Jak moc nenávidím právo, jsem si samozřejmě naplno uvědomila až v době covidí následované tou ukrajinskou. Už předtím mi samozřejmě přišli komičtí jak státní zástupci, tak soudci a neméně pak advokáti, ale pořád jsem si namlouvala, že ii právo se dá použít k dobrým účelům. Je to blbost! Strašná. Nyní už vím, že když by chtěl kluk studovat práva, vyhodila bych ho z domu. Ještě, že holka hodlá jezdit s traktorem. Docela jí to závidím. Kéž bych se i já naučila živit se něčím pořádným! No, ale nic takového neumím, a tak mne za trest dnes ráno další setkání s Justicií.

Dvid mi totiž po snídani sdělil, že byl „úspěšný“ u Nejvyššího soudu. protože to je snad ještě horší podnik než NSS (ale ne než Ústavní soud), hleděla jsem na něj podezíravě. A taky, že jsem byla „prosíravá“ opodstatněně.

V tiskové zprávě olezlých blbounů v talárech se dočtete:

Nejvyšší soud rozhodl dne 21. dubna 2023 v senátu pod předsednictvím JUDr. Pavla Simona, se soudkyní zpravodajkou JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou, ve věci, kde se žalobce domáhal omluvy za nemajetkovou újmu způsobenou mu několika mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví, vydanými podle pandemického zákona (zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19). Opatření byla následně zrušena nebo prohlášena za nezákonná Nejvyšším správním soudem… Nejvyšší soud dospěl v první řadě k závěru, že opatření obecné povahy je třeba považovat za rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to bez ohledu na to, pro jak rozsáhlé území bylo vydáno, neboť opatření obecné povahy je rozhodnutím v širším smyslu, které sice nesměřuje vůči jmenovitě určené osobě, ale jeho předmětem je podobně jako u rozhodnutí řešení určité konkrétní věci.

Vypadá to roztomile, že? Ale není. Soud totiž jako vždycky lidi fu*koval.

Ohledně naplnění podmínek § 7 odst. 1 OdpŠk přihlédl Nejvyšší soud k tomu, že se posuzovaná mimořádná opatření vydávají bez řízení a nemohou tak existovat účastníci řízení, ve kterém by byla později zrušená mimořádná opatření vydána. Přesto může mít postavení účastníka řízení ve smyslu § 7 odst. 1 OdpŠk, tedy aktivní legitimaci k podání žaloby o zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu, osoba, o jejíchž právech a povinnostech bylo mimořádným opatřením rozhodováno, tedy osoba, jejíž práva byla vydáním nezákonného mimořádného opatření dotčena. Současně se však musí jednat o osobu, která využila v zákonem stanovené lhůtě (tj. do jednoho měsíce ode dne účinnosti mimořádného opatření dle § 13 odst. 2 pandemického zákona) možnost podat proti následně zrušenému mimořádnému opatření žalobu dle § 13 pandemického zákona, neboť teprve využitím tohoto prostředku k ochraně práv dává poškozený v souladu se zákonem najevo, že příslušné mimořádné opatření vnímá jako škodlivé a natolik zasahující do jeho práv, že se proti jeho vydání hodlá zákonnými prostředky bránit, a to bez ohledu na to, zda daná konkrétní žaloba ke zrušení mimořádného opatření skutečně vedla či nikoliv.

Tak a je vymalováno. Na soud se s žádostí o náhradu škody způsobené nezákonnými covidími opatřeními mohou obrátit jen ti, kdo podali návrh na jejich zrušení. Hmmm… jako jo, ono by to dávalo smysl třeba u územních plánů, který se nevydává každý třetí den nový, ale v případě mimořádných opatření produkovaných ministerstvem jak na běžícím pásu a vzhledem k počtu dotčených subjektů (u územního plánu je to jen pár brblajících vlastníků) je absurdní, aby se všichni mohli včas bránit návrhem podaným k soudu, aby se pak mohli domáhat nějakého odškodněí, které beztak soudy ani nebudou chtít přiznat…

No, jak jsem psala v úvodu. Být právníkem je k poblití a ostudné. Nedovolte to svým dětem. To už je snad lepší být lehká holka nebo lehký kluk či cokoliv mezitím.

David to shrnul slušně (na rozdíl ode mne) na webu své advokátní kanceláře, která případ zastupovala.

Nejvyšší soud vyhověl našemu dovolání ve věci odškodnění za protiepidemiologická opatření