Jistě víte, že k volbám z přesvědčení nechodím, nedokážu si představit, že bych těm, kdo lidem soustavně jen škodí, dala svůj hlas, aby za mne rozhodovali. Děkuji, já si věci zařizuju sama tak, jak chci. To, že nedovoluju politickým podvraťákům, aby se dopouštěli nekalostí a zaštiťovali se přitom řečmi o tom, jak to dělají pro moje blaho, neznamená, že mne nebaví sledovat všechny ty šaškárny. Naopak! Osobně třeba držím v prezidentském klání pěsti Babišovi, protože se nemůžu dočkat jeho novoročních projevů. Konečně bychom se zase pobavili! (Jak vídíte, dost radikálně jsem za ty dva a skoro půl roku s covidem změnila názor – od naivní trouby, která věřila, že existuje právní stát, jsem se posunula k naprostému cynikovi, pokud jde o jakékoliv věci veřejné.)

Zdrojem komiky jsou nejen staří političtí matadoři, ale i ti, kteří se tváří, jak změní svět, když jim dáte hlas a zajistíte řadu tučných let u korýtka. Třeba onehdy jsem se nasmála nad fejsáčem Hamplové, když jsme četla následující:

Proč mě to tak pobavilo? Protože jsem si vzpomněla na ne tak starý e-mail od advokáta Nieslena, který mi pochybením jedné z účastnic konverzace přišel do schránky v době, kdy jsem ještě jako ona naivní trouba věřila Zdravému fóru a té slavné spolupráci a „musíme se spojit“ myšlence. Tomáš Nielsen psal:

Podobně to viděl i další bojovník:

Ach, jak se jen mají všichni ti advokáti v lásce, že? Jak si věří, jak spolupracují, jak čisté a bezmračné je to, co vytváří pro dobro ostatních bytostí. O tom, že VZ jsem v této trapné komunikaci byla já, o tom jsem už napsala mnoho. To mi otevřelo oči (i když pak jsem se zase nechala nachytat jinou sladce mluvící advokátkou, nicméně pevně doufám, že to bylo fakt už naposled a že už nikomu na špek neskočím).

Jak jsem psala, celá tato legrační komunikace se ke mně dostala chybkou jedné ze zúčastněných, která si nedala pozor, komu co posílá a komu co posílat nechtěl Nielsen:

Že Nielsen předstírá, že slavnou Hamplovou, Právničku roku, etc., etc., etc. nezná, to mi přišlo snad zábavnější než všecko ostatní kamarádíčkování se, když pravda je dost jinde. Vždyť na sebe již v dubnu 2020 upozornila svým dokonalým názorem na nutnost poslouchat, když stát zavelí. Říkám si, proč si toto Zdravé fórum a spol. neprověřili? Vždyť se za tyhlety zvrhlosti NIKDY neomluvila ani je nevzala zpět (což by stejně nestačilo, vyřčené slovo ani párem volů nevrátíš). Copak můžete, když máte trochu svědomí, spolupracovat s někým, kdo si jako Hamplová myslí toto, ale klidně bude říkat pravý opak, když se to zrovna hodí?

„Virus se tak stal záminkou údajného boje o demokracii, jsou podávány žaloby proti nouzovému stavu, proti zavření hranic, nakonec se můžeme dočkat i žaloby na to, aby soudy vyhostily virus z naší republiky, protože sem nedemokraticky, nikým nezván, vnikl. Uzavření hranic je kde kým označováno za nedemokratické až totalitní (pamatují si tu totalitu ještě sakra?), ačkoli všichni víme, že jsou uzavřeny proto, aby lidé nemohli tak snadno „pendlovat“ mezi Českem a zeměmi, kde virus řádí neuvěřitelně, a dovážet ho sem (města Uničov a Litovel by mohla vyprávět), a na vyhlášení nouzového stavu jsou hledány formální chyby…

