Už před pár dny NSS řekl, že to, že univerzity zakazovaly studentům, kteří nebyli očkovaní nebo neprokázali splnění dalších podmínek ze systému O-N-T, je košer. Dnes NSS rozhodoval o kasační stížnosti Masarykovy univerzity proti rozsudku Krajského soudu v Brně, který původně jednání univerzity označil za nezákonné. NSS jeho rozsudek zrušil a věc mu vrátil. Postavil se, jak jinak, za univerzitu.

V rozsudku NSS se uvádí:

Krajský soud podané žalobě vyhověl a rozsudkem označeným v záhlaví určil, že postup žalované spočívající v zákazu účasti žalobce na prezenční výuce, pokud nepředloží doklad o splnění preventivních podmínek, byl nezákonným zásahem. Krajský soud považoval za zásah nejen samotné opatření, ale i jeho faktickou realizaci a dopady projevující se tak, že žalobce musel podstupovat testování a výsledky vkládat do informačního systému školy, aby se mohl účastnit prezenční výuky (činil tedy kroky, které by jinak činit nemusel). Zásah proto žalobci nejen hrozil, ale také reálně nastal.

Krajský soud se proto podrobně zabýval zákonností popsaného zásahu a dospěl k závěru, že byl nezákonný, neboť žalovaná neměla pravomoc stanovit studentům povinnost spočívající v předkládání dokladu o splnění preventivních podmínek a podmiňovat jím účast na prezenční výuce, ani právo shromažďovat informace o splnění těchto podmínek.

NSS s tím nesouhlasil z těchto důvodů:

V nyní posuzovaném případě žalobce v žalobě neoznačil žádný individualizovaný úkon či jednání přičitatelné stěžovatelce, který by byl adresován přímo žalobci a směřoval proti němu, a tedy by pojmově mohl naplnit požadavek přímého zásahu. Žalobce nebyl vystaven ničemu jinému, než čemu byli vystaveni všichni ostatní studenti fakulty. Ve své podstatě se tak žalobce dožadoval abstraktního přezkumu souladu normativního aktu vydaného stěžovatelkou (označeného jako opatření) se zákonem o vysokých školách, případně s jinými právními předpisy, což však soudům rozhodujícím ve správním soudnictví nepřísluší posuzovat v řízení o zásahové žalobě (§ 82 s. ř. s.), ani v rámci jiných zákonem předvídaných žalobních typů.

Pokud krajský soud dovozoval existenci zásahu ve faktické realizaci a dopadech opatření, konkrétně v tom, že žalobce musel podstupovat testování a jeho výsledky vkládat do informačního systému školy, aby se mohl účastnit prezenční výuky, Nejvyšší správní soud uvádí, že v tomto jednání (které žalobce činil v souladu s přijatým normativním rámcem) nelze z podstaty věci spatřovat zásah přičitatelný stěžovatelce, nýbrž se jedná o účinky bezprostředně plynoucí ze zpochybňovaného normativního aktu školy. Jak v této souvislosti stěžovatelka správně uvedla v kasační stížnosti, individualizovaným zásahem, jehož zákonnost by bylo možno věcně soudem přezkoumat, by bylo teprve samotné faktické neumožnění účasti žalobce na prezenční výuce (např. nevpuštěním do učebny, vykázáním z výuky).

V takovém případě by konkretizovanou, přímou aplikaci daného normativního aktu v subjektivní právní sféře adresáta bylo možno přezkoumat ve spojitosti s individuálně adresovaným úkonem žalobci, který by měl povahu skutečného zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s., případně rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s

Ko*oti v talárech, co?

Podle rozsudku NSS čj. 6 As 160/2022 – 35 ze dne 26. 4. 2023.