Kromě klimaticko respirátorové žaloby (která teda po dohodě s mým milým manželem půjde k Ústavnímu soudu) rozhodoval NSS ještě v jedné zajímavé věci – ve věci ženy, která se cítí být mužem, ale ne dost na to, aby si nechala ušít pinďoura, nicméně v občance chce mít chlapskou verzi jména. Soudy se na její/jeho stranu nepostavily.

NSS v tomto případu komplikovaném jako prase řekl:

Z uvedených ustanovení je zřejmé, že změna jména a příjmení, změna rodného čísla i dodatečný záznam o změně pohlaví jsou de lege lata podmíněny ukončením léčby (procedury) pro změnu pohlaví po chirurgickém zákroku při současném znemožnění reprodukční funkce. Stěžovatel potvrzení o ukončení této procedury nepředložil, což vedlo k zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu (žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání v pokračování v řízení). Rozhodnutí správních orgánů tak byla (s níže uvedenou formální výhradou k procesnímu postupu – viz body [55] a násl.) zákonná. Beze změny zákona (zrušení citovaných ustanovení § 29 odst. 1 občanského zákoníku a § 21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách) stěžovatel nemohl a nemůže před správními orgány a správními soudy s žádostí o změnu pohlaví uspět.

Jojo, zadarmo to evidentně nepůjde, šmiknutí nebo naopak našití bude zapotřebí.

NSS projevil i soucit:

Nelze zlehčovat individuální závažnost stěžovatelovy situace, do níž se člověku, který pohlavní inkongruencí netrpí, jen velmi těžko vciťuje, je-li to vůbec možné. Nejvyšší správní soud si je současně vědom závažnosti zákonného požadavku na změnu pohlaví, spočívajícího v chirurgickém zákroku při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů, a především závažnosti jeho následků.

Je zřejmé, že jde o mutilační zákroky, které jsou zpravidla nevratné. Stejně jako jiné lékařské výkony nejsou bez rizika vážného poškození zdraví, nemluvě o riziku tragického omylu, k němuž může dojít i s posvěcením odborných lékařských autorit.

Nabízí se pak otázka, zda by pro jejich závažnost a nevratnost neměly být takové zákroky absolutně nepřípustné s ohledem na nezadatelnost a nezcizitelnost základních práv (čl. 1 ve spojení s čl. 7 Listiny základních práv a svobod), resp. zda a za jakých podmínek mohou být výjimečně přípustné na základě svolení (svobodného informovaného souhlasu), jsou-li diktovány medicínskou nutností a jsou-li provedeny lege artis, tedy v souladu s profesními povinnostmi a standardy. Jejich obsah definují odborné medicínské společnosti a samozřejmě také podléhají vývoji a změnám (oběma směry).

Zákonodárce nicméně na tuto otázku v nejobecnější rovině odpověděl tím, že tyto zákroky za určitých podmínek připustil a současně jimi podmínil změnu pohlaví.

Za pozornost stojí i tato část rozsudku:

Nejvyšší správní soud vedle toho zdůrazňuje charakter veřejných zájmů, které současná právní úprava změny pohlaví v České republice chrání. Kromě objektivního právněbiologického pojetí pohlaví, tedy požadavku, aby právnímu pohlaví do určité míry odpovídaly primární pohlavní znaky jednotlivce (což lze považovat za součást veřejného pořádku v širším slova smyslu), je třeba poukázat především na ochranu základních přirozených atributů rodiny a rodičovství (dítě má otce – muže a zejména matku – ženu, která je porodila), což je cíl zmiňovaný i v rozsudku č. j. 2 As 199/2018-37. České rodinné právo stanoví, že rodiči dítěte jsou muž a žena (zejména § 775 – 779 občanského zákoníku), což nebylo ani v tomto řízení stěžovatelem nijak zpochybněno. Pokud by se osoba, která se narodila jako žena, mohla stát právně mužem bez znemožnění reprodukční funkce, mohla by porodit dítě jako muž, a přitom by se nemohla dle § 775 občanského zákoníku stát jeho matkou. To je ovšem v rozporu nejen s popsaným základním principem rodinného práva v České republice, ale i dalšími právními instituty ochrany a podpory mateřství např. v pracovním a sociálním právu.

Úvaha NSS pokračuje tímto směrem:

Nejde o hypotetické úvahy. K jakým konsekvencím a dosud nevídaným právním problémům může vést prosazení možnosti změny pohlaví bez znemožnění reprodukčních funkcí, demonstrují skutkové okolnosti rozsudků ze dne 4. dubna 2023 ve věci A. H. proti Německu, stížnost č. 7246/20, a ve věci O. H. a G. H. proti Německu, stížnosti č. 53568/18 a 54741/18. ESLP v nich neshledal porušení Úmluvy stran odmítnutí zápisu osoby, která byla původně biologickým mužem, jako druhé matky do rodného listu dítěte, k jehož zplození po změně pohlaví na ženu bylo použito její sperma (sic!), když navzdory svému novému právnímu pohlaví byla do rodného listu zapsána jako otec, resp. stran odmítnutí zápisu osoby, která byla původně biologickou ženou, jako otce do rodného listu dítěte, které po změně pohlaví na muže a po umělém oplodnění spermatem dárce porodil (sic!), když navzdory svému novému právnímu pohlaví byl do rodného listu zapsán jako matka.

NSS do rozsudku zakomponoval i tradiční rodinu:

Ústavní soud také ochranu „tradiční“ rodiny (v širším smyslu) akceptuje jako legitimní cíl pro omezení jiných základních práv, přičemž neshledává důvod k erozi „tradičního“ pojetí rodiny a její funkce. Obsah termínu „tradiční rodina“ je pochopitelně dobově a kulturně podmíněný a proměnlivý a liší se i podle kontextu, v jakém se používá (a v jakém ho při různých příležitostech použil i Ústavní soud), nicméně v tomto případě jde především o zmíněný základní přirozený atribut rodičovství, zejména mateřství, resp. o korespondující právo dosud nenarozeného
dítěte, aby je porodila žena, která se tak stane jeho matkou. To, v jaké rodině (zda v původní, „tradiční“ či jiné) pak bude vyrůstat a jaké budou právní vztahy mezi členy takové rodiny, mezi dítětem a jeho „sociálními“ rodiči, je již úplně jiný příběh.

Bude to celé právně ještě hodně zajímavé. Do NSS bych neřekla, že bude takto komplexně uvažovat. Soudci příjemně překvapili.

Podle rozsudku NSS ze dne 17. 8. 2023, čj. 6 As 207/2022 – 43