Jistě si pamatujete, že se můj spolek obrátil na soud s žalobou na nezákonný zásah způsobený mimořádně brutálním a totálně zbytečným vyvražděním statisíců nebohých slepic. Městský soud v Praze mne (a hlavně slepice) poslal, jak už jinak, do háje zeleného. Prý se ekologický spolek nemá co starat o to, jestli někdo ubližuje zvířatům. Asi se mám zabývat něčím užitečnějším, třeba blokováním silnic, že?
Protože s hlupáky z Městského soudu dlouhodobě nesouhlasím, napsala jsem (ve svém volnu, zase!) kasaci. V ní jsem mj. uvedla:
Stejně jako u perlorodek se jen stěží slepice, zejména pak ty mrtvé, mohou obrátit na soud se svojí vlastní žalobou. Kdo pak ale bude tyto tvory chránit proti týrání, když nebude mít právo jít proti nezákonnému zásahu orgánu veřejné správy k soudu environmentální spolek?
Pak mi to ale začalo vrtat hlavou. Co když mají chytří právníci v talárech z velkoměsta přece jen pravdu? Co když je věcí kura domácího, aby se bránil sám, když mu jde o život? Jsem koneckonců jen prostou venkovankou a možná, že světu vůbec nerozumím. Po snídani jsem tedy vzala notebook, zapnula ho, připojila na internet, otevřela Word, dala ho slepicím a čekala jsem. Výsledek se ale nedostavil. Přesto, že kvokalky daly hlavy a zobáky dohromady, přesto, že měly k dispozici ASPI, přesto, že se mohly poradit se mnou jako supervizorem, nenaťukaly ani písmenko.
Zde máte k dispozici videozánam.
Milý Městský soude, milý Nejvyšší správní soude. Ty opeřený holky to fakt samy nezvládnou a já je to neumím naučit. Můžete jim nějak poradit vy, naše právnická (j)elita, jak mají bránit svá práva živých bytostí jinak než skrze lidské spolky? Budou vděčný a třeba vám pošlou nějaké to vajíčko.