Ani jeden z uvedených textů nechápu. Proč to někoho překvapuje, udivuje, rozhořčuje, popř. vyvolává jiné negativní pocity? Vždyť bychom se měli naopak radovat a slavit. Splnilo se vše, co jsme chtěli a zač jsme tak usilovně bojovali!
Přece jsme žádali, aby stát bojoval s covidem. Soudy opakovaně stály po boku vlády a potvrzovaly, že je to všechno v pořádku a že vůči státu nemáme žádná práva a žádné nároky. Vesele jsme dotovali a dotujeme stupidní „válku“ dvou nablblých států bývalého Sovětského svazu, z nichž jeden je za 18 a druhý bez 2 za 20. Jak se pak můžeme divit ekonomickým následkům všech těch nesmyslů? Je tedy naprosto ok, že důchodci ostrouhají (a my všichni ostatní taky).
Přáli jsme si, aby se nešířil onen hroziví virus, na který umřelo naprosto mizivé a zcela zanedbatelné promile světové populace. Izolace, karantény, uzávěry, to vše přece bylo nutné, nezbytné a podstatné, aby se zachránili ti imaginární zranitelní! Tak jak někoho může zlobit, že děcka mají psychické potíže? To vy sami jste to všechno dětem udělali. Vy jste se rozhodli, vy jste po tom toužili. Tak proč naříkáte?
Jak se můžeme divit nárůstu tubery u děcek, když jsme sem s velkou hrdostí a radostí zvali nejrůznější existence z východní Evropy, která je TBC doslova prolezlá? Hurá, přece, radujme se, ukrajinské děti chodí do škol a školek, jejich rodiče a jiní dospělí jsou tu v počtu statisíců, nijak kontrolovaní. To jsme přece taky chtěli! Vyvěšovali jsme vlajky a mávali šeříkovými větvičkami na uvítanou. Hurá!
Dali jsme státu veškerou moc nad námi, jak se pak můžeme podivovat nad tím, že nám velí jít do války nebo nás tím skrze své přitroublé zelené mozky aspoň straší? Když jsme státu dovolili, aby nám mohl nařídit brannou povinnost, když mu věříme, když akceptujeme, že jsme jeho otroky, když se podílíme na lásce k národu, k vlasti a jiným pakárnám, pak musíme spolknout bez remcání i to, že jsme jen malinká a nedůležitá kolečka v soukolí. Jak se tedy můžete stavět na zadní, když vám blbec jako Řehka zavelí, abyste navlíkli mundúr a šli? Copak vy nechcete položit život za tu vaši nádhernou a drahou Českou republiku? No to se divím, že jste dosud tak ochotně přikyvovali.
Ne, vážně nechápu, proč lidé nejsou šťastní a spokojení, když se jim tak dobře daří a když jde všechno jako po drátkách a směřuje to přesně k těm výsledkům, které byly vždy zřejmé a naprostou většinou společnosti podporované. Není jediný důvod být smutný, věříte-li státu a pokud jste souhlasili s jeho kroky, ať už šlo o covid, zavření škol, testování, ochranu zranitelných, všechny ty zákazy, příkazy a jiné blbosti, očkování, Ukrajinu, přijímání tzv. uprchlíků a tak dále, a tak dále. Neblbněte a slavte. Máte teď vše, co jste kdy chtěli. To je přece dobrý, ne?
P. S.: Pokud nepatříte mezi většinu, pak víte, že stát je velká svině, která dělá vše pro to, aby lidem uškodila, a ani za mák jí nezáleží na tom, jestli její poddaní žijí nebo ne či jestli trpí nebo ne. v tom případě nemůžete být rovněž šokovaní, znechucení, ztrápení či rozhození. Nenastalo se přece nic výjimečného, jen to, co se dělo vždy a dít se bude. Jednoduše žijete po svém a házíte na stát a jeho nápady bobek.