Včera jsem měla jeden z nejpsychedeličtějších zážitků od doby, kdy jsem opustila svoje dříve tak milované Brno: pokusili jsme se jít ve Znojmě do kina na letní hit Barbie. Ukázalo se to jako zhola nemožný cíl. Ze zásady se totiž nedíváme na zahraniční produkci s dabingem, neboť je to především obrovská škoda a ztráta kvality filmu či seriálu. Pokud je to možné, volíme navíc anglické titulky, v horším případě ty české. Znojmáci ale naše názory na to, jak si vychutnat promítání, nesdílí. Hraje se tu v podstatě jen dabovaně.

Když jsme se z onoho šoku vzpamatovali a vrátili jsme jinak velmi ochotnému prodavači vstupenky, dopotáceli jsme se zpět do auta a raději jeli do staré barabizny. Utvrdila jsem se v tom, že jsem svoje báječné děti dotáhla mezi naprosto nekulturní skupinu obyvatel. Pomodlila jsem se, aby odsud nejpozději v osmnácti vypadly někam hodně daleko na studia a aby se sem ideálně už nikdy nevrátily. Pro jistotu jsem synovi zakázala stýkat se s místní omladinou, aby nezvlčel, je to tady vážně vošajslich. Pravil, že nechápe, proč mu to říkám, nic takové neměl údajěn ani omylem v úmyslu. No, pro sichr má dovoleno jen chodit do šachu, kde se nachází gymnazisté, je donucen docházet do skautu a budu ho vozit raději do Brna do juda. Kamarády má povoleny z Brna a jeho okolí (ve skutečnosti je hlavním důvodem neuvěřitelné rozšíření drog na venkově, tady je snad každý druhý perníkovo konopný táta). Ještě že jsou děcka na domácím vzdělávání a nehrozí sociální prolínání a stahování do bahna hlouposti v místní blbšulce.

Kultura se v mém novém bydlišti omezuje na velice nekvalitní hudební produkci. Obec totiž vlastní mixážní pult, který k našemu velkému neštěstí svěřila členům SDH (na ty mám extrémní pifku kvůli jedné zatoulané kočce). Pravidelně jsme proto oblažováni do brzkých ranních hodin hudební produkcí z dílny Michala Davida, Káji Gotta nebo Olympiku či Elánu. Přijdu si jak v Chalupáčřích, někdy spíše v Hošticích, to zejména když soused odnaproti chodí po dědině v trenkách bez trička, v ponožkách a polobotkách a s pivasem – věrná to imitace Škopka). Člověk by téměř nevěřil, že se tohleto děje v jednadvacátém století, ale je to tak.

Abyste si nemysleli, že jsem nafoukaná a pyšná arogantní mrcha (což jsem a je mi to jedno), můžu vám doložit svoje tvrzení o nízkém vzdělanostním potenciálu místní populace ve srovnání s Brnem i čísly. Stačí se podívat do územně analytických podkladů Moravskokrumlovska a Znojemsk a pro komparaci pak Brna (na Prahu raději nekoukám). Speciální pozornost věnujte prosím číslu vyjadřujícímu počet „lidi“, kteří sotva prolezli ZŠ. Tomu prostě ani nemůžu uvěřit. Pak se můžete divit, jak to na světě vypadá…

Tristní situaci nespraví ani miliardy, které stát rozhazuje na opravy domů po babičce. Když už sem totiž někdo přivandruje (krom pár bláznů jako jsme my), tak jsou to v naprosté většině příslušníci jedné menšiny, která se tak ráda mydlí s jinou menšinou, a řeknu vám, že taková migrace obyvatel rozhodně nevede ke zvýšení IQ v regionu ani to nevylepšuje kvalitu života nebo nezvyšuje chuť příčetných lidí se sem nastěhovat.

Já sama beru svůj pobyt zde jako trest za to, že jsem nebyla schopna vydělat dost peněz na život v Brně, protože jsem naprosto hloupě probendila mnoho let v nevládce, a za to, že jsem si tak pitomě myslela, že dojde na nějaký konec světa a že bude důležité mít zahradu s brambory a slepice. Armagedon bohužel nenastal a evidentně ani nenastane. Můj pobyt zde tudíž nemá žádné racio. Naději na razantní změnu nevidím, protože na výhru ve Sportce to nevypadá. proto mi nezbývá než doufat z celého srdce za bezesných nocí, že to na mých potmocích nezanechá neléčitelné šrámy a že mi to hlavně jednou, po mnoha sezeních u psychiatra, odpustí…

Nicméně kňučet nemá cenu, je třeba něco dělat. Co jsem si navařila, to musím jíst a i z mála se něco dá vykřesat. Třeba mne to tady ještě něčím, jednou, někdy, možná, snad pozitivně překvapí. Stát se může naprosto cokoliv.

P. S.: Modřická Olympia promítá Barbie 5x denně s ENG titulky… ach, jak mně se stýská po normálním pěkném, dobréma čistém životě mezi chytrými a inspirativními lidmi, kteří nemají vysokou školu života… chci zpátky svoji sociální bublinu! Chci pryč z pekla Argemy a jiných devadesátkových hitů!