Po dnešním úspěchu s žádáním o informace od našeho báječného prezidenta, který se teď musí, chudáček, schovávat v Kyjevě patrně i se Zuzkou někde v bunkru, jsem si řekla, že mě to baví víc, než jsem čekala, a že to chce repete. Žádosti o informace mne těšily už za mého blahého mnohaletého působení v ekologických nevládkách, kde jsem se taky za Sorosovy peníze naučila, jak jich proti státní bestii řádně využívat.
Protože mi to právnické ucho z Pavlovy kanceláře napsalo, že mi informace v podstatě nemůže dát, protože když se náš generálmajor ládoval hovězím, ještě nebyl prezident, požádala jsem o jeho jídelníčky minulé i do budoucna, včetně toho, kdo si s ním nacpával pupek.
Dost totiž pochybuju, že když se Pavel stýká s politiky, papají moučné červíky, které s gustem doporučují chátře dole. Jsem zvědavá, co se dozvím! Budu vás průběžně informovat. Často si říkám, že Masaryk měl jediné štěstí, že žil v době, kdy mohl efektivně vodit blouznivé souvěrce za nos, neboť neexistoval nástroj, jak ho konfrontovat s realitou, a tak holt všichni přijali báchorku bíle oděného mravního superhrdiny pojídajícího suchou skývu s kávou bez chuti. Chudák Pavel, že mu tohle už jen tak neprojde (a on by přitom tak moc, ale mocinky moc, chtěl)
Druhá žádost o informace, která dnes odešla z mého e-mailu, je určena senátorce Hamplové. Jsem strašně, strašně a ještě jednou strašně zvědavá, jak účtuje s tím covidem. Nemůžu totiž z hlavy dostat tohleto její prohlášení:
Na fejsáči ale má jen blbosti o nové desce Landy nebo o jakési přitroublé výstavě kdesi v tramtárii, tak vůbec nevím, jak probíhá mnoha slovy slibovaná lítá právní bitva. Vím, že Hamplová má žádosti o informace ráda stejně jako já, tak mi jistě vbrzku odpoví a já se ve své neschopnosti poučím, jak se to mělo všecko od začátku dělat, kdyby za to vzala právnička roku a ne jelito jako su já. Su sakra nedočkavá na to, co mi naše amazonská senátorka odpoví.
Proč to ale celé píšu: říkám si, že existuje cesta z toho všeho, co nad námi visí jako černý mrak. Můžeme se mít naprosto parádně. Jen nesmíme těm nahoře dát prostě pokoj, nesmíme je nechat lhát a pak si odpočinout, nesmíme je nechat kázat vodu, zatímco sami pijí víno. Ptejte se i vy neustále a pořád dokola Fialy, Pavla a všech dalších zloduchů na to, jak oni sami žijí klimaticky odpovědně. Nedovolte Pavlovi, aby si ještě někdy s chutí dal steak. Kdepak! Jen ať ten zatrolený dědouš plesnivý kouše kobylky jak otec Scholastik.
Pátrejte, řešte, nenechte je na pokoji, chytejte je za slovo, obtěžujte, křičte, pruďte. Vezměte si (po kolikáté to už jen píšu!) příklad z islámu. Nikdo jiný, než muslimové, neodkáže být tak znepokojující a otravnou uřvanou menšinou.
Že mám s muslimy pravdu, ví i důvěrník prezidenta Radko Hokovský, se kterým můj manžel David napsal o islámu několik článků. Jestlipak si Radko ještě na tuhletu spolupráci pamatuje? Ty články byly strašné slátaniny a odpovídaly tehdejší Davidově, ehm, jak to jen napsat a neurazit živitele rodiny, jo – názorové neukotvenosti, to je takový eufemismus. Přes svoji hloupost článek poukazuje na to, co chci tím vším říct: muslimové prostě vědí jak využít všechno pro sebe a svoje cíle a naše rádoby demokracie s tím neumí udělat vůbec nic. S křiklouny si neví rady.
Až si tohle uvědomíte, podívejte se, co všechno už si dokázali vydobýt. Muslimové se nehodlají sklonit a poslouchat. Chtějí, aby ostatní poslouchali je, a proto jsou tak silní. Buďte jako muslimové a svět se před vámi skloní. (Jiným příkladem je LGBT+++ nebo klimatičtí aktivisté – mají naprosto stejné metody, stejné cíle a dosahují jich neustálým obtěžováním. Pamatujte, jen z iritace se ve škeblích rodí perly, jak říká Jon Gartfieldovi.