Dnes se na úřední desce Nejvyššího správního soudu objevila další Davidova covidí záležitost. Tentokrát šlo o kauzu, ve které moravskoslezský švestky vlezly do otevřeného baru, který měl být zavřený skrz děsný virus, vyzvaly žalobce k prokázání totožnosti a k opuštění podniku, což tento neučinil, a tak ho spoutaly a následně mu ve služebním autě násilím nasadily roušku. NSS řekl, že vo co jako jde, však je to v tzv právním státě v pohodě, neasi.
Když to stručně shrnu v právní hantýrce, soud řešil, zda byl zásah, kdy policejní hlídka jednala na základě nezákonně vyhlášeného nouzového stavu, nezákonně vydaného a neodůvodněného krizového opatření, a samotný zásah policejní hlídky odporoval zákonu č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, taky nezákonný. Odpověď je zřejmá – nebyl. Proč?
Ačkoliv poškozený namítal, že se v baru scházel výbor za účelem sbírání podpisů pro založení nové politické strany a že příprava vzniku nové politické strany spadala pod výjimku ze zákazu vycházení, neboť politické strany a politická
hnutí se na úrovni státu, krajů a obcí běžně scházely, soudy nic z toho neuznaly:
Městský soud rovněž odpověděl na dotaz stěžovatele, proč se stěžovatel nesměl shromažďovat ve skupině více než 2 osob a měl mít nasazenu roušku i při konzumaci, když pro vrcholné představitele ČSSD při tiskové konferenci v Lidovém domě dne 30. 11. 2020 tyto zákazy neplatily.
Přítomnost pěti vrcholných představitelů ČSSD, včetně ministra vnitra Jana Hamáčka, v Lidovém domě dne 30. 11. 2020 byla povolena bodem II. 1 krizového opatření č. 1200 ze dne20. 11. 2020, neboť šlo o výkon povinností veřejných funkcionářů a ústavních činitelů. Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že pokud by se jednalo o „profesionální politickou stranu“, členové by se mohli ve svém sídle scházet v rámci výjimky. Tato námitka však je již svou formulací hypotetická. Stěžovatel postavení ústavního činitele či veřejného funkcionáře ani postavení srovnatelné v době zásahu neměl. Pojmově je tedy diskriminace vyloučena.
Vypasených socanů je na fotce z oné listopadové tiskovky, kdy se jiní málem nemohli ani vzdálit z domovních dveří, aniž by je pronásledovali cajti, jak krys, co? Holt prasátka se scházet mohla v libovolném počtu (a že nasazovala roušku jen an kamery, o tom snad nikdo příčetný nepochybuje), ostatní zvířátka ne-e.
My, podřadná lůza, jsme byli prostě zločinci, jak z Divokýho Západu, který se sluší pořádně vymáchat v odvaru ze spravedlnosti a sotva jim dovolit se nadechnout. Nicméně – tohleto už mne doopravdy netankuje, spíš se tomu s chutí zasměju a doufám, že si to zopáknem, byla to prča. Bohužel se to asi nestane, svět nás zásobuje mnohem fádnějšími záležitostmi jako je naše válka s islámem, se kterým aktuálně svádíme krutý boj na život a na smrt (že vyhrajeme my už moc nevěřím).
Když už to na covidové repete nevypadá, zopakujme si aspoň, co že zásadního vláda onoho 30. 11. 2020, kdy se funkcionáři i bezejmenní joudové mohli na tiskové konferenci sejít podle soudů v libivilném počtu, probírala:
Tak začnu s tou jednodušší otázkou stran roušek. Samozřejmě, že si to uvědomujeme. To je jasné, že je to omezení, které vyvolává řadu nelibostí. Já jenom upozorňuji na to, že ve chvíli, kdy je zakázáno dětem ve škole zpívat, všechny děti ve školách musí nosit roušky, i lidé, kteří případně půjdou výhledově na kulturní akci, tak musí nosit roušky. Tak ve chvíli, kdy v uzavřeném prostoru jsou fyzicky aktivní lidé, tak tvorba aerosolu, ať to řeknu odborně, je naprosto neoddiskutovatelná. (Blatný, jeden z ministrů zdravotnictví)
Asi se nakonec po tom všem stýská i soudcům NSS, že jo? Jinak než nostalgií si jejich stupidní rozhodování totiž neumím vysvětlit. Proč jinak by ti z Nejvyššího správního soudu ve svorné shodě s Mětským soudem pořád dokola omlouvali mnohá vážná pochybení, kterých se stát a jeho věrní slouhové, policajti, dopouštěli.
Prosím vás, lidi, nevěřte, ale doopravdy nevěřte státu. Nikdy a v ničem.
Podle rozsudku NSS čj. 6 As 282/2022 – 39 ze dne 23. 10. 2023.