Jak jsem se strašlivě mýlila s covidem

Že jsem to s bojem okolo covidu absolutně pokazila, to vím už dávno. Ani jeden z mých kroků nevedl k dobrému výsledku, u soudů jsme prohráli, co se dalo, a judikaturu jsme posunuli na hranici samého pekla. Co je ale mnohem horší, to je fakt, že jsem těm všem nesmyslům věnovala tolik hodin, dnů, týdnů a měsíců života svého i životů mých drahých dětí. Jak moc jsem dětem ublížila, to jsem si plně uvědomila až v těchto dnech. Moje dcera totiž přišla s prosíkem, že by se ráda vrátila do skautu. Můžu vám říct, že jestli jsem si doteď přišla jako nanicovatá matka, je to teď ještě horší.

Zasáhla jsem do života potomků hodně radikálně – odstěhovali jsme se z Brna na vesnici, museli opustit to, co znali. Jsou v domácí škole, ale na tu si nikdy nestěžují, naopak se děsí okamžiku, kdy by se museli vrátit do lavic. Jedním z oněch drsných kroků byl zákaz chození do skautu, protože jsem ve své pýše byla přesvědčena, že vím naprosto nejlépe na celém širém světě, že se Junák zachoval zle a zle, protože nechápal covid tak, jako já. Byla jsem na skauty vážně naštavná a v zaslepení jsem se nezeptala dětí, co by chtěly ony. Je faktem, že neměly na výběr, jestli chodit nebo ne ani bez mého příkazu, protože skautské schůzky se po dlouhé týdny konaly tak leda online, ale přesto – třeba se chtěly připojit, třeba chtěly jít na schůzku, jakmile to šlo. Třeba chtěly a já to nezjistila, protože jsem byla jako posedlá.

Dnes jsem s pokorou požádala zdejší oddíl, zda by dceru nepřijal. Doufám, že to vyjde, protože té holce skaut prostě schází bez ohledu na moje dříve zraněné ego. Vždyť tam chodila řadu let, košlili měla plnou lístečků a složila i světluščí slib (kdyby nebylo covidu, skládala by už i skautský). Je mi mizerně.

Kdybych mohla vrátit čas, nechala bych covid covidem. Nestarala bych se, nevzrušovala se, neřešila to. Po stovkách žalob, po milionech slov vypsaných na blog Stav bez nouze, po tom všem jen lituju. Kéž bych se byla bývala zachovala správně a byla zticha a soustředila se na to, co bylo jediné důležité a co jediné jsem mohla ovlivnit – na svoji rodinu a svoje vnímání toho, co se okolo nás neustále děje a dít bude. Život mých dětí mohl být v pořádku a já se nemusela rozhádat s kdekým, nemusela jsem chytračit, nemusela jsem se povyšovat. Naopak jsem mohla být doopravdy svobodná – nezávisle na vnějších podmínkách, což je jediná možnost – svobodu si nejde vydupat.

Ještě, že jsem v covidí době poznala fantastické nové přátele, jinak by mi z neusálých a ošklivých výčitek svědomí asi přeskočilo.

Vzala jsem si z toho několik ponaučení. Jednak nikdy, nikdy, nikdy nebudu vnucovat svým dětem moje názory na to, co je správné a nebudu za ně už rozhodovat. Jsou velcí a mohou mít jiný pohled na věc a já nemám patent na pradvu. Nevím nic. Chce-li dcera do skautu, nesmím jí být na obtíž. Až budou chtít do školy, půjdou. Druhým ponaučením je, že čím jsem starší, tím jsem nejen vrásčitější a tlustší, ale taky blbější. Moje nápady jsou stále praštěnější, moudrost se nedostavuje a důsledky činů jsou vážnější. To nevypadá dobře, tohleto.

Strašně jsem se ohledně covidu zmýlila a neměla jsem pravdu, protože vůbec netuším, kde se pravda skrývá (a ve víně to není, na to jsem ho vypila už příliš moc). Jsem z toho všeho smutná, rozčarovaná a naštvaná. Přeju si snad už jen jediné – kéž by tyto moje chyby už nemusely dál odskákávat moje děti a kéž by moje dcera zase mohla být skautkou! Budu na ni hrdá, protože se mi dokázala postavit a ukázat mi, jak srandovní jsem.

