Často přemýšlím o tom, proč by mělo být špatné nemít rád cizí lidi, nemít rád Ukrajince, nemít rád muslimy, nemít rád Američany, nemít rád Číňany, nemít rád Slováky, nemít rád já nevím třeba Inuity, nemít rád heteráče, nemít rád gaye, nemít rád transky, nemít rád děcka nebo důchodce. Je to přece jen a jedině vaše volba, jak se díváte na svět. Někdo naopak může mít rád psy, někdo kočky, někdo morčata a někdo třeba zmiňované Číňany, někdo právě „naše“ Ukrajince, někdo slepice a někdo Rusy a někdo třeba i ty Slováky nebo dokonce Pražáky. Každému dle jeho preferencí, říkám si já.
Neexistuje ani omylem povinnost cítit cokoliv pozitivního vůči druhým, spíš je nekonečná láska ke kdekomu znakem počínajícího nebo rozvinutého šílenství. Je to totiž dost směšná myšlenka, milovat všechny lidičky s dobrým srdíčkem, a ještě legračnější jsou ti, kdo předstírají, že to tak mají. Bla, bla, bla. Horší pokrytce, aby člověk pohledal. Zajímavé je, že ti, kdo strašlivě milují jedny, současně zoufale nenávidí jiné. Mnohem jednouší je mít jako já naprosto laxní vztah k 99,99999… % lidstva, pak si nemusíte na nic hrát.
Nekonečně ubohé jsou šaliny v barvách Ukrajiny, o kterých jsem se právě dozvěděla. Nápis „zvláštní jízda“ je v tomto případě tak nějak přiléhavý – předpokládám, že taková trať má konečnou ve zvláštní škole, protože nikdo příčetný tohleto nemůže brát vážně.
Vidíte ale tu snahu neustále všem připomínat, že se děje něco hrozně, ale hrozně tragického, čeho se máte bát a z čeho si máte rvát vlasy na hlavě? Vidíte ta hesla? „Stand with Ukraine“? A proč jako? Nepřipomíná vám to covid a provolávíání „Stay at home?“ Mně docela jo.
A neevokuje to dokonce červené transparenty se žlutými písmenky, které se nosily nad hlavami pochodujícího davu na prvomájových oslavách? „Vše co máme, pro mír dáme!“
Ještě, že si z toho stejně jako tenkrát prostý lid umí udělat srandu (a škoda, že komáři nemohli používat hashtagy, to by rovněž byly klenoty).
Jdou soudružky na prvního máje v průvodu, každá nese jedno z písmen, které tvoří nápis:
VŠE CO MÁME, PRO MÍR DÁME!
Soudružka, která průvod organizuje se otočí k té, která nese Í a povídá: „Ne, že se nám zase ztratíš, jako minule.“
Hesla prostě na poddané fungují. To věděla církev, věděli to feudálové, věděli to nacisti, komunisti, ví to každý vládce. Proto je fajn se takovým úderkám vysmívat, nic jiného na ně neplatí. Nedovolte slovům ani obrázkům, aby vás děsily nebo nutily k něčemu, co je vám ukradené anebo co vůbec nechcete.
Když jsem ale vysvětila, že opravdu není naší povinností, ba dokonce ani přirozeností mít rád cizí lidi nebo jim pomáhat na náš úkor (což říkám už od roku 2020), je současně třeba říci, co je ale podle mne zásadní ve vztahu k druhým členům rodu homo spaiens (a v některých případech ještě jednou sapiens)?
Jednoznačně neškodit.
Opravdu by nikdo neměl žduchat neoblíbené lidi do silnice, není dobré jim třeba propichovat gumy, brát uřvaným harantům hračky, není ok vzít neoblíbené protivné babce hůlku a stydět bychom se měli, když bychom těm, které nemůžeme vystát, třeba něco ukradli. K těmto činům bychom neměli nabádat ani děti, ani slabomyslnější spoluobčany.
To ale vůbec neznamená, že musíte pomáhat, mít úctu, ohledy, soucit a jiné podobné nesmysly. Neškodit není opozitum k pomáhat. Žijte prostě tak, abyste se za sebe nemuseli stydět, to je jediný možný návod pro jakoukoliv dobu. Níže uvedený článek je návodem na mluvení o jakémkoliv problému – o utopencích ve Středozemním moři, o Ukrajincích, o transkách, o prezidentovi, o koťátkách nebo o sovách.