Sedm tun slepic? Copak se živí tvorové počítají na jednotky hmotnosti? Pro některé „lidi“ to tak patrně je… příkladem jsou ti z veterinární správy, kteří by přitom měli ze zákona dbát, aby nebyla zvířata vystavena týrání, a to ani při jejich utrácení…
Adéla Knapová (nikdy bych to do ní neřekla) na Reflexu píše – ten článek stojí za přečtení, vážně:
Moje kamarádka správně upozornila na souvislost mezi hlasitým bojem Pirátů a hrdinného zpěváka Kluse za zrušení klecových chovů (velkochovy prasat, slepic, krav a všeho jsou zrůdnost, aby bylo jasno) a jejich mlčením teď, když jsou zcela nespravedlivě mučeny desetitisíce krásných tvorů jako jsou slepice. Kde jste, ochránci? Asi tam, kde byli ekologové a všechny slavné NGOs, když se svět zamořoval plastovým odpadem z roušek, že…
Kde je ta báječná občanská společnost teď? Ne webu ochránců je poslední zpráva z loňského roku. Na FB se na nebohých slepicích přiživují jako mrchožrouti, státu v jeho zlovolném chování nebrání… Nešťastná situace, prevence! To mě podrž! Ok, chápu. Takto fungují nevládky, to jen já jsem byla blbá a věřila doopravdy tolik dlouhých let v lepší zítřky.
Mimochodem, aspoň komentáře jsou jistým pohlazením po duši – jak vidno, jen málokterý osel těm nahoře krávoviny s ptačí chřipkou baští, nicméně slepicím narvaným v kontejnerech tohle nepomůže…
Je mi smutno, hodně smutno. Vždycky mi záleželo na zvířatech mnohem, mnohem víc než na lidech. Jak jsou mi lhostejní Ukrajinci a jiné národy, tak o to víc mne bolí, když vraždíme nevinné mlčící tvory. Proč tohle doprčic zase nikomu nevadí?
Víte, jsem přesvědčena, že tenhleten další odporný počin státu má několik cílů a žádným z nich není boj s jakousi chorobou (stejně jako u covidu). Jedním zřejmě je opatřit si data o chovatelích drůbeže, kteří jsou teď do jisté míry nezávislí na tyranu, kterého zoveme státem:
Soupisy hospodářských zvířat a jejich odevzdávání státu… to už tu několikrát bylo a nic dobrého to obyčejnému člověku nepřineslo. Vždycky se všechno opakuje a nic není nové pod sluncem.
Zajímala by mne v této souvislosti ještě jedna věc – co přesně se na dědině dělá s práskačem, který veterinární správě nahlásí úhyn slepic v malochovu, což vede k nevýslovnému teroru všech chovatelů drůbeže na území mnoha sousedních obcí a umožní to běsnění úředníků? Značně mě totiž překvapilo, že některá nařízení vydala Státní veterinární správa právě na základě činnosti takových agilních blbců. Neumím si představit, že bych věděla, že tu se mnou žije taková krysa, která záměrně přinesla do celé vesnice jen neštěstí, a že bych ji třeba pozdravila ráno v Jednotě. Vy ano? Já sama jsem ještě pořád vesničankou z leknutí a v Novém Kyjevě jsme nic podobného se sousedy neřešily. Drobná vzájemně rušící pochybení typu hlasité párty do tří do rána byla napravena kupříkladu sirkou ve zvonku v časných ranních hodinách a podobnými naschvály, pokud si pamatuju z dětství. Tohle je ale docela jiné kafe, když víte, že je soused fízl a kolaborant…
P. S.: Rozhodla jsem se na odporné bestie z Veterinární správy podat zásahovou žalobu za to, jak týrají ony nebohé slepice. Jako vyhraněná ekosexuálka strašlivě trpím, když vidím, co jsou schopni udělat němým tvorům. Jak se na ně dívají jen jako na tuny masa, které s potěšením likvidují, živé či mrtvé, ve stejných kontejnerech bez ohledu na jejich bolest, utrpení a strach…
Mimochodem, nezapomínejte, že v kontejnerech se dá zplynovat leccos živého a každý by se měl dobře podívat, jak snadné to pro stát a jeho poskoky je, stejně jako bylo snadné stát na hranicích okresů ve vojenských uniformách anebo buzerovat lidi bez roušek… Jsou dny, kdy mám ze státu vážně obavy, protože vím, že všechno mé žití je mimořádně křehké a že pro jednotlivce neexistují v tomto souboji žádné záruky holého života. Dnešek je jedním z nich.