a pak ta, kdy je mu zase uzda utažena. Taková je pravda.
Vzhledem k tomu je pak důležité nebojovat za nic, podstatné pro celou věc ale je, aby nešlo o rezignaci, ale o filosofický přístup k životu. Pokud tohle dokážeme, pak se budeme chovat tak, jak je to neužuitečnější. Všemi těmi potyčkami totiž pouze živíme hydru a jsme za užitečné idioty. (Celé ty dva covidí roky jsem jen pomáhala nepříteli! Asi nemohli být spokojenější – vždyť jsem byla jejich nejudatnější válečník! ).
Proto se už delší dobu snažím nebrat nic z těch nesmyslů vážně. Jsou mi naprosto lhostejní uprchlíci, neberu vážně změnu klimatu, plyn, roušky jsou mi fuk, stejně jako testy a o vakcínu se nezajímám. Netrápí mne Hořešjí, Válek, CDC ani EU, NATO, LGBT+ nebo jakékoliv jiné zkratky. Všechen tento aktuální mišmaš našich dní je podle mne možné zničit jen naprostou ignorací. Starejte se jen o sebe, o potěšení, o radost, o to, abyste byli slušní, dejte pokoj dětem. Buďte s přáteli a hlavně nedávejte energii tomu, co si ve svém životě nepřejete. Buďte bezstarostní.
Já sama se tohle perně učim, stojí mne to krev, pot a slzy. Snažím se blaženě strouhat řepu slepicím, být vděčná za každé vajíčko, s chutí spát na matraci umístěné na zemi vedle babiččiny uvrzané staré postele, na které se vážně nedá ani ležet. Pokouším se najít radost v ohřívání horké vody v brutaru, kdykoliv se chci vykoupat nebo aktuálně v černém kbelíku na slunci. Listuju starými Receptáři a obdivuji lidi, co dokázali vytvořit a vymyslet. Usiluju o to, abych nehledala štěstí v penězích, koncertech, kinech, v nákupech, v děsně upraveném domově, v oblečení, v restauracích, v nespokojených dovolených v Řecku či Egyptě. V ničem z toho není svoboda. Je jen v našem rozhodnutí nenechat se týrat tím, co se valí zvenku, proože jsme proti tomu bezmocní a nemáme zbraně stejně jako je němali nikdy naši předkové.
Nebojme se toho žít skromně, nebojme se neusilovat o kariéru a nebojme se nepohodlí a změny. Mysleme na to, co můžeme udělat a jak se můžeme stát resilientnějšími – mít zahradu, brambory, drůbež, dřevo, domácí vzdělávání nebo přátele, kteří jsou dost dobří a o které se staráme a kteří tohleto všechno mají a v případě nouze se rozdělí. Pak budeme skutečně svobodní a v podstatě nezranitelní. S takovými lidmi se bude „těm nahoře“ opravdu špatně manipulovat. Změňte sebe. To je jediné, co můžete doopravdy udělat.