Na webu Justice.cz je zveřejněn rozsudek Krajského soudu v Brně týkající se očkování jednoho děcka (dnes mi ho poslali i poštou na základě mojí žádosti o informace). Případ zastupovala největší česká Amazonka všech dob. Rozsudek je bohužel mimořádně chabě odůvodněn, v řadě ohledů obsahuje nepříliš pěkné pasáže a nevypořádává se s judikaturou Ústavního soudu týkající se nepovinných očkování, ale i tak stojí za zmínku.

Věc byla nejdříve před Okresním soudem v Hodoníně. Ten nahradil souhlas matky s očkováním. Proti výroku tohoto soudu bylo podáno odvolání, načež Krajský soud v Brně rozsudek změnil tak, že se návrh otce na nahrazení souhlasu matky s očkováním nezletilé S. proti onemocnění SARS-CoV-2, Covid 19, schválenou
vakcínou zamítá. V rozsudku odvolacího soudu se mj. píše:

Jak správně dovodil soud I. stupně (na jehož odůvodnění rozsudku odst. 28 odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje), očkování proti nemoci Covid 19 je nutno posoudit jako neběžnou záležitost, o níž – s ohledem na to, že se rodiče nedohodli – k návrhu oprávněné osoby musí rozhodnout k soud. V tomto směru je proto nutno odmítnout argument matky, že nahrazení jejího souhlasu s očkováním nezletilé je nepřípustným zásahem do jejích rodičovských práv. Ve smyslu § 865 věta prvá o. z. totiž rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Pokud se tedy v záležitosti, která je pro dítě významná, rodiče nedohodnou, je právě úkolem a povinností soudu ve smyslu § 877 odst. 1 rozhodnout o tom, jak mají být protichůdné názory každého ze zákonných zástupců nezletilé vyřešeny, a to se zřetelem k nejlepším zájmům dítěte (§ 877 odst. 1 o. z. a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte).

Soud I. stupně, podle názoru soudu odvolacího, velmi pečlivě shromáždil dostupné poznatky o přínosech a rizicích očkování proti nemoci Covid 19, věc řádně individualizoval a vyhodnotil s ohledem na konkrétní zdravotní stav a poměry nezletilé S.; neopomněl přitom ani náležitě zjistit názor nezletilé S.

Odvolací soud, s ohledem na to, že od doby vyhlášení rozsudku soudu I. stupně došlo k dalšímu vývoji situace ve vztahu k nemoci Covid 19 (u viru SARS-CoV-2 došlo k dalším mutacím, vývoji jeho variant a subvariant, zlepšila se úroveň poznatků o rizicích, možné léčbě a prevenci onemocnění, atp.) doplnil dokazování zprávami Ústavu zdravotnických informací a statistiky, Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ministerstva zdravotnictví

Jak je vidět, odvolací soud reagoval jinak pouze proto, že pominula se zahájením bitek na Ukrajině mediální masáž. Navíc soud zohlednil fakt, že se covid měl vyřadit ze seznamu nakažlivých nemocí a že už se nemá povinně nařizovat izolace a bla, bla, bla. Kdyby rozhodoval loni na podzim, když všichni zranitelní houfně umírali, děcko by už bylo s největší pravděpodobností vopíchané. To za prvé.

Konkrétně zajímavé je toto:

Obecně pak jsou rizika závažného průběhu nemoci pro dětskou populaci velice nízká, a ačkoliv ani evidované nežádoucí účinky aplikace očkovacích vakcín nejsou nikterak zásadní, nelze již, podle odvolacího soudu, za současného stavu vývoje a šíření nemoci Covid 19, konstatovat, že očkování proti této nemoci je jednoznačným zájmem nezletilé. V tomto ohledu přitom odvolací soud zdůrazňuje, že předmětem tohoto řízení bylo posouzení individuálního zájmu nezletilé S. na jejím očkování proti nemoci Covid 19, nikoliv obecně zájem celé společnosti na celkovou proočkovanost populace proti SARSCoV-2.

Z uvedených důvodů odvolací soud neshledal důvody pro nahrazení souhlasu matky s očkováním nezletilé S. schválenou vakcínou proti onemocnění SARS-CoV-2, Covid 19 a rozhodnutí soudu I. stupně proto změnil (§ 220 o. s. ř.).

Zajímavá je právě tato věta: „…V tomto ohledu přitom odvolací soud zdůrazňuje, že předmětem tohoto řízení bylo posouzení individuálního zájmu nezletilé S. na jejím očkování proti nemoci Covid 19, nikoliv obecně zájem celé společnosti na celkovou proočkovanost populace proti SARSCoV-2. „

Bohužel ji soudy jsitě nevyužíjí u tzv. klasických očkování…

Ústavní soud k nepovinným očkováním říká:

V tomto ohledu Ústavní soud musí předeslat, že nepovažuje za potřebné (a ani možné) otevírat v obecné rovině otázku o prospěšnosti vakcinace, neboť kladně se k ní staví většina vědecké obce a odborné lékařské veřejnosti, jež přitom vychází z nejnovějších poznatků vědy v oblasti medicíny a farmakologie (viz i body 81 až 84 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/14), kdežto opozice k tomuto názoru je minoritní, navíc co do důvodů (jež – v lepším případě – nejsou ověřitelné uznávanými vědeckými metodami) značně nesourodá. S ohledem na to lze sotva obecným soudům vytknout, nepřikládají-li při svém rozhodování žádnou či podstatnou váhu názorům osob, které zásadně očkování odmítají, byť třeba tyto působí na poli medicíny.

