Nejvyšší správní soud dnes rozhodoval o osudu jedné drzé ženštiny, která se dopustila ideozločinu tím, že v době krizového stavu nesplnila povinnost nevystrčit prakticky nos ze dveří a šla klidně, ježibaba jedna, do hospody s úmyslem povraždit všecky zranitelné.

Abyste se trochu zasmáli, přečtěte si jak, je přestupek popsán v soudním rozhodnutí:

Uvedeného přestupku se žalobkyně konkrétně dopustila tím, že byla dne 23. 1. 2021 v X hodin zjištěna jako zákaznice konzumující jídlo nebo nápoje ve vnitřních prostorách restaurace X v ulici X, čímž porušila usnesení vlády České republiky ze dne 23. 12. 2020, č. 1375 (dále jen „usnesení vlády č. 1375“), bod II, kterým byl zakázán volný pohyb osob na území České republiky od X hodin do X hodin, s výjimkami taxativně stanovenými tímto usnesením a zároveň porušila bod III. téhož usnesení, kterým bylo nařízeno omezení pohybu na veřejně přístupných místech na dobu nezbytně nutnou, bylo nařízeno pobývat na místě svého bydliště s výjimkou případů uvedených v bodech I. a II., omezit kontakty s jinými osobami na nezbytně nutnou dobu a pobývat na veřejně přístupných místech nejvýše v počtu dvou osob; a dále tím, že byla dne 9. 2. 2021 v 18:19 hodin zjištěna jako zákaznice konzumující jídlo nebo nápoje ve vnitřních prostorách restaurace X v ulici X, čímž porušila usnesení vlády České republiky ze dne 28. 1. 2020, č. 79 (dále jen „usnesení vlády č. 79“), bod II, kterým byl zakázán volný pohyb osob na území České republiky od X hodin do X hodin, s výjimkami taxativně stanovenými tímto usnesením a zároveň porušila bod IV. téhož usnesení, kterým bylo nařízeno omezení pohybu na veřejně přístupných místech na dobu nezbytně nutnou, bylo nařízeno pobývat na místě svého bydliště s výjimkou případů uvedených v bodech I. a II. a omezit kontakty s jinými osobami na nezbytně nutnou dobu a pobývat na veřejně přístupných místech nejvýše v počtu dvou osob.

To snad ani není česky, co?

Soud k tomu řekl:

Podstata výtky správních orgánů vůči žalobkyni spočívá v tom, že navštívila restauraci, v níž požívala jídlo a nápoje, přestože v předmětné době byla právě v tomto směru relevantním usnesením vlády omezena… V předmětné době rovněž platilo jiným usnesením vlády stanovené omezení provozu restauračních zařízení. Dle výjimky v bodu II. odst. 3 usnesení vlády si tedy žalobkyně mohla dojít například k výdejovému okénku restaurace, nebylo však povoleno trávit čas uvnitř restaurace a v těchto prostorech konzumovat jídlo či nápoje. Takový výklad této výjimky je v souladu s účelem vládního opatření, na rozdíl od výkladu žalobkyně, dle nějž nebyla návštěva restaurace zákazníkem vůbec zakázána… Pouze pro úplnost lze dodat, že nešlo ani o nákup jídla či pití s sebou. Správními orgány bylo zjištěno, že žalobkyně seděla v restauraci tak, jak to dělá běžný zákazník, s nápojem u stolu.

Nejvtipnější na této broskvovině je následující závěr soudu:

Žalobkyně také v době pandemie a nouzového stavu měla a mohla znát nejen právní úpravu, ale rovněž to, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit právní úpravou chráněný zájem v podobě života a zdraví obyvatelstva. Argumentace žalobkyně ohledně nezaviněného jednání je proto nedůvodná. Aktuální pravidla týkající se omezení volného pohybu, jakož i sankce za jejich porušení, byly nepřetržitě a aktuálně sdělovány všemi dostupnými médii v rozsáhlé informační kampani. Lze si jen stěží představit, že by se takové informace nedostaly k žalobkyni.

