V eKLEPu je zase několik zajímavých věcí. Blbosti jako je například další změna „dočasného“ Lex Ukrajina pominu (vše, co přijde ze SSSR, i z té bývalé, je asi takové nějaké dočasné, jen ten pojem holt chápeme v různých kuturách různě), ty mě nejen že neinteresují, ale dokonce už ani nepobaví, tak co s nimi. Zaujal mne především návrh zákona zavádějící digitální občanky. Ze zvědavosti jsem si prošla i novelu týkající se televizních a rozhlasových poplatků.

Nejprve k digitálním průkazům. Návrh zákona najdete zde. Píše se v něm mj.:

Digitálním stejnopisem průkazu je výpis z informačního systému veřejné správy o průkazu a jeho obsahu. Vyžaduje-li právní předpis nebo výkon působnosti prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti předložením průkazu, který je veřejnou listinou hmotné povahy,nebo umožňuje-li právní předpis prokázání totožnosti nebo jiné skutečnosti předložením průkazu, který je veřejnou listinou hmotné povahy, lze totožnost nebo jinou skutečnost prokázat digitálním stejnopisem průkazu. Osoba, která je oprávněna užít digitální stejnopis průkazu, prokazuje totožnost nebo jinou skutečnost digitálním stejnopisem průkazu prostřednictvím mobilní aplikace pro prokazování. Ten, vůči komu lze prokázat totožnost nebo jinou skutečnost digitálním stejnopisem průkazu, zobrazuje digitální stejnopis průkazu prostřednictvím aplikace pro ověřování.

V důvodové zprávě se dočteme:

Navrhovaná právní úprava zavádí možnost získat tzv. digitální stejnopis průkazu, který bude sloužit k týmž účelům jako fyzický průkaz, tj. prokazování totožnosti a prokazování skutečností uvedených v průkazu, a bude mít tytéž právní účinky jako prokazování fyzickým průkazem, s výjimkou prokazování totožnosti vůči subjektům, které nejsou orgány veřejné moci a nemají povinnost požadovat prokazování totožnosti předložením průkazu stanovenou právním předpisem – tyto budou na rozdíl od fyzického průkazu oprávněny, nikoliv povinny, digitální stejnopis akceptovat.

Navrhovaná právní úprava je založena na principu dobrovolnosti – každý občan se bude moci rozhodnout, zda digitální stejnopis průkazu bude využívat, anebo zda setrvá u prokazování totožnosti toliko fyzickým průkazem. Zároveň ve vztahu k subjektům, které nejsou orgány veřejné moci a nemají povinnost požadovat prokazování totožnosti předložením průkazu stanovenou právním předpisem, platí, že takový subjekt se bude moci rozhodnout, zda digitální stejnopis akceptuje či nikoliv.

Tohle nepochybně stojí za další pozornost.

Veřejným prostorem ale více než digitální průkazy zmítají poplatky za komickou tvorbu České televize. Návrh zákona zde.

V důvodové zprávě se mj. uvádí:

Pokud jde o financování veřejnoprávních médií, platí v České republice systém placení za veřejnou službu prostřednictvím televizních a rozhlasových poplatků (což je stále nejběžnější systém v evropských státech, a to zejména z důvodu zajištění jejich nezávislosti na výkonné moci a veřejných rozpočtech). I v České republice jsou pak televizní a rozhlasové poplatky hlavním zdrojem příjmů obou veřejnoprávních vysílatelů…

Povinnost placení poplatků je dle platné právní úpravy stále vázána na vlastnictví (nebo držení) zařízení způsobilých k reprodukci rozhlasového nebo televizního vysílání, které představuje klasický rozhlasový přijímač nebo televizor. Ve skutečnosti je však rozhlasové a televizní vysílání stále více přijímáno prostřednictvím počítačů, notebooků a mobilních zařízení, které jsou z působnosti zákona dosud vyjmuty.

Líbí se mi toto konstatování:

Předkládaný návrh zákona nemá žádný diskriminační potenciál. Zůstává zachován princip veřejné služby a jejího naplňování vytvářením a šířením programů a poskytováním vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti.   

No to je gól! Vidíte, jak se s ČT a ČRo člověk od srdce zasměje! A to jsem ejště nepoužila tu největší prdu z důvodové zprávy:

Český rozhlas poskytuje nezávislou a důvěryhodnou službu pro všechny skupiny obyvatel. Význam této služby narůstá v krizových situacích (COVID, válka na Ukrajině, teroristický útok, přírodní pohroma, růst cen energií, potravin atd.).

Napomáhá rozvíjení kulturní identity obyvatel ČR včetně národnostních nebo etnických menšin a vyrábí a vysílá pořady, které jiní provozovatelé rozhlasového vysílání v České republice nevysílají, zejména umělecké, dramatické, vzdělávací pořady a pořady pro děti a mládež. Dále pak plní inovační roli v oblastech vysílacích technologií a služeb.

Hahahahahaha! To byste nevymysleli. Aspoň víte, jak se máte, že tohleto můžete poslouchat i na svých mobilech.

Jo a přece jen k Lex Ukrajina. V důvodové zprávě novely se mj. píše:

Adaptační aktivity byly realizovány formou adaptačních skupin a jazykových kurzů pro děti migrující z Ukrajiny. Adaptační skupiny měly za cíl podpořit adaptaci a socializaci ukrajinských dětí na české prostředí, podporovaly dále také rozvoj jejich jazykových dovedností. Jazykové kurzy pak měly za cíl zvýšit jazykové dovednosti v českém jazyce a eliminovat předčasné odchody ze vzdělávání z důvodu nedostatečné znalosti českého jazyka.

V roce 2022 bylo díky podpoře MŠMT uskutečněno 18 560 adaptačních skupin, kterých se zúčastnilo cca 55 tisíc ukrajinských dětí ve věku 3-15 (18) let.  V rámci dvou výzev bylo podpořeno 465 realizátorů adaptačních skupin v celkové výši 328 465 500 Kč. Jazykových kurzů bylo realizováno 1 100 a zúčastnilo se jich 6 400 ukrajinských dětí. V rámci dvou výzev bylo podpořeno 125 žadatelů v celkové výši 55 840 000 Kč.

Na první pololetí roku 2023 byla vypsána výzva na podporu adaptačních skupin konaných od ledna do konce června 2023. Adaptační skupiny realizovalo 69 žadatelů o dotaci v celkovém objemu 75 442 500 Kč. V rámci výzvy mohlo být realizováno 5 254 adaptačních skupin, kterých se mohlo zúčastnit až 15 000 ukrajinských dětí.

Sakra párek, kdyby takový peníze někdo nasypal do mě, tak bych už uměla i čínsky, jak když bičem mrská, a byla bych úplně adaptovaná i na Marsu. Když ale vidím ty melouny, které stát rozhazuje, jak může, nedivím se, že musí svoje otroky odírat až na kost.