Mnohokrát jsem už přemýšlela o tom, proč mají lidi obecně pocit, že nemůžou mluvit tak, jak jim zobák narostl. Častokrát si říkám, že je to asi nějaký komplex, taková nedospělá potřeba ze sebe dělat utlačovaného chudáčka. Někdy, když mám shovívavější náladu (ale to je výjimečný stav), dospěju k závěru, že se asi někteří (poměrně zbytečně) bojí. Ale čeho, dumám v zápětí? Na odpověď jsem dosud nepřišla. Přitom se dá naprosto v pohodě mluvit o čemkoliv, jen tak nějak nesmíte čekat, že s vámi bude kdejaký kojot souhlasit a že všichni padnou z vašich zázračných myšlenek do mdlob. Proč by taky měli? Obvykle totiž každý mele strašné kraviny, které absolutně nestojí za pozornost.
Samozřejmě teď namítnete, že co ti nebožáčci, kteří si za svoje poťouchlé řeči vysloužili trestní stíhání nebo dokonce podmínku! Ti přece doazují, že svoboda slova neexistuje. Blbost, říkám já. Ti jen dokazují, že jsou doopravdy úplně vypatlaní. Je jasné, že musíte být trochu vynalézaví, pokud chcete říkat to, co si myslíte a nemůžete se posadit za volant svojí šunky, vytasit mobil a začít „vysílat živě“ nějaké mňauklé řeči. Limity naše společnsot nastaveny má, ale tak tomu prostě bylo vždycky. Je proto nutno hledat cesty, jak balancovat na hraně, ale nespadnout do chřtánu státního zastupitelství. Není to ani moc náročné.
Podle mého názoru se dá svobodně kecat klidně o muslimksých migrantech, jen se do toho z nějakého záhadného důvodu málokomu chce. Přitom takový Petr Fiala s klidme říká:
Takže vidíte, že klíďo píďo můžete nahlas říct, že musíme bránit hranice a stavět ploty, a pak se můžete stát nejpoctivějším premiérem s dobrým srdíčkem na „pravém“ místě.
To, co řekl Fiala, je dobrá ukázka toho, jak se dá naprosto v klidu, upřímně a bez nějakých kudrlin mluvit o migraci. Je škoda, že je málo takových odvážných lidí jako Péťa. Kdyby každý řekl, že tady prostě migranty nechceme a že tu pro ně není místo, že je třeba je sem vůbec netahat a ať si klidně na těch svých bárkách natáhnou bačkory, koho to vůbec zajímá, bylo by po problému.
Osobně doopravdy nerozumím nikomu, kdo lituje toho (nevěřím ale , že existuje nějaký pitomeček, kterého by to upřímně trápilo, jde podle mého jen o falešný soucit a libtardskou pózu), že se utopilo jakýchsi 35 migrantů a hrůzo hrůz, dokonce prý děcko. A co jako, ptám se já? Nic. Není to moje věc. Je mi to JEDNO. Domnívám se, že podobně to cítí 99 % lidí netrpících žádnou duševní poruchou. Za to, že je vám něco jedno, se nemusíte stydět a nikdo vám nemůže nic vyčítat. Lhostejnost vůči tomu, jak se točí svět, není trestný čin. Vy jste přece nikomu do bárky díru neudělali, neschvalujete to, neoslavujete to a nikoho jste k tomu nenabádali. Jen je vám to u p*dele.
Dobře a co teď s tím? Podle mého názoru je teď třeba, dokud to ještě jde, přijmout zákony proti nablblým praktikám politického islámu. Ať si doma klidně uctívá ten, kdo chce, zločince jménem Mohammed, to je jeho věc, ať se někdo jiný v kostele klaní hlupákovi jako byl Kristus, ale ať s tím pro boha živýho a u všech buddhů neobtěžuje ostatní a ať po nich hlavně vůbec nic nechce.
Proto je nutno srze právní předpisy zajistit, aby se Česko konečně stalo skutečně sekulárním státem, který kašle na náboženské krávoviny. Nikoho za vyznání nebude stíhat a trestat, ale bude na to, v co kdo věří, ve veřejném prostoru házet totálně bobek. Následně by za náboženství mohla být uznána i změna klimatu, covid a touha po válčení nebo důvěra ve stát. To by bylo celkem fajn.
Kupodivu mimořádně přesně o problému mluvila Černochová, kdo by to do té odbarvené slípky řekl:
Jo, tak nějak bych si to představovala a přesně takto můžete o pitomostech jako je islám a jiné záležitosti zcela svobodně mluvit.