Ráno mi manžel vyprávěl, že prý Taťka Šmoula žebrá u 23 slovutných institucí, aby mu jako dohodily kandidáty na ústavní soudce. Mohl se přitom klidně zeptat jen u nás na venkově. Hned jsem si totiž říkala, že má komunistický generálmajor po starostech – nejlepší ústavní soudkyní budu přece já! to dá rozum…
Důvodů je celá řada. Naservíruju ty nejdůležitější naší drahé gumě pěkně popořadě, aby v tom měla ordnung. Ten musí totiž ve vojenských diktaturách být! Takže Pavlíku, čti a neotálej se jmenováním!
- Jsem mimořádně chytrá právnička. Ale fakt že jo. Nejen, že mám doma červený diplom, ale taky patřím mezi 2% nejlepších studentů na právnické fakultě. To mluví samo za sebe.
- Doopravdy rozumím lidským právům – jako jediná právnička – žena, jsem se od počátku covidí šaškárny postavila proti nesmyslné buzeraci. Další ženské mě už jen trapně kopírovaly.
- Mám nápady – copak se tě, Pavlíku, někdo jiný ptal na to, proč pojídáš svíčkovou, když brojíš za ochranu klimatu? Těžko.
- Jsem odvážná – pustím se klidně do křížku i s nadnárodní korporací jako je Lidl, když si myslím, že jedná nemravně.
- Nemám žádnou úctu ke státu – díky tomu budu nezávislá a před zvůlí moci veřejné budu bránit každého zuby nehty.
- Jsem ještě docela mladá – a nejsem úplně šeredná, tlustá ani nemám stařecké skrvny – zatuchlé vody ústavního domova důchodců celkem příjemně rozčeřím.
- Jsem ženského pohlaví – už to je v té klobásoidní instituci obrovské plus.
- Hodně pracuju – učím děti doma a do toho vydělávám, nahrazuju školní jídelnu, organizuju výlety a setkání, píšu blog – jsem prostě terno.
- Mám vždycky pravdu – k tomu není třeba nic dodávat. Stačí si přečíst moje báječné weby.
- Mám ráda peníze – plat ústavního soudce by se mi celkem šikl. nebudu zastírat, že to je ten hlavní důvod, stejně jako pro každého z těch obejdů na Joštově.
Dobrý, ne? Taťko Šmoulo, to jsi rád, že máš po práci s výběrem, že jo?