Sobotní ráno bylo krušné. Včera, dnes a zítra je u nás na dědině údajně „tradiční“ posvícení. Sice nechápu, jak můžou místní křupani slavit zrovna posvícení, když tu není kostel, ale to je jejich věc. Bohužel do toho nesmyslu zatahují i mne, neboť, jak jsem už psala, si koupili výkonné reprobedny, a tak musím jejich hudební nevkus prožívat chtě nechtě s nimi. Nikdy bych nevěřila, že řeknu, že Argema se ještě dá poslouchat. Po včerejší (ne)kulturní příšernosti pokorně uznávám, že je to vlastně celkem slušná muzika, a s hrůzou si uvědomuju, že klesám stále hloub do bahna zdejšího primitivismu. Co když se ze mě taky stane křupan? To bych se patrně raději oběsila.

Víte, když se člověk dostane na českou (pro „vlastence“ moravskou) ves, zjistí, že lidi jsou doopravdy úplně blbí. Ale úplně. Často tady propadám skepsi, že vůbec nic nemá cenu, na druhou stranu se už ale vůbec nedivím, že je možné si s lidmi dělat cokoliv. Jsou jednoduší jako zvířátka.

Uvědomuju si samozřejmě, že i já jsem součástí lidstva a že jsem tudíž taky dočista hloupá – a moje dosavadní počiny jsou toho jasným důkazem. To je fakt a je mi z něj tak nějak smutno.

Protože ale naděje umírá poslední, věřím, že se z toho někteří z lidí mohou vyškrábat. Potomci proto obdrží další tunu přísných zákazů se stýkat s kýmkoliv z místní omladiny, aby tu hloupost od nich nechytli. Je to určitě infekční, jinak si to nedokážu vysvětlit. (Vůči té mojí jsou snad imunní!) Moje děti musí zkrátka mít lepší život.

Když jsem si tak pěkně postěžovala na soužití s venkovany, podívám se ještě na koexistenci s jinými národy. Dnes totiž vyšly na Seznamzprávy a na Novinkách dva velmi zajímavé články o Ukrajincích.

Ten na Novinkách byl výjimečný kvůli upřímnosti jednoho ukrajinského mužika, který se porval se svým krajanem a rozbil mu palici, díky čemuž dostal český zdravotní systém možnost se o toho bájeslovného hrdinného bojovníka za naši svobodu postarat. V textu se píše:

„Necítil jsem se bezpečně, protože znám mentalitu svých krajanů, od kterých nevíte, co můžete očekávat, zda nemohou použít i nůž… „Ten den jsem slavil narozeniny, vím, že jsme pili vodku, přesunuli jsme se do dalšího baru a pak už si nic nepamatuji,“ marně při výslechu pátral v paměti napadený, jemuž lékaři naměřili 2,1 promile alkoholu… „Soud ani neví, co poškozený, který odjel po propuštění z nemocnice do rodné země, dělá a co by dělat mohl. Poškozený jako iniciátor konfliktu měl na činu výrazný podíl, sám přispěl ke svému zranění výraznou podnapilostí, nemluvě o svém chování.“

Hmmm. To máme dva zajímavé body.

  1. Mentalita Ukrajinců podle Ukrajince (!) je, že se ztřískají vodkou jak dogy a když se jim něco nelíbí, hned tasí nůž a bodají. Ok. To je dobrá zpráva nejen pro Nový Kyjev, že mají takové dobré mravy. Hned se tam budu cítit o dost bezpečněji.
  2. Soud není schopen zajistit, aby Ukrajinec, co se v ČR dostal do křížku se zákonem, nefrnkl na Ukrajinu. Ok. To je taky dobrá zpráva. Aspoň se o případně trestně stíhané ukrajinské jedince nebudeme muset starat na naše náklady. Jen ať se vrátí na rodnou hroudu. My máme tak jako vlastních výlupků, které musíme financovat, dost. Jen pak nechápu, že nejsou ti z Ukrajinců, co tady třeba někoho zabili nebo tak nějak, stíháni vazebně, když můžou pláchnout, jak je jim libo, a česká spravedlnost nemá šajna, co s tím.

Nejvíc stejně koukám, že se taková výpověď od Ukrajince o Ukrajincích vůbec na Novinky dostala. Se docela bavím.

Další komická zpráva je ze Seznamzprávy. Je to nářek nad jakýmsi Ukrajinčetem, které se musí učit online a prý z toho snad oslepne, nehledě na to, že mu kvůli výuce přes mobil ani nejde probíraná látka do hlavy. Strašně jsem se nad tím nasmála, neb jsem si vzpomněla, jak vyf*ckovaly soudy české děti, když jim distanční výuka ničila život. Nejprve k Ukrajinčeti:

Dvanáctiletý Ukrajinec Myroslav žije v Charkovské oblasti, asi 70 kilometrů od frontové linie. Žák šesté třídy strávil už polovinu školní docházky online výukou – nejdříve kvůli pandemii koronaviru, teď kvůli válce. „Možná z toho oslepnu, při hodinách používám smartphone. Jak dlouho? Už dva nebo tři roky… Ne všechno chápu, kdyby to bylo offline, bylo by to lepší. Dříve jsem míval lepší známky. Někdy vypadne internet, neslyšíme našeho učitele,“ líčil současnou podobu výuky pro ReliefWeb.

Jedno oko nezůstane nad tím hochem suché, co?

Myroslav ale naříká na špatném hrobě, tady z nikoho nad distanční výukou zkrušenými dětmi soucit nevykřeše, neb českým dětem soudce vzkázal:

„Soud zdůrazňuje, že žalobce může být uvedeným opatřením omezen v osobní účasti na základním vzdělání. Není však z přístupu k tomuto vzdělání zcela vyloučen.

Argument žalobce, že vzdělání zahrnuje také sociální kontakt a spolupráci není přiléhavý, neboť je obecně známým faktem, že sociální kontakt (zejména mezi osobami mladšího věku) se stále více přenáší do sféry virtuální (neosobní). Jedná se o celosvětový trend, který lze sledovat již řadu let. Stejně tak spolupráci je možno rozvíjet formou bez osobní účasti, kde jako příklad spolupráce a komunikace může posloužit rovněž obecně známý rozvoj v jednotlivých odvětvích e-sportu (zejména kolektivních taktických a strategických her). Nebezpečí z prodlení tedy soud v posuzované věci nespatřuje.„

Soudce: Děti prý školu vůbec nepotřebují. Stačí mobil

Takže milí malí Ukrajinci: buďte v klidu a furt si nestěžujte, ne asi? Máte mobil, to je pro dnešní děti ráj na zemi, máte to černý na bílým. V ČR je to jasné každému odpovědnému občanu, včetně mužů a žen v talárech. Jste součástí celosvětového trendu, buďte vděční za příležitost být in. Právo na fyzickou školní docházku nemáte.

Zkusme se tím vším nenechat vůbec vytočit. Od počátku si říkám, že všechno, co se děje, vede k velké nenávisti mezi lidmi. Ne že bych kupř. já sama měla někdy dřív někoho v lásce, to ne, ale aspoň jsem necítila nikdy dřív tak často nutkavou potřebu dát kdekomu na potkání facku za stupidní názory, které zastává a kterými mne tak snadno vytočí. Teď mne od něčeho podobného mnohdy dělí jen tenoučká linie. Není to ale chyba toho, na koho má chuť skočit jak vzteklý tygr. je to můj nedostatek, nedokážu-li se oprostit od světa tam venku a nechat ho prostě a jednudše být, když ho stejně nedokážu nijak ovlivnit.