Ministerstvo zdravotnictví dnes vydalo mnou dlouho očekávanou tiskovou zprávu. Píše se v ní:

Odborná stanoviska ECDC a Výboru pro zdravotní bezpečnost sloužila jako podklad i pro včerejší jednání skupiny pro reakci EU na krize (IPCR), které vzhledem k nejednotnému názoru členských států EU skončilo pouze výzvou ke zvážení testování cestujících z Číny již před odletem do zemí EU.

Opatření budou podléhat pravidelné evaluaci a hodnocení vývoje epidemiologické situace ze strany ECDC a WHO a v případě potřeby budu upravena, tak aby byla zajištěna ochrana veřejného zdraví a zároveň koordinovaný přístup evropských států.

Zároveň Ministerstvo zdravotnictví vyzvalo všechny relevantní poskytovatele zdravotní péče, aby v případě pozitivně testovaného člověka, který v posledních dvou týdnech pobýval v Číně, zajistili sekvenaci odebraného vzorku s důrazem na potenciální nové varianty.

Mimořádná opatření jsou evidentně na spadnutí! Není to báječné? Není to úchvatné? Není to něco, čeho jste se nemohli dočkat? Podle mě ano! Cítím ono příjemné šimrání v zádech, které znáte z okamžiků, kdy víte, že se bude dít něco opravdu vzrušujícího!

Po mnoha letech mne dneska napadlo (jsem sama doma a vypila jsem už docela dost vína, které má za úkol mi dodat kuráž, až budu muset jít potmě venčit psy – a temnotu já nesnáším, a proto se nemůžu dočkat letního času) podívat se na první díl seriálu Sherlock. Studie v růžové. Je to dokonalá podívaná. Tolik se mi líbí uvažování onoho „vysoce funkčního sociopata“, který nechápe, proč jsou lidé zděšeni ze smrti naprosto cizí osoby (jako to aktuálně zažíváme u nás v ČR ohledně dramatu z Růžohorek, které z mě neznámých příčin plní již několik dní první stránky novin). Jak já mu rozumím, aniž bych si samozřejmě troufala připodobňovat se ke géniovi.

Hned v prvním díle tohodle majstrštyku zaznělo: „Nemožné sebevraždy? A hned čtyři? proč mám sedět doma, když se konečně děje něco zajímavého?“

Paní Hudsonová maloměšťácky oponuje: „Vy z toho ale máte radost, a to není slušné!“

Sherlock odvětí: „Jaká slušnost? Hra, paní Hudsonová, začíná!“

Jak prosté, milý Watsone, že? Přesně tak to cítím, když zase přišlo na covid. Je mi lhostejné, kolik lidí umře, je mi to fuk. Když už nejsem advokátní koncipient a nemusím se bát kárného postihu, není mi zapotřebí se ani namáhat předstíráním, že jsem slušná osoba s hodnotami. Můžu být otevřená a přiznat, že hodnoty nemám. . Neberu si servítky a nevěřím ničemu. Je to mnohem svobodnější způsob boje. (Dnes jsme se rozhodla, že děti vychovám pod heslem: „Kdo denně neokrádá stát aspoň hodinu, šidí vlastní rodinu.“ Děti musí porozumět tomu, jak špatný a špatný a špatný stát je. Syn to ihned pochopil, mám geniální děti. Další věc, která mne právě napadla, je, že musím opravdu dceru přesvědčit, aby šla studovat na hnojárnu, protože mít doma vinaře není vůbec k zahození. Máte doživotní zásobu radostidárného moku!)

Ze záhadného důvodu se ke mně v okamžiku, kdy jsem se rozhodla, že to budu opravdu brát jako takové milé hry, dostal velmi zdařilý obrázek. Beru to jako znamení:

Lidi, já se přiznám, mě to baví. S Davidem už dlouhé týdny rokujeme o tom, jak napíšeme první žalobu na mimořádná opatření a jsme nadšeni z toho, že skončila účinnost Pandy. Teď to bude teprve dobrodružství! Těším se na krkolomná odůvodnění, která budou muset soudci z MS Praha a NSS vymýšlet, aby pokryli nekalé činy vlády! To se nasměju. Navíc máme novou velmi vybroušenou a fikanou argumentaci, na kterou jsme přišli uprostřed našich podivných manželských debat. Covid mi zkrátka vysloveně chyběl. Jsem vděčná, že se vrací a klidně upíšu duši ďáblu, pokud budu mít možnost hrát si se soudci další kolo hry na kočku a na myš a garantuju vám, že se rozhodně jako myš v téhle frašce necítím. Nemám totiž zábrany udělat cokoliv, jakkoliv se „znemožnit“, ponížit nebo zdiskreditovat. Je mi to jedno. Jsem ochotna hrát tuhletu hru s jakýmikoliv pravidly.

Milá vládo, vydej mimořádných opatření, ať už okolo covidu, plynu nebo čehokoliv kolik chceš, ani u tisícího mne nepřestane bavit se soudit, legrace totiž není nikdy dost! Nechť hry započnou!

Pokud můžete, neberte nic z toho, co se okolo nás děje, vážně. Ani ta tma venku není strašná, když jí nedám šanci. Psům, kočkám a mému manželovi je například úplně ukradená. Teď, s tolika deci výborného červeného v krvi, se mi už taky nezdá děsivá. Jde skutečně jen a pouze o úhel pohledu.

P. S.: Buďme jako Sherlock. Ta bezostyšná sobeckost a víra v sebe sama je inspirativní! Výjimku ze sobeckosti činím jen pro blízké přátele. O ty se starat hodlám vždycky, ale to už víte. Vzpomeňte si na vánoční dárek, který jste ode mně dostali – tak moc mi na vás záleží, vždyť pro vás mám nachystaný artikl dnes ze všech nejvzácnější 🙂

Jo a za hřích stojí jen první dvě série Sherlocka, krom psiska baskervillského. Ty zbývající jsou psychedelický vztahově ukňouraný odpad.