Dnešní noc nebyla rozhodně krátká. Ještě v jednu ráno jsme nespali, neboť na obloze zářil Měsíc jako by byl bílý den. Čert aby vzal superúplňky a přípravu na ně! Kočka z toho dostala amok a lítala sem a tam po celém domě a vřeštěla. Musela jsem všude zatáhnou rolety a teprve pak nastalo pár hodin klidu, než jsem musela, jako každou noc, na záchod. Při této činnosti mne v absolutním tichu napadají báječné myšlenky a tentokrát tomu nebylo jinak. Připadla jsem totiž na to, že bych měla žalovat Novinky za vysmívání se mojí víře.

V rámci honu na Duškovy teorie (které se z hlediska karmy nezdají býti zase tak mimo, ačkoliv je velice otravné si to připustit), zveřejnilo ono médium před pár dny tento vtípek:

Zajímalo by mne, co je na tom legračního, nebo lépe řečeno, co je na tom nepravdivého, nepřesného hodného výsměchu? Vždyť je to čistá pravda, aspoň pro buddhisty ano.

Většina lidí má určité povědomí o tom, co je to karma. Zjednodušeně lze o karmě říci následující:

Karma is the Buddhist idea that our actions from current and previous lives affect our fortune in this life. In particular, if we suffer in the current life, it is due to negative action in the past. Likewise, if we prosper, it is due to past positive acts, such as compassion. The idea of karma extends to illness; in simplification, sickness is attributed to negative past action.

Karma je velice nepěkný koncept. Je těžké jej přijmout, protože pak nemáte, na koho byste svoje utrpení svedli. Když věříte v karmu, nejsou tu ti zázrační tolik užiteční „oni“, na které byste svedli všechny svoje nezdary a není možné, že kdyby to „oni“ dělali líp, bylo by vám dobře. Blbě se to poslouchá, když se máte jakžtakž dobře. Ještě těžší je ale akceptovat karmu v situacích, kdy je váš život doopravdy podělaný. Mezi ně patří rozhodně vážné nemoci nebo to, že žijete v zemi, která je uschlá na troud či je zmítaná válkou a nepokoji nebo bídou (tady už můžeme jsitě hovořit o kolektivní karmě, kdy to mají podělané tak nějak všichni na jednu hromadu). V takové situaci se neustále rozhlížíte, na koho byste svoje trable hodili nebo jak byste se vyvinili. S karmou toho nelze dosáhnout. Jak říkám, je to nepěkný koncept.

Vraťme se ale od kolektivu k individuálním chorobám. Buddhismus rozhodně nikomu neříká, že nemáte poslouchat lékaře, naopak, kdykoliv jsem byla na přednáškách nějakého lamy a došlo na nemoce, vždycky rada zněla:

„Respektujte, co vám říkají lékaři, a buďte rádi, že žijete v zemích, kde existuje dobrá lékařská péče – to je vaše dobrá karma v těžké situaci způsobené vašimi vlasntími činy v předchozích životech nebo i v tom současném. Vězte, že právě teď sklízíte to, co jste udělali dřív, a že neustále zaséváte semínka své vlastní budoucnosti.“

Proto je směšná rekace bradavičnatého blba Válka, který když něčemu nerozumí, umí jen řečnit o ezoblábolech. Karma nejsou ezobláboly, je to ostatně i zkušenost našich předků, protože co jiného je pořekadlo o tom, že se z lesa ozývá tak, jak se do něj volá, než karma? Pokud se člověk snaží přijmout karmu (ale současně dělat vše, co je možné, což je také součást karmy), pak se může občas aspoň o trošku svobodněji nadechnout než ten, kdo si myslí, že je nebohá oběť toho, co se děje okolo něj. Ne že by mi to šlo nějak extra dobře. Spíš by se dalo říct, že mám v oblasti pojídání toho, co jsem si navařila, úspěchy velice mizivé. Kéž bych byla lepším buddhistou!

O přístupu buddhistů ke zdraví (kterého bych tak ráda dosáhla, ale nedaří se mi, za což viním skutečně jen sama sebe) vypovídá kupř. tento text:

Western research on compassion confirms what Tibetan people already knew: being compassionate is good for your health. In particular, research shows that we are equally as happy doing things for others as we are when receiving things. In one study, people who experienced happiness sourced from compassion had lower levels of inflammation, in contrast to another study group, who described themselves as “very happy” but their happiness was not associated with compassion. Inflammation is associated with a wide diversity of health problems, including cancer, and other autoimmune and non-communicable diseases (Chopra, 2016).

Finally, even if compassion is not an effective way to promote healing of the empath, the compassion that is received by the people around the empath can only promote happiness and kindness in the world, which is an incredible way to turn suffering into something beautiful.

Asi si to přece jen rozmyslím a budu na místní venkovské otrapy o fous hodnější… trocha empatie (ale ne idiocie a sebeničení) a odpuštění by možná, třeba, snad neuškodila, když to tak čtu… no jo… tak já jim ty jejich dědinské zábavy s nekulturním programem a ještě horší hudbou nakonec asi nezničím. Mám totiž strach z karmy.

Abych ale text skončila se stejnou myšlenkou, s jakou jsem jej začala: tento týden pošlu sprostým týpkům z Novinek předžalobní výzvu a budu chtít, aby se mi omluvili za hloupé a urážející kecy. Hádejte, které náboženství a jeho horliví stoupenci jsou mi v tomto ohledu nekonečným zdrojem inspirace? Přesně. Trefa do černého. Třeba se mi skrze moji soucitnou činnost podařípolitickému islámu aspoň trochu zatnout tipec. Jinak než jejími vlastními zbraněmi asi oné ideologii rozporné se všemi lidskými právy a svobodami v našem chápání na kuří oko nešlápnu… Když se mi zadaří, jako bonus si prací pro obecné blaho a lepší svět neuvěřitelně vyšperkuju karmu.