Dnes rozhodovali vážení lidé v talárech z brněnské Joštovy ulice o návrhu skupiny poslanců zastoupených advokátem Zdeňkem Koudelkou na zrušení některých ustanovení Pandemického zákona (šlo o tu novelu – z.č 39/2022 Sb.). Nebudu vás napínat – návrh zamítli. Proč, to popíšu dále v tomto textu, ale bude to jen další snůška blbých argumentů, které nemají hlavu, patu, rozum a ani odvahu, na to vemte jed.

Zpráva Ústavního soudu zde.

K deficitům legislativního procesu (legislativní nouzi) Ústavní soud řekl:

Ústavní soud konstatuje, že Poslanecká sněmovna i Senát se návrhem zákona č. 39/2022 Sb. zabývaly jak věcně, tak co do požadavku na jeho zkrácené projednání, k oběma těmto rovinám byly vedeny diskuse, v nichž zaznívaly i velmi kritické názory a na jejich základě proběhla hlasování. Návrh byl rovněž předložen příslušným výborům obou komor zastoupeným i příslušníky opozice. Lze tak uzavřít, že možnost konfrontace postojů na parlamentní půdě (coby záruka svobodné soutěže politických sil) byla zajištěna. Je také obecně známou skutečností, že projednávání návrhu zákona č. 39/2022 Sb. významně rezonovalo i ve veřejném prostoru, a to ve všech hlavních veřejnoprávních a soukromoprávních médiích. Laická i odborná veřejnost měla dostatečný časový a informační prostor (zejména z důvodu značné medializace legislativního procesu) se seznámit jak s obsahem návrhu zákona, tak i se stanovisky zúčastněných politických subjektů, ať již politických uskupení, jednotlivých poslanců či výborů. Nebyla tudíž dotčena kontrolní (legitimační) funkce parlamentního procesu nejen směrem dovnitř (vůči aktérům legislativního procesu), ale ani navenek (vůči veřejnosti).

Ok, kolik že na to bylo času? Aha, necelý 30 dnů. No, dobře. Držme hubu a krok, legislativní proces byl v pořádku. Tak co tam má Ústavní soud dál? Přezkum ústavnosti jednotlivých šílených ustanovení novelizované Pandy.

K omezení svobody podnikat (doporučuju vzít si lavor na zvracení k ruce):

Ústavní soud proto podrobil § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona přísnějšímu testu proporcionality, v němž na jedné straně stojí svoboda podnikání (čl. 26 odst. 1 Listiny) a na druhé straně ochrana zdraví (čl. 31 Listiny) a života (čl. 6 odst. 1 Listiny). Účelem § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona (coby rozšířeného výčtu mimořádných opatření) je poskytnutí efektivního protiepidemického nástroje k minimalizaci rizika přenosu nákazy šíření onemocnění COVID-19 v populaci a jejích dopadů na veřejné zdraví prostřednictvím opatření, která omezují výkon podnikatelské nebo jiné činnosti v provozovně, obchodním centru, na tržišti, tržnici nebo v jiném prostoru sloužícímu k podnikatelské nebo obdobné činnosti coby místům, v nichž dochází k vyšší kumulaci osob v jednom čase… Takto předestřený cíl napadené právní úpravy považuje Ústavní soud v obecné rovině za legitimní (ústavně aprobovaný). Je již obecně známou skutečností, že onemocnění COVID-19 je virovým infekčním onemocněním přenášejícím se primárně tzv. kapénkovou cestou, tedy vzduchem ze člověka na člověka při blízkém kontaktu na krátkou vzdálenost. Celá právní úprava mimořádných opatření (jíž je právě zkoumané ustanovení součástí) vychází z premisy, že omezení mobility obyvatelstva a možností setkávat se představuje jeden z pilířů boje s onemocněním COVID-19, zejména jde-li o omezení činností provozovaných ve vnitřních prostorách, kde lze důvodně očekávat vyšší míru rizika nákazy… Ústavní soud proto uzavírá, že § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona umožňující regulovat výkon podnikatelské nebo jiné činnosti v provozovně, obchodním centru, na tržišti, tržnici nebo v jiném prostoru sloužícímu k podnikatelské nebo obdobné činnosti coby místům, v nichž dochází k vyšší kumulaci osob v jednom čase, lze považovat za způsobilé (vhodné) k dosažení sledovaného cíle.

Hustý, co? Fakt hustý. Kdo by to byl řek´, že je ještě nějaký soudce s to tohleto vypustit z huby. Ale evidentně je. Tvl. A to ti chytrolíni z Ústaváku ještě dodali:

Předvídat pandemii onemocnění COVID-19 je vzhledem k její dynamice téměř
nemožné; ani v odborné veřejnosti nepanuje shoda, jak na ni reagovat [srov. bod 68 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 106/20 ze dne 9. 2. 2021 (123/2021 Sb.)]. Existuje tudíž zájem na tom, aby byly připraveny všechny dostupné nástroje k nastavení efektivních a cílených protiepidemických opatření, a to zejména v případě výskytu nových rizikových variant představujících vážnou hrozbu pro veřejné zdraví. V tomto konfliktu je proto třeba považovat potřebu zajištění dostatečné akceschopnosti orgánů veřejné moci za pomoci ústavně konformního zásahu do základních práv a svobod za legitimní cíl (viz body 206 a 207 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/21).

