Dnes jsem se zase něco nasmála nad fejsáčem naší vrchní advokátky a tzv. expertky na správní právo Hamplové:

Pominu, jak blbá a slizká je Nerudová, která si myslí, že sama bude rozhodovat o tom, co je a co není po právu, to snad vidí každý racionálně uvažující tvor a nemá cenu na to plýtvat časem, navíc je Danuše jen ekonomka a nemůže za to, že právu nerozumí.

Zastavím se ale u toho, že ta druhá odbarvená a ulhaná bloncka tvrdí, že „žádný akt se neprohlašuje za neexistující, ale pouze za neplatný“. Chápu, že Hamplová studovala v jiné době než já a že se tehdy na školách učily jen ideologické nesmysly stejně jako dnes, tudíž přirozeně nemůže být tak dobrá jako já, ale přesto žasnu nad nevědomostí „právničky roku“ a naší hlavní Amazonky, která, než převlékla kabát, ještě v roce 2020 brojila za lynčování odpůrců covidu (tj. mne a Davida a ne, fakt jí tu přetvářku nikdy neodpustím).

Skutečně v právní teorii najdeme něco jako „paakt“, tj. neexistující (nicotný, zdánlivý) správní akt. Ve skutečně odborné literatuře se kupř. dočteme:

Problematika pojmu nicotnosti úzce souvisí s významem pojmu nicotný, či nicotnost. Základem je podstatné jméno nicota, které můžeme vyložit jako protiklad bytí. Tuto interpretaci můžeme použít kromě filozofie i pro další společenskou disciplínu, kterou je právo, neboť přesně a výstižně dvěma slovy vystihuje celou podstatu nicotnosti a nicotných aktů (jinými slovy řečeno – správních rozhodnutí). Tímto významem je, že takovýto akt nemá žádné právní účinky, hledí se na něj, jako by vůbec neexistoval, tedy nebyl, nemá žádnou právní relevanci. V této charakteristice panuje jak v judikatuře, tak i mezi autory jednota. Poněkud obtížnější je to již používanou terminologií pojmu nicotnosti. Obsah a význam tohoto výrazu totiž je totiž různými autory podřazován pod různé pojmy – nulitní akty, nullita, paakt, absolutní zmatečnost, zdánlivý akt, pa-akt, neexistence, naprostá neplatnost, nebo dokonce procesní potrat.

Hamplová by se měla trochu dovzdělat.

Nechme ale obě nezajímavé postarší a nevzhledné paní na pokoji. Pojďme k něčemu lepšímu. Paakty totiž možná budou hýbat naším světem víc, než si myslíme. Onehdy předseda našeho milého Nejvyššího správního soudu v jednom rozhodnutí prohlásil za nicotný územní plán maličké obce, protože ta udělala směšnou procesní chybu. Předseda tehdy spolu s dalšími soudci děl:

Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje s krajským soudem ve skutkovém zjištění, že odpůrce sám vydání ÚP Ráby s největší pravděpodobností neoznámil vlastní veřejnou vyhláškou na své úřední desce. Nad rámec toho kasační soud koriguje názor krajského soudu tak, že případná pochybnost v tomto ohledu jde k tíži odpůrce, neboť ten měl zákonnou povinnost toto učinit, pročež má být schopen řádné splnění jemu stanoveného procesního postupu taktéž prokázat. Je tedy nutné v dalších úvahách (jak to ostatně učinil i krajský soud) vycházet z toho, že vyhláška odpůrce nebyla vydána a publikována.“ (Rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2021, čj. 2 As 320/2019 – 66).

