Kdybych byla blázen a chodila k volbám, měl by Babiš můj hlas jistý. Dnes nám totiž poslal nejlepší dárek:

Kam se hrabou koblížky (ačkoliv je stejně jako donuty doopravdy miluju), tohle má cenu zlata. V naší koupelně totiž klesla rtuť teploměru k 5 stupňům Celsia (kupodivu to Putin ještě furt nevzdal!) a když se chceme vykoupat, pořádné noviny na podpal potřebujeme jako sůl.

Když už jsem u onoho směšného „občanského práva“ jít ke svobodným volbám, gratuluju si zase jednou k onomu geniálnímu rozhodnutí nechat děti doma a neposílat je do ústavu zvaného základní škola, kde by jim nepochybně vykládali o důležitosti voleb, demokracie, právního státu, Listiny a Ústavy spoustu nesmyslů.

Tuto moji tezi mi rozhodně potvrzuje poslední vývoj událostí. Na světlo boží se totiž z útrob ministerstva školství dere jakýsi kantorský etický kodex. Na jeho tvorbě se podílejí mamelukové z Učitelské platformy.

Učitelská platforma je velice obskurní sdružení. Jejich názory na týrání dětí pedagogy jsou rovněž bizarní (možná si vzpomenete na covidí hemzy jejich obézní aktivistky Petry Mazancové, přesného prototypu nanicovaté učitelky v hrozných hadrech, jak si je všichni pamatujeme ze základky – jen možná už tyhlety ježibaby nehází po žactvu klíči, to by totiž nebylo etické ani respektující):

Učitelská platforma vítá záměr znovu otevřít školy, ale upozorňuje, že pro bezpečný návrat je nutné splnit tři základní podmínky: jasný plán návratu, pravidelné testování žáků a představení strategie očkování zaměstnanců ve školách. Musí být jasné, kdo a za jakých okolností se do školy vrátí a co se stane, když bude mít někdo pozitivní výsledek testu. Žáci by měli být testováni alespoň jednou týdně a vláda by měla mít vypracovaný plán, jak bude očkován školní personál. Při registraci k očkování by měli mít přednost pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci, kteří působí v těch typech a stupních škol, kde výuka stále probíhá. 

Spolek těchto (a dalších) učitelských (a úřednických) nýmandů by byl rád, kdyby se děti učily jen ty správné věci (rozuměj ty, které Učitelské platformě připadají správné). Třeba toto:

  • Učitel se z pozice své profese aktivně podílí na odstraňování předsudků vůči lidem různých etnických skupin, národností, barvy pleti, náboženství, sociálního původu, sexuální identity a orientace. (Komentář: Jasně, správná multikulti výchova od mateřské školy je nezbytná. To by tak hrálo, aby někdo projevil vlastní názor třeba na islámskou ideologii.)
  • Učitel klade důraz na etické chování v digitálním prostředí, jde příkladem a dodržuje profesní standardy i v on-line světě. (Komentář: Kdyby náhodou nějakého učitele napadlo přemýšlet nebo se odchýlit od povolené linie – na to máme nástroje – třeba můžeme ty špatné učitele zařadit na seznam nepohodlných osob jako v Německu a je to, už si ty krysy neškrtnou.)
  • Učitel se z pozice své profese aktivně věnuje výzvám, které přináší klimatická změna, úbytek biodiverzity apod., zároveň ale nezapomíná ani na sebe a své potřeby. (Komentář: Tak tohle je meganejvíc. Tytyty, jak nebudeš adorovat Extinction Rebellion, dostaneš za uši. marš na seznam nepohodlných!)

MŠMT ke kodexu uvádí:

 „Učitelé kodex potřebují, protože se téměř každý den setkávají se situacemi, kde se nelze řídit jen zákonem,” říká ministr školství Vladimír Balaš. Podle něj jde etický kodex dohromady i s připravovaným profilem absolventa studia učitelství. 

Jakýsi inspektor (představuju si ho jako toho nejtroubovatějšího troubu ze hry Vyšetřování ztráty třídní knihy) přes všecky školy říká:

„Kodex upravuje etický rámec práce učitele a dává najevo jeho postavení, přístup a postoje. Řediteli může pomoci v jeho práci při řešení různých školních situací, kdy se bude moci na něj odvolat,“ doplňuje ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Podle něj může etický kodex dát mnohým ředitelům návod, jak se postavit k některým sporům, které řeší i Česká školní inspekce. „Řešíme učitele, kteří šíří dezinformace. Nebo stížnosti rodičů, že učitelé některá témata nepojímají v souladu s názorem rodiny. Ředitelé se tak nyní mohou na etický kodex odvolat,” doplňuje ústřední školní inspektor.

No potěš koště! Doufám, že už připravují ty seznamy po německém vzoru. Der, die, das!

Jsem doopravdy ráda, že moje děti jsou mnohem svobodnější, než kdyby se dostaly do spárů těmto učitelskejm, a chápou, že chodit do školy je za trest a v naprostém rozporu s rozvojem.

Musím ještě varovat syna, který mi onehdy sdělil, že chce být učitelem, protože by se tak mohl flákat do konce života a nikdy pořádně nepracovat (a taky s ním musím probrat hodnoty a význam lidské existence, i když si nejsem jistá, zda s tímto přístupem nemá nakonec recht). Nevím totiž, do jaké míry se mu bude líbit jen držet hubu a krok. Nemá na to zrovna vhodnou povahu. Navíc si musí uvědomit, že jeho matka mu dělá medvědí službu a v budoucnu se bude muset zříci jména Zahumenský, pokud bude chtít na jakékoliv škole dělat něco jiného než šůrovat hajzlíky. Určitě už je na nějakém seznam nepohodlných a pedagogem se nestane ani za zlatý tele.

P. S.: Doporučuju vám, abyste to pro svoje děti taky udělali a nechali je doma. Skutečně to stojí za to. Moje děti chodily do školy za celý svůj život ani ne rok a půl a rozhodně jsou na tom mnohem líp než ty každodenní školní docházkou povinné, které musí čelit čarodějnicím jako je Mazancová.