Včera jsem byla v Novém Kyjevě. Musela jsem k zubařce, která mne nepotěšila, neb mi chce vyměnit moji starou krásnou amalgámovou plombu za tu bílou. Jednak mne to přijde na pár tisíc a jednak mne to bude, au, au, bolet. Když jsem čekala, až konečně bude 14:30 a budu moci do ordinace (ano, moje dentistka bere pacienty na minutu přesně), četla jsem si, jak jinak, e-maily. David mne nalákal předmětem jednoho z nich „ESLP proti Ukrajině“. Po přečtení mi spadla čelist (málem).
Takto věc shrnul sám ESLP:

Když jsem to četla dceři, smála se, až málem spadla ze židle, protože se právě před pár dny bavila s jedním kamarádem, který jí sdělil, že má obavy o svoje ledviny, že po nich určitě kdekdo baží. Patrně to byl vtip, ale v kontextu ukrajinského zdravotnictví to legračně nevypadá. Jen si to představte, že vám takhle v sobotu v podvečer někdo zavolá a řekne: „Někdo ti ukradl levou ledvinu!“ Nejdřív bych se musela podívat, kolik piv jsem vypila. Kdyby to bylo méně než pět, docela bych se vyděsila, kdybych věděla, že mne operovalo něco tak strašidelného, jako je lékař s připravenou přepravkou na orgány.
To si pak člověk říká, že může být vděčný, že u nás zatím ukrajinští zdravotníci implementují jen medicínské praktiky slabšího rázu:
Uf, dokud po nás svérázní lékaři chtějí jenom kliky a ne levou ledvinu, je to dobrý.