Konečně jsem si sedla k psaní své nové odborné publikace s názvem „Jak změny klimatu ovlivní územní plánování a judikaturu„. Sama jsem zvědavá, co z toho nakonec vyleze, ale už teď se na výsledek těším. Na totéž téma jsem školila v pátek starostky a starosty a musím uznat, že je to zajímavá a pestrá oblast, kterou soudy teprve začínají nesměle oťukávat. Docela mne baví být něco jako spolustvořitel nové judikatury.
Pro Wolters Kluwer jsem napsala už 4 publikace a podílela se na komentáři ke stavebnímu zákonu (ale jen k tomu starému, nový paskvil mně ještě pořád způsobuje těžké noční můry).
Díky tomu, že jsem skrz covidové a postcovidové blogování vypsaná jak stará fixa, jsou moje knihy stále čtivější a kreativnější, v tom se musím sama zcela neskromně pochválit. Navíc mají jednu úchvatnou specialitku.
Od té doby, co jsem jedním dechem přečetla naprosto úžasnou „Vládkyni všech nemocí: příběh rakoviny“ (ke které se ale bojím vracet, jeden čas jsem ji musela schovat i v kanceláři, jak jsem se jí děsila a současně na ní byla závislá; teď už je se mnou v ložnici, ale zůstává zavřená), se snažím do knih vybírat příhodné citáty z filmů ke každé kapitole. Sice nedosáhnu geniality autora zmíněné publikace, ale aspoň trošičku se jí obšlehnutím jeho perfektního stylu přiblížím.
V publikaci o klimatu vycházím při hledání vhodných citací hlavně z postapo kinematografie, jak jinak, ale jako hlavní motto jsem zvolila větu z neméně milovaného Stopařova průvodce po Galaxii (i když film samozřejmě nedosahuje ani omylem kvality knihy). První stránku mého nového autorského počinu bude zdobit tahleta prďácká hláška (Uznejte sami, hodilo by se snad něco víc ke klimatické katastrofě a vystihovalo by snad něco lépe moji osobnost?):
Barmane, šest piv. A rychle, bude konec světa!
Jak vidíte, úkol zní jasně: až vás zase bude někdo trápit katastrofickými vizemi, jakýmikoliv, ať už to budou libtardi anebo jejich za tzv. svobodu urputně bojující protějšky, pusťte to jedním uchem tam a druhým ven, pak se usmějte, dejte si pivo, buráky a hlavně nezapomeňte mít nablízku ručník. Všechno pak dobře dopadne, stejně jako s Arturem D., celým vesmírem, životem a vůbec.