Když někomu řeknu, že učíme doma osmačku a šesťáka, je nám většinou položena stupidní otázka: „A jak to zvládáte, abyste je naučili to, co jim vysvětlí učitelé, kteří kvůli tomu studovali?“ Ano, skutečně si někteří myslí, že předat učivo základní školy s pomocí dobře vybraných učebnic a mnoha pomocného materiálu nedokáží stejně dobře jako „učitelé“. Proč se tak podceňují, to nechápu.

Odlišný je dotaz, jak to stíháme kvůli práci – ten vůbec za hloupý nepovažuju, protože si uvědomuju, že mne pámbů jednak požehnal chytrými dětmi, které se umí učit, a jednak luxusem toho, že jsem měla odvahu nikdy ve svém životě nebýt zaměstnanec a díky tomu můžu pracovat třeba v deset večer nebo v sobotu, když ve všední den dopoledne věnuju tu a tam Pythagorově větě v prostoru a suplování školní jídelny. Výhody toho, že nejsem zaměstnanec, jsou samozřejmě vyváženy značnou finanční nejistotou a nutností být na sebe přísná, protože nade mnou nikdo nestojí s bičem a cukrem.

Samozřejmě chápu, že mám výhodu klasického a univerzitního vzdělání a že někdo faktické limity nedostatku erudice jednoduše má (ale to je pak často člověk, který je o tolik lepší než já, pokud jde o zručnost, že mu jen tiše závidím). Rozumím tomu, že opravdu ne každý může školu nahradit, ale pokud může, pak by měl mít i dost mozkové kapacity na to, aby pochopil, že škola je jen koncept, kterým si stát vynucuje poslušnost.

Přesto samozřejmě každé dítě školní docházku přežije a nemá z toho žádné zvláštní ujímání, o tom nepíšu. Jestliže někdo děcko prostě posílá do školy, je to naprosto ok a já sama bych tam děti klidně vrátila, kdyby chtěly. Je mi to putna, nemyslím si, že je škola zničí a podobné blbosti. Mluvím čistě o prvně uvedeném dotazu, zda dokážu nahradit ty geniální učitele. Odpověď je: „Ano, levou zadní!“

Kvalitu českého (a jakéhokoliv jiného) veřejného školství je totiž tristní. Mám k tomu dokonce i nezvratný důkaz – čerstvou citaci z eŽákovky:

Máte opravdu, ale opravdu pocit, že „pedagog“, který je sice vysokoškolsky vzdělán, ale je schopen poslat rodičům tuto zprávu (něco takového by neměl napsat nejen učitel, a to i když učí matiku, ale ani ten, kdo vylezl z té slavné základky), může vašim dětem něco smysluplného předat? Já ne. Sama samozřejmě tak dělám chyby, ale něco takového, jako výše citovaná učitelka, bych nevyplodila, ani kdybych pila slivovici místo vody. Už jen z tohoto prostého faktu pramení závěr, že prostě jsem lepší vzdělavatel svých dětí než škola.

Říkám si, že si tento skvost schovám, a kdyby se čirou náhodou stalo, že bychom u přezkoušení neuspěli, vytáhnu to jako neporazitelný argument. Ono se to ve skutečnosti nestane, neb moje děti plní testy většinou na plný počet bodů, ale jako zábavná představa se to hodí. Učitelé, kteří jsou na tom s triviálními znalostmi takto, totiž podle mne snad ani nemají právo vyžadovat po dětech jakékoliv výsledky. Nemyslíte?

Nechápu, že mnohem víc lidí nestáhne své děti z toho prohnilého systému. Nechápu, že nevezmou svůj osud a osud dětí do vlastních rukou a že nedají potomkům víc důvěry. Věřím pevně, že děti jsou schopny se vzdělávat samy a že k tomu doopravdy nepotřebují tzv. učitele a už vůbec ne školu, kde musí trpět nesnesitelné spolužáky, se kterými by se dobrovolně nikdy nevídali, protože by si vybrali kamarády podle svého gusta, srdce a zájmu. Já sama se taky nestýkám s kdekým, kdo potřebuje různě integrovat nebo podporovat a je v mnoha směrech otravný, ale přísně si vybírám, s kým budu trávit drahocenný čas. Možná taky proto nejsem zaměstnanec, protože to bych byla pořád tak nějak ve škole, kde mi někdo nařizuje, co dělat a s kým sedět v lavici. Při pouhé představě teambuildingu mi vyskáče kopřivka. Brrr!

Jsem si jistá, že domácí výuka je to nejlepší, co dětem můžete dát. Zbavíte je jha zbytečně strávených hodin ve školních škamnech a naučíte je, jak se starat samy o sebe, nést odpovědnost za to, co udělají a co ne, a rozhodovat o tom, s kým chtějí a s kým naopak nechtějí být a od koho se mají zájem učit. Jsem si na 100% jistá, že by to v mnoha případech nebyli učitelé.