Českým internetem se opět začaly šířit směšné „právní“ rozbory z dílny „já-nevím-jakých-pitomců“. Rozbuškou se stal rozsudek Městského soudu v Praze ve věci slavné Klausovy chybějící roušky. Podle mnohých jde o naprosto unikátní precedens (ani nebudu uvádět, jak si někteří myslí, že se toto slovo správně píše). To je přitom až bizarní úvaha. Jak je to doopravdy?

Jde nepochybně o úspěch advokáta Koudelky, to za prvé. Z rozsudku ale rozhdoně nevyplývá, že by se snad někomu vracely již zaplacené pokuty nebo že by soud znovu potvrdil, že byly roušky nezákonné a že by do budoucna nemohly být uloženy pokuty (nezapomeňte, že dle zákona o ochraně veřejného zdraví mohou být až tří milionové).

Soud pouze řekl toto:

Soud proto konstatuje, že jak prvostupňové, tak napadené rozhodnutí se opírají o opatření obecné povahy, jehož nezákonnost byla již před jejich vydáním vyslovena soudem a toto opatření obecné povahy bylo zrušeno. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tedy vychází z nezákonného podkladu (a jeho nezákonnost nadto byla správním orgánům obou stupňů známa), což způsobuje také jejich nezákonnost. Nelze vyvozovat trestní odpovědnost za porušení pravidla, které bylo shledáno nezákonným ještě před vydáním správního rozhodnutí. Již hygienická stanice tak měla po zrušení předmětného opatření řízení o přestupku zastavit. Pokud však bylo v rozporu se zákonem vydáno prvostupňové rozhodnutí, měl jej žalovaný zrušit a sám řízení zastavit. Tím, že tak neučinil, došlo k vydání nezákonného rozhodnutí.

Soud tedy jen potvrdil to, co je logické (a současně to ale ministerstvo nechtělo pochopit). Významný je rozsudek pro několik podobných řízení, která se u soudů ještě vedou.

Rozsudek nemá sám o sobě žádný vliv na již pravomocně uložené a uhrazené pokuty.

Stejně tak má prakticky nulový význam do budoucna, pokud by ještě nablblá roušková opatření byla znovu vydávána. Jestliže by totiž KHS uložila pokutu za nenošení roušky v době, kdy by platilo mimořádné opatření, ze kterého by roušková povinnost vyplývala (a rozhodnutí by bylo vykonatelné), pak se nelze rozsudkem bránit. Nebude to možné dokonce ani tehdy, kdyby bylo opatření následně (po vydání rozhodnutí KHS) zrušeno pro nezákonnost, neboď Městský soud v Praze řekl:

Soud k tomu a contrario odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2018, č. j. 6 As 293/2017-26, který se zabýval situací, kdy tamější žalobkyni byla uložena pokuta na základě opatření obecné povahy, které bylo následně zrušeno soudem, a to až po vydání tamější žalobou napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud konstatoval, že je stěžejní, k jakému okamžiku bylo opatření obecné povahy zrušeno, přičemž v tamějším případě bylo zrušeno s účinky ex nunc
až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Z toho vyplývá, že v době vydání tamější žalobou napadeného rozhodnutí zrušeno nebylo, a proto nebylo na místě žalobě vyhovět, neboť tamější žalobou napadené rozhodnutí vycházelo z opatření obecné povahy existujícího ke dni svého vydání. V nyní posuzovaném případě však ke dni vydání prvostupňové i napadeného rozhodnutí podkladové opatření obecné povahy neexistovalo, a z tohoto stavu soud v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vychází.

Pokud by rozhodnutí o přestupku nebylo vykonáno, pak lze uvažovat o obnově řízení jako poslední záchraně. Uplatní se totiž podle mne § 101d odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní:

Bylo-li na základě opatření obecné povahy, které bylo zrušeno, nebo bylo-li na základě části opatření obecné povahy, která byla zrušena, rozhodnuto o správním deliktu a toto rozhodnutí nabylo právní moci, ale nebylo dosud vykonáno, je zrušení takového opatření obecné povahy nebo jeho části důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení příslušného procesního předpisu.

Vím, že je to docela náročné intelektuální cvičení a vím, že na rozdíl od advokátů, kteří hodí tu a tam nechutné příspěvky na fejsáč (myslím, že tenhleten bude mojí noční můrou ještě hodně dlouho) a za takové zbytečné matení veřejnosti nasbírají spoustu lajků, nemám žádný reálný dopad, ale třeba to aspoň někomu k něčemu bude.

Rozsudek dostupný zde. Je poměrně stručný, odůvodnění je vlastně jen jedna stránka (no, někomu k erotické blaženosti evidendntě stačí málo, mně to tedy rozhodně neuspokojilo), takže to určitě zvládne přelouskat každý právní laik a nepochybně si udělá i vlastní úsudek.