Jak víte, myslím si, že by bylo mnohem lépe býti neobčanem, nežli otrokem jakéhokoliv státu. Ústavně právní „experti“ by mi jsitě oponovali, že by pak člověk neměl žádná práva a že by se o něj nikdo nepostral, kdyby se mu v širém světě něco strašlivého stalo (napříkald kdybyste byli tak blbí jako slavné duo český slepiček Hanča a Tonča a jeli byste třeba na blind na tak hnusné místo jako je Pákistán). Bla, bla, bla, kecy naší babičky, říkám já a Nejvyšší správní soud spolu s Městským soudem mi dávají za pravdu.

Dnes bylo totiž zveřejněno dálší báječné covidové rozhodnutí. V něm šlo o to, zda stát mohl bránit návratu prokaltých neočkovaných občanů do vlasti a podmiňovat jej přitroublým testováním.

Z rozsudku vyplývá tato zhůvěřilost:

Městský soud přisvědčil navrhovateli, že podmiňování návratu na území České republiky předložením písemného potvrzení o výsledku testu na onemocnění COVID-19 vede k zásahu do základního práva občana na návrat do vlasti zaručeného čl. 14 odst. 4 větou první Listiny. Městský soud však nepřisvědčil navrhovateli v tom, že by toto právo nebylo možno jakýmkoli způsobem omezit. V daném případě právo svobodného návratu občanů do České republiky nebylo negováno, neboť opatření pouze stanovilo podmínky, za nichž se může občan do vlasti vrátit, aniž by jeho návrat absolutně vylučovalo.

Dále se tam dočteme:

Pokud jde o nezbytnost přijatého omezení městský soud vyšel ze standardního testu proporcionality, tj. posouzení vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti v užším smyslu. V daném případě považoval za nezbytné zvlášť posoudit povinnost absolvovat test na přítomnost onemocnění COVID-19 u individuální (v případě návratu z území států, které jsou na seznamu zemí s velmi vysokým rizikem výskytu onemocnění COVID-19, které pouze navrhovatel zpochybňoval) a veřejné dopravy. Podle názoru městského soudu může přijaté opatření přispět k ochraně veřejného zdraví jak v případě individuální dopravy, tak i veřejné dopravy, a proto
obstojí v parametru vhodnosti. Ve vztahu k parametru potřebnosti a přiměřenosti městský soud shledal, že povinnost občanů absolvovat před návratem do České republiky test na onemocnění COVID-19 obstojí v testu proporcionality v případě návratu občana veřejnou dopravou. V případě individuální dopravy však neobstojí a jedná se tak o požadavek nikoli nezbytně omezující základní právo občana podle čl. 14 odst. 4 Listiny. Proto uvedenou část ochranného opatření městský soud
shledal nepřiměřenou a ve svém důsledku protizákonnou.

Jen tak na okraj připomínám, že na seznamu mimořádně nebezpečných zemí byla i Ukrajina. A kdo ty naše drahé miláčky po vypuknutí děsivé války testoval? To najednou mohly na území ČR proudit davy teoreticky nakažených a všem to bylo putna? Chápete to? Já ne.

K rozlišování mezi solidárně odpovědnými očkovanci a těmi zlými drzými sobci neočkovanými MS konstatoval:

Pro úplnost pak městský soud uvedl, že obecně ani odlišení osob očkovaných a neočkovaných nepovažuje v daném případě za nedůvodné. Jestliže vakcinace podstatně snižuje riziko vypuknutí nemoci a významně chrání před jejím těžkým průběhem, není nezbytné, aby očkované osoby musely podstupovat další preventivní opatření mající za cíl ochranu před onemocněním, neboť ta je zajištěna provedeným očkováním.

Hahahaha. No tak jistě.

Co na tyhle děl řečičky NSS? Ani se neptejte. Krátce shrnuto, blouznivci v talárech, kteří rozhodují o našem životě a smrti a vždy se přikloní na stranu státu, jenž je z našich daní živí, si myslí toto:

I u ústavních práv zaručených v čl. 14 odst. 4 Listiny, ve vztahu k nimž jinak nelze uvažovat o aplikaci limitační klauzule obsažené v odstavci 3 téhož ustanovení, je proto třeba podle přesvědčení zdejšího soud zcela výjimečně připustit jejich omezitelnost v zájmu jiného základního práva či svobody, případně v zájmu veřejného statku, a to v případě jejich vzájemné kolize, přičemž takový střet musí být posléze posuzován provedením testu proporcionality… Lze tedy uzavřít, že městský soud správně vycházel ve svých úvahách z toho, že právo svobodného návratu občanů do ČR není zcela absolutní a může být omezeno za účelem tak významného veřejného statku, kterým je ochrana veřejného zdraví, jako tomu bylo v nyní posuzované věci. K tomu lze dodat, že pokud se tak děje na základě zákonného zmocnění (§ 68 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví), není porušením výhrady zákona, že konkrétní podmínky jsou stanoveny ve formě opatření obecné povahy.

Z toho se člověku ještě pořád, i když už systému dávno nevěří, dělá docela šoufl, ne? A co vy? Ještě doufáte v to, že se u soudů někdy něčeho dosáhlo nebo dosáhne, pokud jde o přirozená lidská práva pošlapávaná státy? Pak jste idioti a zasloužíte si, aby se vám stát vysmíval.

Podle rozsudku NSS čj. 7 As 184/2021 – 46 ze dne 30. 5. 2023.

P. S.: Advokát navrhovatele měl docela dobré a zábavné argumenty, myslím, že to nemusela být úplně marná kasace.