Svatá prostoto – paradoxně účinná karanténní opatření nakonec způsobí, že budou označena za zbytečná, protože tu nemáme desítky tisíc nakažených a tisíce mrtvých. Zbytečná by přece byla tehdy, kdyby tu ti nemocní a mrtví byli. Takže když tímto argumentem nejde moc mávat, protože je snadno vyvratitelný (neb opatření včetně uzavření hranic zafungovala), začalo se mávat údajně pošlapávanou demokracií. Je to snadné, chytlavé, všichni ještě máme v paměti dobu skutečně zavřených hranic, takže proč nedat omezení do souvislosti s tímto krásným slovem, které je nám všem drahé.

Jenže demokracie neznamená, že si každý může dělat, co chce, aneb právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého, a pokud o něčem rozhodnou demokraticky zvolené instituce, musíme to, byť třeba někdy se skřípajícími zuby nebo komentářem, jak bychom to udělali lépe (to ale moc neslyšíme, převažuje kritika), akceptovat. Protože kdo jiný by to měl rozhodovat? Nikoho jiného v demokracii neznám, než ve svobodných volbách zvolené orgány. A to, že někdo prostě se neumí nikdy přizpůsobit, a plete si demokracii s právem „já si budu vždy dělat, co chci“, a „jen můj názor je ten jediný správný“, s tím ať jde do háje. Jaký je rozdíl mezi výrokem – nebudu nosit roušku, protože mi to nemá kdo co nařizovat, a výrokem nebudu platit daně, protože mi to nemá kdo co nařizovat? Buďme proto opatrní v úsudku., protože za velkými slovy bývá často velká malost. Dávejme hlavně pozor, zda nejde těm, kteří mluví o ohrožení demokracie, ve skutečnosti o politický boj a politické body pro sebe sama. Zda nejde těm, kteří zaměňují respektování pravidel za diktaturu, hlavně o vlastní zisky. Zda zkrátka všichni moc nekalkulují, a nezapomínají na to, že i oni mohou skončit na ARU jako britský premiér.“

Jestli vás ani takové názory a následné veletoče neodrazují od důvěry v politiky, pak vám asi není rady ani pomoci. Neohánějte se ale prosím tím, že to děláte proto, abyste byli svobodní. Chodit k volbám nemá se svobodou vůbec nic společného, jen to jen a jen sedání na lep obřím egům, nějaké lži, komedii či touze po moci a lepšímu bydlu pro sebe sama. Taková je a byla politka co svět světem stojí.

V roce 1775 James Boswell napsal:  „Politika dnes není nic jiného než prostředek, jak se v tomto světě dostat nahoru. Jedině s tímto záměrem vstupují lidé do politiky a veškeré jejich chování z něj vyplývá.“  Bertrand Russell na to navázal: „Demokracie, jak si ji představují politici, je forma vlády, jmenovitě metoda, jak přinutit lidi, aby dělali to, co si jejich vůdcové přejí, a ještě při tom měli dojem, že dělají to, co si přejí oni sami.“  Popsali byste snad dnešní politiky jinak? Těžko, pokud máte všech pět pohromadě.

Jedině když se na politiku vykašleme a budeme skutečně žít tak, jak my sami chceme, když dokážeme nebýt závislí a nebudeme čekat jako malé děti či zvířata, že se o nás někdo postará, někdo to vyřeší, někdo, někdo, někdo, pak budeme moci rozhodovat sami o sobě.

Nevěřte politikům, žádným. Nikdo z těch, kdo jdou „nahoru“, není férový a na vaší straně. Nebyl, není a nebude. Každý politik to, co dělá, dělá jen sám pro sebe, i když se u toho tváří jako Ježíšek. Proto se rozhodněte zodpovídat za své činy a nést následky a jednat tak, aby tyto byly co nejlepší. Nespoléhejte na levné sliby, fejsáčové výkřiky a na pozlátko. To jsem chtěla říct.