Domácí škola má pár zajímavých momentů – jedním z nich je dennodenní suplování školní jídelny. Nejde ani tak o samotný akt vaření jako o vymýšlení jídelníčku. Děti obvykle na dotaz, co by si daly, odvětí: „Cokoliv.“ Hmm… a jste tam, kde jste byli a všichni víte, kde. Situace se komplikuje také tím, že jedno dítě je velký masožrout, druhé vegetarián. Proto jsem třeba včera vařila bramborové knedlíky se škvarkama a červené zelí a vedle toho šafránové rizoto.
Šafránové rizoto je z knihy Zdeňka Pohlreicha, kterou jsme si, zcela výjimečně, s dcerou pořídily minulý čtvrtek v Novém Kyjevě. Jmenuje se „Super jednoduše bez masa“ a je doopravdy dokonalá. Už jsem podle ní připravila pět obědů a myslím, že tento týden budeme mít další. Pokud chcete zkusit jíst méně masa nebo třeba jen něco zajímavého, pak jednoznačně doporučuju. Recepty zvládnou i děcka zcela samy a suroviny jsou obvykle v lednici a špajzce.
Děti si na moje školní vaření nestěžují, naopak si pochvalují, že nemusí jíst ty příšerné blafy, které je čekaly naservírované na omšelých tácech. Ani se jim nedivím, na výměnu stravenek za lahůdky typu prejt s brambory (pamatujete si na ten podivný šedivý povlak na nich?), vepřový plátek prazvláštní chuti i barvy, tlusté maso s rozvařeným potrubím nebo na drožďovou polívku a šikanu, že jsme předloženou stravu nezkonzumovali při odevzdávání talířů, nechci vzpomínat ani v noční můře.
Venkov má při vaření na rozdíl od města mnoho výhod. Jednak je snadno dostupná celá řada surovin, druhak máte rozlehlé prostory pro skladování mnoha potravin, což je ale samozřejmě důsledek nedostupnosti obchodu, protože nemůžete jako v centru Brna jen tak za pět minut doběhnout do Billy pro to, co zrovna chybí. Pokud by mělo dojít na nějakou formu potravinové krize, což je docela možné, že se nakonec stane, protože naše vláda (a nejen ona) pro to dělá první poslední (kupř. šaškování s ptačí chřipkou je přímým důkazem těchto snah), pak je venkov do jisté míry lepším místem k životu. K obživě, byť skromné, se tu zřejmě najdou věci snáz a se sousedy můžete provádět výměnu zboží za zboží. Ve městě bych v tomto opravdu žít nechtěla. Taky se ale může docela dobře přihodit, že se vůbec nic nestane a svět se bude dál točit tak jako doposud a měšťáci se nám lonťákům budou vysmívat, že nám čouhá sláma z bot.
Všechny texty série „Právníci na venkově“ najdete zde.