Strašně moc si přeju, aby nakonec naše guma od khaki trenek jmenovala Fremra soudcem. Doopravdy by to totiž mohlo pomoci tomu, co považuju za nejdůležitjší – aby se lidi vykvákli na stát, aby mu nevěřili nikdy a v ničem, aby nespoléhali na iluzi právního státu a demokracie, která je stejně opravdová jako pámbůh, aby nečekali, že přijde politický spasitel a aby konečně přijali odpovědnost sami za sebe a jednoduše žili.
Když jsem byla ve středu na Barbie v brněnském Špalíčku, viděla jsem, jak venku stepuje náš báječný ústavní soudce Šimíček. Nepozdravila jsem ho, protože to by mi musela huba upadnout. Za všecko, co má spolu se svými kolegy na svědomí s covidem, jsem si přála, aby třeba zakopl a roztrhl si přede všemi kalhoty na zadku, to bych se zasmála. Bohužel se to nestalo,a tak jsem musela počkat až do dneška, abych se na jeho účet pobavila. V rozhovoru pro Seznamzprávy ten ťupík řekl o Fremrovi, který se jen jen třese na to, aby navlíkl ústavní talár a shrábl všecku moc a prachy:
Plně rozumím postupu prezidenta, který svoje rozhodnutí odložil, aby dal možnost poskytnout všechny podstatné informace k osobě Roberta Fremra. Současně si však obtížně dokážu představit, jaké zásadní informace by mohly tomuto jmenování zabránit. Pro mě osobně je totiž podstatné, že podobné diskuze měly probíhat hned v 90. letech. Nyní bych hodnotil především to, jak se daný kandidát choval v posledních desetiletích, a v tomto ohledu je jednoznačná shoda, že jeho jednání bylo chvályhodné a (nejen) pro Českou republiku udělal mnoho dobrého.
Nastalá diskuze působí trošku účelově a trošku i jako morální kýč. Mám rád citát, podle kterého není těžké být Janem Husem v době, kdy se již neupaluje. Vždy se proto zdráhám hodnotit chování někoho za jednání v situaci, kterou jsem osobně nezažil.
Není to psina? Morální kýč! Podle ústavního soudce tedy můžete udělat prakticky cokoliv a když pak dobře sloužíte aktuálně vládnoucímu režimu, není nikomu nic po tom, co máte na svědomí. Podle mě je teda morální kýč spíš Šimíčkův oportunistický přístup, ale každému podle jeho gusta. Navíc tento text píšu stejně jen proto, že jsem zhrzena, že Taťka Šmoula nejmenoval soudkyní mě, takže jakýpakcopak. Neberte mne proto vážně a raději se vraťte ke své víře v právo a politiku. Hodně štěstí.