Až se Prygl provalí,

nebudeme zófalí.

Nebudeme ztrácet čas,

vyhópneme na Špilas.

Každý původní obyvatel Nového Kyjeva dobře zná tuto průpovídku. Vzpomněla jsem si na ni, když jsem četla tááák dramatické zprávičky o rozmlácené ukrajinské přehradě. Je mi jedno, který z blánivých postsovětských národů co rozstřílel, je mi jedno, kolik domů voda zaplaví, debatami o takových zbytečných kravinkách nemám čas ztrácet čas stejně jako Brňáci v případě kalamity na přehradě. Mnohem více mne zaujalo v kontextu dnešního zpravodajství zaujalo toto:

Zničením Kachovské přehrady se Rusko dopustilo „ekocidy“. Uvedl to šéf ukrajinské prezidentské kanceláře Andrij Jermak. Už v minulosti, kdy se Moskva a Kyjev vzájemně obviňovaly z plánu vyhodit přehradu do povětří, se mluvilo o nedozírných následcích. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj například sdělil, že by její zničení znamenalo katastrofu. Nyní má poničená konstrukce vliv i na ukrajinskou protiofenzivu

Zjevně máme v právu relativně nový pojem:

EKOCIDA

Jestliže netušíte, co to je, nemusíte být zófalí. Ráda vám to prozradím třeba slovy jedné právničky, Hany Müllerové, která „užitečně“ mudruje už řadu let v Akademii věd:

Návrh definice ekocidy říká, že jde o „protiprávní nebo bezohledné jednání spáchané s vědomím, že existuje značná pravděpodobnost, že tímto jednáním dojde k vážnému a rozsáhlému nebo dlouhodobému poškození životního prostředí“.

To nezní tak blbě a má to samozřejmě své racio, jako všecko. Kde je tedy problém? Samozřejmě ve zneužití k nekalým politickým praktikám těch, co stojí za klimatickými aktivisty. Ekocida může být přímo použita proti politikům, kteří nedělají dost s omezením emisí onoho strašlivého CO2. Jak?

Na ekocidu se zaměřuje mj. filmová tvorba. Na ČSFD je popis jednoho fesťákového filmečku s názvem, jak jinak, Ekocida. Jeho obsah je následující:

2034: Německo by mělo přestat využívat uhlí až za čtyři roky. Svět ale nemůže počkat, v důsledku změny klimatu se neustále opakují sucha a záplavy. Měla německá vláda udělat víc? Jednala nedbale, když neudělala víc pro snížení emisí CO₂? O tom rozhodne Mezinárodní soudní dvůr, neboť 31 zemí, které zastupují Larissa Meybach a Wiebke Kastager, žaluje Německo o náhradu škody.

Na opačné straně stojí advokát Victor Graf, který bojuje za zproštění viny spolkové vlády a tehdejší kancléřky Angely Merkelové a za to, aby se zabránilo vytvoření dalekosáhlého precedentu.

To zní už docela jinak, než popis ekocidy od Müllerové, že? Jestliže se nad našimi nablblými politiky, kterým nedochází vůbec nic, bude vznášet Damoklův meč – hrozba stíháním a souzením za ekocidu jako mezinárodní zločin, budou zvedat ruce jak cvičené opice ve prospěch zájmů tzv. bojovníků za klima (což jsou jen prachsprostí lháři, to mi věřte, znám ty české osobně) a v totální neprospěch radosti, štěstí a svobody lidské bytosti a světa jako takového.

Myslím proto, že tohleto podivné směřování ke kriminalizaci „ekocidy“ v souvislosti s nedostatečnou mitigací změny klimatu se vyplatí minimálně právníkům po očkou, anebo lépe pořádně, sledovat.

P. S.: Na onen film bych se možná celkem ráda podívala (ale jedině s pořádným citovým odstupem, nezaujatě), je stejně zajímavý jako ta psychoblbost o covidu zvaná Nákaza nebo stupidní seriálek Černobyl, který nepochybně v mnoha zmatených hlavičkách zasel anebo rozdmýchal šílené obavy z jaderné katastrofy. Jak se to teď hodí do krámu, že? Umělci holt vždycky sloužili režimům, ať to byli komunisti, nacisti, klimatičtí aktivisti nebo kde kdo jiný. Proto je podle mého názoru nejlepší věnovat emoce jenom komediím nebo mafiánským a podobným filmům. Já osobně se kupříkladu nemůžu dočkat horké letní novinky „Barbie“. To bude bomba!