Dnes je černý den, pro ekologii, klima a životní prostředí vůbec. Ústavní soud totiž dal zelenou jeho bezohlednému ničení a poškozování zdraví nás všech. Drsné, že?
Dobře zapsaný spolek se domáhal ochrany před nezákonným zásahem státu, který nutil lidi znečišťovat svět a zaplavovat ho tisíci tun plastového odpadu – respirátory a ústenkami plnými mikroplastů a dalšího hegeše, a ještě ke všemu tímto počínáním „přilévat“ CO2 do klimatického kotle. Fuj, řeknete si. Ne tak soudci. Těm se špinavá planeta asi líbí, i když máme jen tuhletu jedinou.
Ústavní soud konkrétně děl:
Pro danou věc je podstatné, že se stěžovatel konkrétně domáhal po správních soudech určení, že vedlejší účastník v rozporu s mezinárodními závazky a se závazky vyplývajícími z ústavního pořádku České republiky nepřijal opatření ke snižování emisí skleníkových plynů a eliminaci mikroplastů, kterými by zamezil nadměrnému používání respirátorů, ústenek a testovacích sad v souvislosti s onemocněním Covid 19. Nejvyšší správní soud ústavně souladným způsobem vysvětlil, že správním soudům nepřísluší při projednání zásahové žaloby deklarovat nezákonnost nevydání aktu za situace, kdy taková povinnost nevyplývá ze zákona, ústavního pořádku, práva Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy. K tomu, že stěžovatelem uváděné povinnosti nejsou zakotveny ve formě nařízení, směrnice nebo rozhodnutí orgánů Evropské Unie, v mezinárodních smlouvách, ani ve vnitrostátních předpisech České republiky, se vyjádřil městský soud v bodě 26 odůvodnění rozsudku, kdy poukázal na řadu stěžovatelem zmíněných koncepčních dokumentů (např. Státní politika životního prostředí, Agenda 2030 či Zelená dohoda pro Evropu) s tím, že se stěžovatel nedovolává porušení žádné konkrétní povinnosti vedlejšího účastníka z nich vyplývající. Stejně tak Nejvyšší správní soud v bodech 46 a 47 napadeného rozsudku posuzoval, jaké povinnosti vyplývají pro Českou republiku z Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) a Pařížské dohody (přijaté na půdorysu UNFCCC), a dospěl k závěru, že z UNFCCC plynou pouze obecné závazky, nikoli konkrétní závazek České republiky snížit emise skleníkových plynů ve vztahu k nakládání s odpady.
Ohledně závazků vyplývajících z Pařížské dohody odkázal Nejvyšší správní soud na svůj rozsudek ze dne 20. 2. 2023 č. j. 9 As 116/2022-166, ve kterém dospěl k závěru, že Pařížská dohoda stanovuje smluvním státům i konkrétní povinnosti k dosažení základního kolektivního cíle, současně ale konstatoval, že Česká republika v souladu s čl. 4 odst. 16 až 18 Pařížské dohody jedná kolektivně v rámci Evropské unie, která stanovila cíl snížení emisí skleníkových plynů alespoň o 55 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990, individuální závazky pro jednotlivé státy však nebyly určeny. Ani z tohoto cíle tedy neplyne povinnost České republiky snížit emise skleníkových plynů tím, že se zamezí „nadměrnému používání“ ochranných prostředků.
Ústavní soud ještě doplnil:
Nejvyšší správní soud na rozdíl od městského soudu připustil, že právo na příznivé životní prostředí jako takové nechrání pouze před znemožněním uspokojení základních životních potřeb, nýbrž v souladu s principem předběžné opatrnosti mají osoby právo bránit kvalitu svého životního prostředí a nemusejí čekat, než budou klimatické podmínky a znečištění životního prostředí natolik nepříznivé, že nebudou umožňovat uskutečnění jejich základních životních potřeb. I přes tuto skutečnost však Nejvyšší správní soud s odkazem na svou judikaturu dovodil, že konstatování nezákonnosti nezaložené na rozporu s konkrétním příkazem nebo zákazem obsaženým v právním předpise by bylo založeno spíše na názoru správního soudu o vhodnosti, morálnosti či jinak definované správnosti postupu vedlejšího účastníka.
Ústavní soud zastává názor, že v této konkrétní věci není důvodu, aby závěr Nejvyššího správního soudu a městského soudu z ústavněprávního hlediska neakceptoval, neboť napadená rozhodnutí považuje za řádně odůvodněná a přesvědčivá.
Mrzí mne to, ale na naše soudy si Greta a kol. nepřijdou, kdepak, tady to není jak na změkčilém Západě. U nás soudí sice ti, kdo se na Ústavní soud dostali bůhví jak a nejsou to ani žádná právní esa (tvrzení místopředsedy Šimíčka), ale kompenzují tyto své nedostatky tvrdostí, kterou někteří z nich, jako třeba předseda celého soudu na Joštově, projevovali už jako soudci komunističtí. Holt kdo umí, ten umí, a kdo neumí, čumí. Jako třeba já.
Podle usnesení ÚS sp. zn. IV. ÚS 2221/23 ze dne 15. 11. 2023.