Vím, že v naší zemi existují mnohem, ale mnohem lepší právníci, kteří znají zaručený recepis na boj s covidem (představuju si to jako něco záhadného ne nepodobného kameni mudrců) a na rozdíl ode mne a Davida podali ty správné žaloby (jen nikdo neví jaké) a u soudů uspěli (jen se to nějak neprojevilo v životech lidí, spisové značky těch úspěchů jsou zahaleny tajemstvím, nikdo je nezná a rozsudky nikdo nikdy neviděl a nejspíš neuvidí).

Přes to všechno můj muž, který zastupoval přes dvě stovky nejrůznějších covidích případů dohledatelných v databázi správních soudů i toho Ústavního, právě teď sedí u kamen ve staromódní kuchyni, kde mi babička jako malé holce dávala líznout těsta na piškot, a dokončuje další ústavní stížnost. Ta musí dnes odejít do schránky honosné budovy na ulici Joštova v Novém Kyjevě.

O co jde tentokrát? Jedna nezlomná dáma si nehodlala nechat líbit covidí ponížení, a tak se brání, seč může. Naštvalo ji, že jako neočkovaná (považte, takový lidský odpad!) nemohla do kaváren, ani do hospod, ani na „diskotéky (proboha živého, co se tím jen myslelo, kdo dnes poslouchá podle vlády disco, aby chodil na diskárny. Copak jsme v osmdesátkách?), i když byla ochotna se testovat a byla by tedy rozhodně méně infekční než všichni ti glorifikovaní odpovědní vopíchaní.

Gró ústavní stížnosti spočívá v námitce neposouzení zjevné diskriminace Nejvyšším správním soudem. Ten odmítl připustit, že mimořádné opatření bylo formulováno dosti hloupě, když sedmnáctiletým neočkovaným přístup do společnosti umožňovalo, a lidem 18+ nikoliv, ačkoliv každý měl stejnou šanci se naočkovat nebo mu mohla být uložena tatáž povinnost se testovat.

Člověk by čekal, že je to jasné jako facka a že soudci řeknou, že nedůvodné rozlišování mezi lidmi v tomtéž postavení jen na základě věku byla kravina. Ale ne. V tomto banánistánu (a já vím, že nejen tady, ale všude, kde existují státy) se musíte obracet tak jasnou věcí na Ústavní soud a modlit se, aby to aspoň ten (třeba, snad, možná) pochopil. Stěžovatelka nechce nic jiného, než aby soudy řádně přezkoumaly jí namítanou diskriminaci a řekly, že si ministerstvo nemůže nastavovat pravidla tak, jak to někoho z úředníků napadne ráno na záchodě.