NSS ještě mektal:

Opatření obecné povahy stejně jako právní předpis obsahuje taktéž závazné právní normy, pročež je i u něj nutno brát striktní požadavek řádné formální publikace velmi vážně (tato podobnost ostatně byla nastíněna již v rozsudku NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007 – 73); i v případě opatření obecné povahy se proto musí bez dalšího uplatnit pravidlo, že platnou právní normou je jen taková, která byla přijata a vyhlášena zákonným způsobem. Právě proto, aby neurčité množství adresátů opatření obecné povahy mohlo mít právní jistotu o tom, jaká konkrétní právní regulace aktuálně platí a je pro ně závazná, je nezbytné, aby se stala účinnou pouze taková norma, která byla jejím adresátům zveřejněna na základě zákonem jasně stanovených pravidel, s nimiž se mohl každý seznámit a na jejichž respektování se mohl spolehnout; musí se tak tedy stát výhradně objektivně daným a předem předvídaným procesním postupem. Jestliže přitom na okamžik vyvěšení veřejné vyhlášky orgánu vydávajícího opatření obecné povahy je navázána jeho účinnost (nastává po uplynutí stanovené lhůty běžící právě od tohoto úkonu), pak jeho neuskutečnění nelze sanovat, i kdyby to bylo motivováno nejlepšími úmysly. V opačném případě totiž hrozí právní nejistota a z ní vyvěrající spory o to, zdali vůbec, případně od kdy je takové opatření obecné povahy účinné, a kdo a v který okamžik to autoritativně posoudí; skutečnost, že takové spory (pochybnosti dalších adresátů mimo stěžovatelů) nebyly krajskému soudu v projednávaném případě známy, nemůže na věci ničeho změnit. Nelze dle Nejvyššího správního soudu ani připustit, aby ke každému opatření obecné povahy, které je dle objektivního zákonem stanoveného kritéria neúčinné (neoznámené formálně řádným způsobem), mohlo být soudem v každém jednotlivém případě přistupováno individuálně; tedy aby někdy mohlo být takové opatření obecné povahy shledáno účinným čili pro jeho adresáty závazným a jindy nikoliv, a to vše pouze na základě úvahy soudu zohledňující to, po jak dlouhou dobu se jím dostatečně široký okruh adresátů řídil. 

To je hodně zajímavé, řekla bych. Ono totiž ani naše drahé ministerstvo zdravotnictví svoje stupidní šikanózní mimořádná opatření jaksi neoznamovalo skrze veřejnou vyhlákšu, ale jen je tak nějak pláclo na web.

V § 173 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád se ale uvádí:

Opatření obecné povahy, které musí obsahovat odůvodnění, správní orgán oznámí veřejnou vyhláškou; opatření obecné povahy zveřejní též na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká. Ustanovení § 172 odst. 1 platí obdobně. Opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky. Hrozí-li vážná újma veřejnému zájmu, může opatření obecné povahy nabýt účinnosti již dnem vyvěšení; stanoví-li tak zvláštní zákon, může se tak stát před postupem podle § 172. Do opatření obecné povahy a jeho odůvodnění může každý nahlédnout u správního orgánu, který opatření obecné povahy vydal.

Docela se bavím tím, že jsme to vytáhli jako těžký kalibr na NSS a Městský soud teď, potom, kdy celé dva roky tolerovaly ministerstvu tyhlety úlety, i když současně šikanují maličké obce. Jsem vážně zvědavá, co s tím soudci udělají. Vymyslí zase nějakou šílenou kličku jako doposud nebo se konečně podívají do trenek a najdou koule? Jsem na to zvědavá zvláště proto, že předseda NSS Karel Šimka nezapomněl oné pidi obci sdělit s dramaticky zdviženým obočím:

Závěrem Nejvyšší správní soud považuje za příhodné označit jako chvályhodnou snahu krajského soudu hájit zájmy všech třetích osob, které až doposud postupovaly podle (ještě neúčinného) ÚP Ráby. Lze mu totiž přisvědčit v tom, že jejich práva, nabytá s největší pravděpodobností v dobré víře, musejí být samozřejmě chráněna. To však nelze zajistit rozvolňováním zákonných požadavků na vyhlašování opatření obecné povahy, nýbrž jinými právními nástroji (viz výše). Pokud někdo v důsledku nezákonného postupu odpůrce utrpěl újmu, může se například domáhat náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Nevím, jak vy, ale já se vážně směju, až se za břicho popadám. Prej náhrada újmy 😀 😀 😀 Jasně, jasně. třeba jako za covidí zhůvěřilosti, že jo, milej Šimko? Spadl jsi snad z jahody, ty oslíku v taláru?