Dále v obecné rovině platí, že uvedení léčiv (včetně vakcín) na trh, resp. jejich registrace podléhá přísným pravidlům, jejichž splnění je kontrolováno příslušným orgánem (Státním ústavem pro kontrolu léčiv, příp. Evropskou lékovou agenturou). Mezi tato pravidla patří, že poměr rizika a prospěšnosti léčivého přípravku musí být příznivý [§ 31 odst. 10 písm. a) ve spojení s § 3 odst. 3 a 9 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, ve znění pozdějších předpisů]. Léčebné i vedlejší účinky léčiva jsou poté průběžně vyhodnocovány v tzv. farmakovigilančním systému Státním ústavem pro kontrolu léčiv (§ 90 a násl. uvedeného zákona), a ukáže-li se, že rizika převáží nad prospěšností, výdej a používání léčivého přípravku musí být zakázán, případně musí být uloženo jeho stažení [§ 90 odst. 3 písm. c) výše uvedeného zákona]. Ústavní soud tak nevidí důvod, proč by obecné soudy nemohly vycházet z předpokladu, že registrované léčivo je dostatečně účinné a v relevantní míře bezpečné, a tudíž i přínosné, a to až do chvíle, kdy na základě novějších odborných zjištění či vědeckých poznatků bude zjištěn opak. Jinak řečeno, vakcinaci lze principiálně považovat za přínosnou, nebude-li tato skutečnost vyvrácena či alespoň relevantním způsobem zpochybněna, aniž by do té doby měl právě tuto otázku (nikoli otázky jiné – např. zdravotní a jiná hlediska – srov. k tomu nejnověji nález ze dne 27. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2530/20) každý soud podrobovat přezkumu v každém jednotlivém případě. Vedle toho mohou v konkrétním případě existovat zdravotní důvody u očkované osoby, které provedení očkování brání, případně kdy může být s ohledem na specifické okolnosti poměr užitku a rizika jiný, než tomu je v běžných případech. Takovéto skutečnosti mohou být, a to podle okolností, i předmětem odborného posouzení soudním znalcem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že obecné soudy se náležitě nezabývaly tzv. nejlepším zájmem dítěte, když se nevypořádaly s jeho klíčovým argumentem, že riziko vakcinace je v tomto případě vyšší než riziko nemoci... Vyjde-li pak Ústavní soud z výše uvedené premisy o obecné prospěšnosti očkování, pak důvodný nesouhlas jednoho z rodičů s ním může být postaven na dvou základních argumentech, jednak že v konkrétním případě zdravotní stav dítěte neumožňuje očkování provést, případně že se z nějakého důvodu poměr pozitiv a negativ očkování nejeví jako příznivý, jednak vyjdou-li najevo u určité vakcíny nové skutečnosti týkající se zejména její účinnosti či nežádoucích vedlejších účinků...

Oproti tomu onemocnění meningokokem sice v České republice není příliš obvyklé, může mít ale často fatální následky, přičemž nezletilá patří do ohrožené skupiny. Nejde tedy ani o novou skutečnost, ani o něčím specifický případ, a vzhledem k již uvedeným údajům, z nichž neplyne, že by dané očkování, které může ochránit nezletilou před touto nebezpečnou (a dokonce smrtelnou), byť nikoliv běžnou chorobou, bylo spojeno s nějakými významnými riziky, pak nelze považovat závěr obecných soudů, že očkování je v zájmu nezletilé, za nepřiměřený (natož pak „extrémní“), kterýžto by z hlediska ústavnosti nemohl obstát.

Krajský soud všechnu naději dost zabil závěrem:

Jak již bylo popsáno shora, v průběhu řízení došlo k dynamickému vývoji jak nemoci samotné, tak poznatků o ní, jakož i ke změně celospolečenského přístupu k dané nemoci a očkování proti ní. Přesto, že výsledné rozhodnutí odvolacího soudu je vůči návrhu otce nepříznivé, nelze říci, že by návrh otce podaný na počátku roku 2022 (tj. v době jednoho z vrcholů pandemie nemoci), byl podán jako bezdůvodný.

Lze konstatovat, že rozhodnutí je možná úspěch pro tu konkrétní holku, že nebude zbytečně očkovaná, ale stačí, aby média trochu přitlačila na pilu, Micík aby zase vyskočil s mrazáky v ulicích a dětmi coby toxickým odpadem, válečkovité prasátko bradavičnaté dojemně zabrečí a rozsudkem můžu tak leda zatopit v kamnech, což uznávám, že mu přidává na významu.

Podle rozsudku KS Brno ze dne 7. 3. 2023, čj. č. j. 21 Co 6/2023 – 1753.