Musím se přiznat, že mne dnešní bláboly o šíření nové mutace z Číny trochu vyděsily. Ne že bych se bála onoho smrtícího viru, který horko těžko zvládl zlikvidovat mizivé promile bytostí z rodu homo s. sapiens. Třeba bych covid konečně po těch letech mohla chytnout (ale dost pochybuju), nicméně mi zatrnulo při představě, co nám všechno zase stát může provést, jako by nestačilo, jak už nás ničí kvůli klimatu, té bububu válce a ve jménu Ukrajinců, kteří opravdu nikoho normálního nemůžou zajímat, a jiným stupidním „current things“
Když si vzpomenu na všechny ty covidí blbosti dějící se s požehnáním soudů, které za tři roky nehnuly ani jednou prstem a vůbec je nenapadlo hájit jedince proti státu, ježí se mi chlupy. Ještě víc se mi dělá mdlo, když se podívám zpět, kolik jsem tomu naprosto zbytečnému boji věnovala času! Důkazy se válí všude kolem mě ve virtuálním prostoru webu Stav bez nouze. Úvodní komiks mne ke všemu bude navěky věků usvědčovat z neskonalé blbosti spočívající ve víře v právní stát!
Skoro před rokem jsem na Stav bez nouze psala poslední příspěvek – zlé štěně od té doby vyrostlo ve zlého kastrovaného psa a do zad mne kope každou noc, kdy si kvůli němu křivím páteř, aby se dobře vyspal. Ostatní věci se nezměnily, neboť důvěru ve stát už nebudu mít nikdy a radím vám, abyste ji zahodili i vy.
Od doby, kdy jsem si uvědomila (ano, se strašlivým zpožděním), jaké monstrum je Česká republika, hladám usilovně způsob přežití ve světě, kde jsem otrokem a kde má nade mnou, mým životem i smrtí, entita zavná stát svrchovanou moc stejně jako za dob feudalismu nebo států otrokářských.
Odstěhovala jsem se s rodinou na venkov, už víc než rok bydlím v domě mojí babičky a s napětím sleduju, jak se David snaží opravit naši novou starou barabiznu a denně se modlím, aby to už na jaře 2023 opravdu bylo. Nakupuju zásoby všeho, co mne napadne, protože pdovědomě neustále čekám, kdy mi stát zase vrazí kudlu do zad. Snažím se nebýt závislá na plynu, na teplé vodě, na bramborách v obchodě, na zelenině, na vejcích (ale do toho mi stát taky neustále háže vidle). Jde to velmi pomalu a je to náročné. Nedávám děti do školy a snažím se jim vštěpovat, že musí být svobodní, co to jen jde a nevěřit nikomu a ničemu a rozhodně ne učitelům, politikům, policii, soudcům a úřadům. Snažím se starat se o své nové přátele, které jsem díky covidu poznala a které muluju. Doufám z celého srdce, že je neztratím.
Přesto všechno se mi ale nedaří být silná tak, jak bych si přála. Když jsem si totiž dnes na webu ministerstva zdravotnictví přečetla tiskovou zprávu o novém covidu, připadala jsem si jako Alenka padající do králičí nory a cítila jsem, jak mi ujíždí pevná zem pod nohama. Byla jsem v panice:
Aktuálně je doporučena ECDC a WHO zvýšená sekvenace pozitivních vzorků, jakožto nástroje k detekci případných nových variant. Nadále platí, že nejúčinnějším způsobem ochrany je očkování. Covid-19 tu s námi stále je, nezmizel. Proto důrazně doporučujeme neodkládat 3. a 4. dávku všem rizikovým skupinám a dále také osobám, kteří mají minimálně 3 měsíce od posledního očkování.
Teď už jsem se trochu otřepala. Připravuju se na další kolo žalob, pokud blbej Válek hodlá chrlit opatření za opatřením a zakazovat nám zase žít, ale rozhodně už je budu brát jenom jako dobrý fór, zábavu a sypání písku do soukolí té obludné mašinerie. I když na mne někdy padne splín, že nic nemá cenu, není to pravda. já sama osobně znám člověka, který dokázal celý život házet státu klacky pod nohy, a to velmi úspěšně, i když byl vždycky na všechno sám a neměl peníze. Ono to jde, jen nesmíte věřit, že existuje spravedlnost a že hydru přemůžete. Musíte se smířit s tím, že drobné pomsty stačí.
Tak do boje a žádný flakec!
P. S.: Mám taky dobrou zprávu, dneska jsem konečně doťukala svoji novou (další) publikaci pro obce o územním plánování. Z toho jsem třeba docela šťastná a pevně doufám, že už nikdy nepojmu nápad zase něco sepisovat (nicméně vím, že ano, bohužel jsem už taková). K Vánocům mi David dal svázané texty ze Svobody za humny. Myslím, že to jako publikační činnost celkem stačí.