Konečně! Konečně jsem po tolika a tolika týdnech vymámila z Pražského hradu, čím se cpe náš milý PePan. Jestli si myslíte, že klimaticky odpovědně baští cvrčky a za odměnu si dá tofu, tak jste vedle jak ta jedle.

Jídelníčků mám víc, ale dnes si dáme jen malou ukázku knížepanské nadutosti:

Jídelníček pro hostinu PePan a Fiala:

PePan a Bába:

Hmmm… jasně. Omezení masa. Odpovědnost. Jasně. Solidarita. Jasně. Já se teda takovým povídačkám směju, až se za své vegetariánské břicho popadám. Méně už mne baví představa kachen týraných kvůli něčemu tak obludnému, jako je foie gras… to jako fakt ještě patří do civilizovaného světa? Neuvěřitelné. Dobrou chuť, vy zvrhlíci!

Francouzi foie gras milují a nedají na ně dopustit. Jinde ve světě je jejich produkce zakázána, a leckde se dokonce vůbec nesmějí objevit na jídelním lístku, třeba v Kalifornii. Proč? Protože způsob, jakým vznikají, je pro husy obzvlášť drastický. Ptákům se několikrát denně zavede do volete nebo rovnou až do žaludku sonda, jíž se do nich vpraví krmná směs, která obsahuje především kukuřici. Je jí mnohem víc, než je takový pták schopný za den sežrat, proto ta násilná forma. Játra pak zpracovávají energeticky bohatou krev, opouštějící zažívací trakt, a musí podstatně více pracovat, což vede ke zvětšení jejich objemu.

Přemýšlím, zda bych jako ekosexuálka neměla na Pražský hrad podat zásahovou žalobu. Maso v jídelníčku ani ty kachny nejsou normální, máme-li zachárnit bezuhlíkovou budoucnost pro děti. (S těmi foie gras to myslím dokonce i vážně, týrání živých němých tvorů je mi z duše odporné.)

Klimatická přiznání politiků evidentně potřebujeme jako sůl, jinak bude navždy platit staré latinské: „Quod licet Iovi, non licet bovi“! A na to nemám náladu, vy jo?