Strašně mě baví, jak se nám všude rojí noví senátoři slibující modré z nebe. To tu ještě nebylo – nová krev do horní komory! Jistě se po obměně politického spektra všechno rozzáří láskou a dobrotou (ačkoliv se to ještě nikdy nikde nestalo), zeměkoule se začne otáčet na druhou stranu a ti nahoře budou konečně myslet na prostý lid a všechno bude samá duha, slunce, jednorožci a mourovatá koťátka. Tomu můžete jako voliči na beton věřit, stačí jen odevzdat hlas těm správným, ne?
Odporem k politice se nijak netajím, moje volba je nevolit. Musím ale přiznat, že jsem ušla dlouhou cestu, než jsem dospěla k tomuto postoji. Vždyť jsem si ještě před pár roky myslela, že by ze mne byla prostě dokonalá poslankyně, když jsem přece snědla všechnu moudrost světa a vím, jak by měli lidé žít a co by pro ně bylo dobré. Ego každého správného právníka je totiž obrovské a k jeho zkrocení potřebujete tvrdě narazit. To se mi už poštěstilo, a tak jsem se mohla jenom dobře bavit nad nabídkou, která ke mně dorazila už v roce 2020. Považte, neměla jsem aspirovat na nějaký ušmudlaný senát, ale rovnou na prezidentku! Nejvtipnější na celé situaci bylo, že dotyčný neoslovil mne, ale mého muže, do jehož e-mailové schránky to zajímavé sdělení dorazilo. Asi aby mi to můj pán a manžel předem schválil, jsem přece jenom holka. To stejné si přece myslela i předseda České advokátní komory, když nás dva káral za naše odporné počiny proti nouzovému stavu – i pro tohoto starého pána jsem byla jen a pouze manželka (moje odpověď zde).
Jak vypadala nabídka, kteoru by asi mnozí neodmítli?
Já nejsem jako ostatní, jsem divná, vím. Proto jsem slušně odmítla s tím, že někdo mého ražení a nemnoha zkušeností opravdu nemá, co by občankám a občanům ČR nabídl. Pán se hrozně spletl. Já ani David jsem nešli na jaře 2020 do úplně osamoceného boje kvůli politice. To by bylo z našeho úhlu pohledu ubohé, i když nás z toho třeba paní Jana Zwyrtek Hamplová v dubnu 2020 docela sprostě obvnila v době, kdy držela palce vládě a sama ještě politické body nesbírala (ta douška s britským premiérem mě asi nikdy nepřestane bavit :-):
Jenže demokracie neznamená, že si každý může dělat, co chce, aneb právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého, a pokud o něčem rozhodnou demokraticky zvolené instituce, musíme to, byť třeba někdy se skřípajícími zuby nebo komentářem, jak bychom to udělali lépe (to ale moc neslyšíme, převažuje kritika), akceptovat. Protože kdo jiný by to měl rozhodovat? Nikoho jiného v demokracii neznám, než ve svobodných volbách zvolené orgány. A to, že někdo prostě se neumí nikdy přizpůsobit, a plete si demokracii s právem „já si budu vždy dělat, co chci“, a „jen můj názor je ten jediný správný“, s tím ať jde do háje. Jaký je rozdíl mezi výrokem – nebudu nosit roušku, protože mi to nemá kdo co nařizovat, a výrokem nebudu platit daně, protože mi to nemá kdo co nařizovat? Buďme proto opatrní v úsudku., protože za velkými slovy bývá často velká malost. Dávejme hlavně pozor, zda nejde těm, kteří mluví o ohrožení demokracie, ve skutečnosti o politický boj a politické body pro sebe sama. Zda nejde těm, kteří zaměňují respektování pravidel za diktaturu, hlavně o vlastní zisky. Zda zkrátka všichni moc nekalkulují, a nezapomínají na to, že i oni mohou skončit na ARU jako britský premiér.
Já kabát tak svižně převlíkat neumím a ani se to nechci naučit, proto se politice obloukem vyhýbám… Od počátku do teď jsme strávili desítky dnů psaním stovek podání a žalob nebo textů na blog a čelili jsme výhružkám, stížnostem k České advokátní komoře a přáním smrti našim dětem ne kvůli osobnímu prospěchu, ne kvůli egu, ne kvůli kariéře, ale jen a jedině proto, že jsme si mysleli, že pomůžeme našim dětem a ostatním, aby mohli klidně žít. To, že jsme se spletli a že se na věc mělo jít od počátku jinak, přičítám naší nezkušenosti. Tápali jsme, hledali a vymýšleli cesty. Teď to zkoušíme jinak. Uvidíme, co se nakonec ukáže nejživotaschopnější a hlavně nejsvobodnější.
Jako skoro prezidentka svému národu říkám: žijte dobře a tak, abyste každý den mohli říct, že to byl nejlepší den vašeho života. Já se to doopravdy snažím naučit, protože se mi nic jiného nezdá dost dobré.