Nevím, jestli jsem hříčkou přírody, ale dosud jsem neměla tu čest s covidem, a to jsem se mu postavila skutečně čelem, neboť jsem, dost možná jako jediná v ČR, podepsala a řádně ověřila a u advokáta uschovala dříve vyslovené přání, abych byla v případě nákazy covidem ponechána napospas řeckým bohům a své karmě.
Nejvyšší správní soud mi řekl, že jsem kecálista, že by mne úpějící ve smrtelných křečích stejně nakonec odvezla rychlá a ještě bych líbala lem lékařských plášťů a děkovala za záchranu. Neměla jsem možnost si to ověřit, neb jak jsem psala, covid se mně a mojí rodině obloukem vyhýbá, až se zdá, že se mne bojí jak čert kříže.
Dnes moje srdce zaplesalo. Nová varianta covidu (kolikátá už?) se prý zove kraken. Odborníci říkají, že spásou by v tomto souboji titánů snad, doufejme, mohlo být očkování:
Očkovaná nejsem a nebudu, tak se holt musím s krakenem utkat tváří v tvář bez zázračného brnění a štítu. Ještě, že to není varianta medúsa. Hyn sa, Nejvyšší správní soude, hukáže!