Včera mi David řekl, že jeden brýlatý kojot, Petr Němec, který si na Twitteru hraje na intelektuála s dopadem, napsal něco velmi ošklivého o nebožácích z alzheimer centra.

Za tento tweet dostal pořádnou čočku. Proto se pak se snažil svoji hloupost zakrýt tím, že prý dělá výzkum pro boj s covidími konspiracemi.

Líbí se mi, že správný uvědomělý soudruh, který zuby nehty bojoval za co největší zničení společnosti kvůli tzv. ochraně zranitelných během (opět tzv.) pandemie, na ty drahocenné zranitelné ve skutečnosti úplně kašle a z jejich utrpení má zrůdnou radost. Díky tomu přesně víme, s kým máme tu čest. Na rozdíl od odporu k mimořádně nebezpečným koronavirovým „opatřením“, kdy jsme namísto škrcení ekonomiky a lidí skutečně měli provést cost benefit analýzu a nechat prostě věci víceméně běžet normálně za cenu nějakých obětí (teď se jasně ukazuje, jakou cenu za hloupé kroky vlád budeme platit a ne, minimální – pokud vůbec nějaké,s nížení počtu úmrtí s pozitivním testem az to ani omylem nestálo) je pošklebování se trýznivé smrti lidí naprosto zbytečné a docela ubohé.

Když mi David o tweetu řekl, byla jsem na Němce naštvaná. Dnes mi ale došlo, že je to ode mne strašně hloupé. Že jsem se pořád nedokázala poučit. Ještě stále jsem nepochopila, že jediným řešením je se na všechen tento nepořádek tam venku vykašlat. Tohle přece nebyla, není a nikdy nebude věc k řešení! Není to důležité a není to zajímavé. Názory druhých lidí jsou jen názory druhých lidí. Nic víc. Člověk by je neměl vůbec pouštět ani tam. Když už se dovnitř dostanou (protože to přece jen není snadné, ignorovat všechno to, co se na nás valí), měl by je co nejdřív pustit druhým uchem ven, pokud nejde o věc důležitou k přežití nebo v tom lepším případě zlepšení vlastního komfortu, popř. se nejedná o povyražení či zábavu.

Můj závazek zní: Nebudu číst cizí názory, jestliže se u nich nezasměju, kutilsky nepoučím (jako ve starých Receptářích) nebo se nedozvím, co ještě nakřečkovat pro nadcházející krizi.

Na rozdíl od názorů Němce a spol. mne proto baví kondomy, o kterých psala Šichtářová. To je aspoň cenné sdělení! Už předtím jsem se rozhodla tuhletu komoditu postupně schraňovat, ale po tom jejím komentáři jsem jich objednala rovnou 288. Až bude krize (jestli nepřijde, tak mne teda doopravdy zklame, všechny přípravy by totiž přišly vniveč) a nebude tohleto horké zboží k dispozici, tak aspoň víte, kam se obrátit. Cigára ale nekupuju, ty se prý blbě skladují, protože tabák se časem znehodnocuje. Doufám, že latex vydrží!