Jasně, jasně. V době, kdy se měnila opatření fakt jak na běžícím pásu, tu se smělo sedět po dvou, tu po čtyřech, tu se smělo pít kafe z kelímku venku, tu zase ne, nakupovat se smělo od devíti, jindy od jedenácti, pak zase jen některé zboží, roušky musely být i venku, pak jen vevnitř, nebo v autě, když jste řídili sami, měli poddaní státu znát tzv. právo a řídit se jím. Háháháhá. Soudci jsou ale vtipní kojoti, zvláště, když ještě dodali (kdyby byli radši bývali mlčeli, co?):

Především však není v případě žalobkyně namístě hovořit o tom, že snad o předmětných krizových opatřeních v důsledku překotného jednání vlády nevěděla. Jak již soud uvedl výše, potřeba přijetí krizových opatření i jejich přesný popis byl ze strany vlády komunikován a dále tlumočen všemi dostupnými médii. Povinností žalobkyně přitom bylo se s aktuálně přijatými opatřeními seznámit. Argumentace naznačující právní nejistotu žalobkyně je proto účelová.

.Takže podle soudců tu strašlivou pandémii fakt řídila média, která nám, blbečkům v podhradí, tlumočila právo v podvečerních zprávách. Nene, to je moc. Na druhou stranu je pak pochopitelný závěr soudu, že měla ženská sedět doma a poslouchat ČT a vše by bylo v cajku.

Obzvláště hustý je pak toto (to vás úsměv opouští, když to domyslíte):

Z formulace na níž žalobkyně odkazuje, vyplývá, že se mohla nerespektováním povinností uložených krizovými opatřeními dopustit obecného ohrožení. Ač se daná formulace může jevit poměrně obecná, lze z ní bez obtíží seznat, že oním obecným ohrožení je míněno, jak ostatně uvedl i žalovaný v napadeném rozhodnutí, zvýšení možnosti nekontrolovaného šíření infekce onemocnění COVID-19. Z veřejně dostupných zdrojů se přitom zpětně ukázalo, že se zmíněné onemocnění podepsalo na životech a zdraví občanů České republiky v nemalé míře. Nepřípadné je v tomto světle také tvrzení, že chování žalobkyně nezanechalo žádný nepříznivý následek. Takovým následkem bylo již samotné ohrožení zdraví a života ostatních občanů. Právě na tuto skutečnost mířila formulace obsažená v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí

Soudci evidentně baží po krvi a moc, mocinky moc by chtěli, aby snad ti zlí, co porušovali, nedostali jen správní trest, nějakou směšnou pokutu, ale taky pořádnej flastr v trestním řízení za obecné ohrožení. Imbecilové, co byste chtěli. Uvědomte si ale, co to znaméná – skutečně se velice snadno mohlo stát, že KAŽDÝ, kdo proušil nablblá opatření, mohl být odstáhán za trestný čin. Chápete to vůbec, co by to znamenalo pro vaši budoucnost, mít tohleto v rejstříku? To byste si teda už fakt nikde nevrzli.

Abych byla konrétní a neházela vinu na soudcovský stav obecně, neboť i v něm mohli být dva tři normální lidi a ne jen posluhovačné bestie tyjící z mých daní, tuhletu zrůdnost má na svědomí bába jménem Mgr. Karolína Tylová, LL.M. Evidentně jí ty tituly k rozumu nepomohly.

No a co na tohleto děl NSS? Samozřejmě chytrou Karolínu podržel, jak jinak. Holt ruka ruku myje. To platí v každé době a zvláště příslušníci některého ze „stavů“ se na to mohou spolehnout.

Já chápu, že si stát může dělat, co chce. Chápu, že nemám práva a že jsem bezcenná nicka. Co nechápu, je ta směšná celospolečenská hra na právo, spravedlnost, nezávislou justici, demokracii a jiný kraviny. Docela dost by všem pomohlo, kdyby se na to vykašlali a nehráli už dál podle pravidel diktovaných shora, protože slepá víra v lidská práva, tohleto stupidní náboženství moderního člověka, každého strašně oslabuje. Když přestanete věřit, uškodí to jen státu. A tomu (a jeho poskokům) přece nelze přát nic, než jen to nejhorší, ne?

Podle rozsudku KS Ústí nad Labem – pobočka Liberec, čj. 58 A 1/2022 – 30 a podle rozsudku NSS čj. 6 As 202/2022 – 25.