No ty brďo, neřekla bych, že někdo svéprávný a s IQ vyšším než 75 ještě doufá, že opatření spočívající třeba v počítání zákazníků u stolu, omezování otvíračky nebo třeba opásávání regálů s nějakým zbožím brání šíření respiračního viru, ale asi jo. Bohužel tento výkvět zrovna teď rozhoduje o našich právech, povinnostech, svobodách, životě a smrti.

Ale nezoufejte, lidé dobří! Ústavní sodu na vás myslí – řekl, že se není čeho bát, neboť zárukou dodržení Ústavy a Listiny nám prý má být to, že je vláda při vydávání opatření rozumná a nejedná svévolně, nývrž rozumně. Navíc jsou prý mimořádná opatření předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu a to je už něco, to vám povím! Sice to vůbec, ale vůbec nefunguje, ale můžete tím chlácholit děti před spaním. Ty předškolní tomu možná i uvěří.

Kojoti z Ústaváku se bohužel vyjádřili i k ústavnosti nařizování karantén a izolací skrze esemesky. Jak jinak – je to v pohodě, chráníte přece ty imaginární zranitelné. Argumenty čtěte, jen když máte pevné nervy nebo papíry ze šaškecu na hlavu, to už se nedá nic pokazit.

Ústavní soud předesílá: samotná skutečnost, že § 8a pandemického zákona zavádí novou netypickou formu úřední komunikace, platnému právnímu řádu doposud v takové podobě neznámou, a priori protiústavnost takového řešení neznačí, jak předestírá navrhovatelka. K takovému závěru by mohl dospět pouze za předpokladu, že jeho konkrétní provedení nedostojí souvisejícím ústavněprávním kautelám. Ostatně, jak uvádí vláda, napadená právní úprava je inspirována již existujícími formami omezení ústavně zaručených práv faktickým pokynem, a to např. institutem zajištění výrobků podle § 7b zákona o České obchodní inspekci či institutem vykázání podle § 44 a násl. zákona o Policii ČR… Ústavní soud se ztotožňuje s vládou v tom, že vzhledem k vysokému počtu nařizovaných karanténních opatření a izolací, jenž může zejména v době kulminace pandemie dosahovat až tisíců případů denně, a vzhledem k nezbytnosti podrobit se těmto opatřením neprodleně, není fakticky realizovatelné, aby uvedené prostředky byly nařizovány ve správním řízení vedeném podle správního řádu a zákona o ochraně veřejného zdraví, neboť takový počet rozhodnutí není schopen žádný správní orgán z kapacitních důvodů vydat, natož včas oznámit. Bylo by absurdní, aby stát nemohl pro účely omezení následků pandemie využívat způsoby komunikace se svými občany, kteří podobné způsoby komunikace v každodenním životě masivně využívají ke komerčním účelům, a to dobrovolně a bezproblémově. Vydávání správního rozhodnutí a doručování jeho listinného vyhotovení je pomalé
a nesouladné s potřebou okamžité reakce na šíření onemocnění COVID-19. Mezi vyhotovením rozhodnutí, jeho vypravením a samotným doručením prostřednictvím provozovatele poštovních služeb adresátovi může uplynout několik dnů, dokonce i týdnů, není-li adresát zastižen a je vyzván, aby si písemnost na uloženém místě ve lhůtě 10 dnů vyzvedl (§ 23 správního řádu). K tomu je třeba zohlednit další aspekt, tedy že v případě nezbytnosti vyzvednutí zásilky na poště (popř. jiném místě) či jejího osobního převzetí dochází k dalšímu nežádoucímu mezilidskému kontaktu…Ústavní soud proto uzavírá, že napadený § 8a pandemického zákona obstojí i v požadavku nezbytnosti.

K tomuto výšplechtu naštěstí soudci dodali:

Ustanovení § 8a pandemického zákona ve srovnání s dosavadními způsoby předvídá formy doručování s nižším stupněm jistoty, že se sdělení adresátovi opravdu dostalo a bude pro něj závazné. Ovšem – co je pro úvahy Ústavního soudu v této souvislosti podstatné – případná nejistota plynoucí z napadené právní úpravy nejde, a ani nemůže jít k tíži jednotlivců, ale pouze k tíži orgánů veřejné moci, potažmo státu, není-li žádné povinnosti k aktivnímu využívání některého ze zamýšlených prostředků komunikace a současně není pro tyto případy upravena tzv. fikce doručení. Jakékoliv sankce či negativní dopady v právní sféře jednotlivce, který se měl izolaci či karanténnímu opatření podrobit, bude třeba podmínit tím, že se s oznamovaným omezením prokazatelně seznámil, neboť pouze tak lze prizmatem principu právní jistoty požadovat, aby se danému faktickému pokynu (a případným právním konsekvencím) podrobil.

Z toho teda ještě bude zajímavých sporů, to vám povím.

Je to jasně potrvzeno to, co já říkám už od jara 2020 – na Ústavním soudu sedí samí imbecilové. Tohle můžu klidně říkat. Když ukrajinská Fialka může lidem nadávat do rusofilních kolaborantů nebo co to řekl, a Válek zase do nácků nebo tak nějak, možný je cokoliv.

Jo a až vám zase nějací právní šarlatáni budou slibovat modré z nebe s tím, že opatření vlády jsou „protiústavní“, nakopejte jim zadek. Jsou to jen sprostí lháři a obchodníci se strachem nebo možná spíš jen s teplou vodou. Skutečně dobrej právník, kterej za svoje rady nic nechce, vám řekne přesně to, co já, aniž by vám mazal med kolem huby, protože to je jediná správná věc.