Dnes ráno jsme se s Davidem bavili o tom, že bychom přece jen měli podat odvolání v kauze Lidl, jeho odporných Stikeez, znečišťování plastem a klimatického matení spotřebitelů.
Pak jsem čirou náhodou narazila na zajímavý článek na Seznamzprávy právě o odporné praktice korporací zvané greenwashing, česky lakování na zeleno. Mj. se v něm píše (týpka, se kterým je veden rozhovor, jsem už obsáhle citovala v první Lidl žalobě):
A:
Po přečtení se mi chtělo křičet: Ano, přesně to jsem řpece psala do žaloby! Jak to mohl ten natvrdlý soudce nechápat????
Přesto mi ale povídání onoho experta vlilo krev do žil. Panejo, že mne to netrklo! Dezinfomrace to je!
Soudy by měl tedy rozhodnout, zda je Lidl (a ostatní korporace) dezinformátor. Klima je prostě téma plné vzrušení a právního průkopnictví. Ach, cítím se jako zamalda v Ekologickém právním servisu, kde jsem se naučila těm správným antikorporátním litigačním praktikám za Sorosovy peníze. Jak se to dnes hodí – jednoduše platí, že co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš!
Do třetice pak odpoledne přišlo písemné vyhotovení rozsudku ve věci klimatické žaloby na Lidl, kterým nás soud zase poslal do píp ledního medvěda. To bylo rozhodující znamení.
Píšeme tedy kasaci a těšíme se na další boj o to, aby se ochrana přírody a krajiny a životního prostředí falešně nezneužívala. Nikým a nikdy. Mě to totiž doopravdy štve, neb to, co vše je doopravdy environmentální, je navždy mojí srdcovkou.
P. S.: Já se tak těším, až si Lidl přečte, že je dezinformátor, to je dnes to nejhorší fuj fuj ze všeho. Vážně ošklivá ostuda, skoro horší jak Nekulova reklamní akce na mouku prodávanou se slevou za osobní údaje.