Včera jsem přemýšlela o tom, jestli se bojím války. Dospěla jsem k závěru, že podobné strachy jsou strašlivě komické. Víte, já už se nehodlám bát, protože jsem v obavách žila dost dlouho a vyvedla jsem kvůli nim mnoho nelogických blbin. Třeba to, že jsme se přestěhovali z Brna na venkov bylo motivováno v podstatě jen obavami, jež se ale ukázaly býti zcela lichými. Ono se totiž vůbec nic nestalo a já mám namísto normálního bydlení v každé místnosti kaman na dřevo, vodu na koupání si budu muset i v nové staré barabizně ohřívat v brutaru a v pátek budu muset strpět posměšky dalšího zedníka, který se bude ptát, proč nemám normální bydlení. Moje děti budou muset kvůli mým strachům žít tady v té prčici, na střední školu, kterou si ani nebudou moci pořádně vybrat, dojíždět do Znojma a když chtějí do kroužku, je to výprava na půl dne, protože se musí až do Brna. Tak jsem celé mojí rodině dokmondila život proto, že jsem se bála! Kdybych na sebe nenechala působit všechny ty koniny, mohla jsem být v Brně, děti mohly normálně chodit do školy a nemusela jsem se starat o rozmazlené bývalé zlé štěně a trápit se dennodenně obřími výčitkami svědomí. Strach je holt velmi špatný rádce.
To stejné platí o covidu – celou dobu jsem si myslela, jak že je svět děsivý, všude jsem viděla nějaké hrozby a tamto a ono a výsledek? Vůbec nic zvláštního nestalo. Kdybych se nebála a normálně žila, bylo by i o tolik líp! Proto se teď rozhodně nenechám vyprudit řečmi o válce, Nebojte se ani vy. Stát ve skutečnosti tahá za kratší konec a je na lidi prostě krátký. I když se projednává novela všech „válečných“ zákonů, i když se odevšud valí jen samé běsy, neházejte flintu do žita. Jste to vy, kdo rozhoduje o vás. Nikdo jiný.
Představovala jsem si, co by stát udělal, kdyby většina lidí prostě nenarukovala. Kdyby jednoduše nepřišli k odvodu. Kdyby povolávací rozkazy roztrhali a spálili. kdyby v den D šli na piknik s dětmi a kdyby si dali pivo a jen tak koukali pánubohu do oken. Víte co by udělal? Nic, vůbec nic, protože nemá aparát, kterým by zvládl donutit tisíce neposlušných lidí k akci. Lidi měli vždycky na výběr, jen se většinou rozhodli blbě – rozhodli se být povolní a rozhodli se poslouchat. Jestliže teď nechcete, aby vás stát mohl děsit válkou, abyste se báli, že budete muset narukovat, abyste žili ve strachu o své děti, tak to odmítněte a nedělejte to.
Nenechte se trápit ani státem, ani těmi, kdo na vašem strachu vydělávají a pořád a pořád a pořád dokola vytahují válečné karty a nepěknou budoucnost. Ukažte prostředník úředníkům a všem, kdo neustále podporují utrpení. Budoucnost je nadějná, je přesně taková, jakou si ji uděláte vy sami. To vy rozhodujete. Nikdo jiný.
P. S.: Nenechte se prudit ani taťkou Šmoulou, naším budoucím prezidentem, ani Fialou, ani Zelenským, ani Babišem. Nenechte se trápit ani nesmysly okolo Aspen Institutu a jinými kravinami. Stačí, abyste se podívali, jací nýmandi jsou okolo toho všeho v politice sdružení. Copak tohle vás může ohrozit? Jestli ano, tak byste měli sami na sobě zapracovat, protože jste vycukané slabé bábovky, které si špatné zacházení zaslouží, když dávají vládu nad sebou do rukou chudáčků.