NSS a Vogoni: Veškerý odpor je zbytečný aneb „vemte už ty vidle“!

Mám ráda Stopařova průvodce po galaxii (ne film, aby bylo jasno, už proto, že nesnáším seriálového Watsona). Proto je mi jako pozemšťance zřejmé, že veškerý odpor je zbytečný.

V dnešní době není od věci vědět, jak se na právo na odpor dívají nejen ufoni, ale i české soudy. Nedivila bych se, kdyby se v této odporné době lid naštval asi tak, jak tomu bylo před Velkou francouzskou revolucí, a konečně vzal ty slibované vidle a lopaty a šel si to s vládou a jejími pohůnky vysvětlit ručně a stručně. Mně osobně je všecko, co se děje okolo všivého státu a politiky poměrně šumafuk, takže bych se žádného všelidového povstání neúčastnila, ale doufám, že aspoň na gilotiny nedojde, musel z toho být strašnej bordel a puch, stejně jako z pověšeného Mussoliniho. Nechtělo by se mi kolem těch hlaviček v košících chodit, kdybych třeba chtěla koupit jen deset deka eidamu a pět rohlíků a konzervu pro psy.

Pojďme se ale od úvah nad historií a budoucností vrátit k aktuálnímu rozhodnutí soudu a právu na odpor. NSS se na protivládní spiknutí dívá takto:

Dalším jednáním, ve kterém stěžovatel spatřuje svůj odpor proti totalitnímu režimu, byly jeho protikomunistické výroky, které pronášel v restauracích a na tanečních zábavách, za což byl odsouzen k 15 měsícům nepodmíněného odnětí svobody. Městský soud přitom dospěl k závěru, že nebylo prokázáno cílevědomé jednání stěžovatele mající za cíl oslabení komunistického režimu. Stěžovatel totiž měl dle zjištěného skutkového stavu v zásadě jen mezi přáteli „nadávat na režim“ a jeho výroky v podstatě vyjadřovaly pouze určitou touhu po změně.

No dobře, tak teď víme, že hospodské tlachání právo na odpor nesplňuje. A co tedy ano?

Městský soud souhlasil se žalovanou, že jeho výroky neměly potenciál přispět ke změnám společenských poměrů. S těmito závěry souhlasí i Nejvyšší správní soud. Třebaže se stěžovatel neváhal kriticky vyjádřit k tehdejším společenským poměrům, za což byl totalitním režimem trestně perzekuován, nejednalo se o takové jednání, které by bylo podřaditelné pod § 3 odst. 4 zákona č. 262/2011 Sb., neboť nebylo způsobilé odstranit, výrazně oslabit či narušit anebo jinak poškodit komunistickou totalitní moc a ani to nebylo jeho cílem. Ze shromážděných podkladů nevyplývá, že by stěžovatel šířil své výroky ve větším rozsahu, anebo že by takto činil s cílem působit na veřejnost. Své výroky stěžovatel primárně prohlašoval mezi svými přáteli. Ze shromážděných podkladů nelze ani vyčíst, že by předmětná setkání byla předem organizována pro širší počet osob a že by stěžovatel cíleně organizoval setkání v hospodách a v tanečních sálech se snahou šířit myšlenku boje proti totalitě.

Soudy si zjevně myslí, že když při realizaci práva na odpor netečou potoky krve, není to ono. Tím se tedy vracíme k potřebě popadnout ty vidle a lopaty z úvodu, protože jinak se se zlou mocí nevypořádáte (pohádkám o té naší plyšové revoluci se věřit nedá, protože toho tedy moc neodstranila). Teprve pak se z vás stanou praví odbojáři a bude všem, i těm nejblbějším ministrům, jasné, že to myslíte vážně a vaším cílem je režim shodit do Tartaru.

Pokud jde o mě, já vyvalím kuželky a rozhodně se do ničeho nezapojím. Nejsem blázen nebo Superman, abych si myslela, že zvrátím chod světa silou. Doporučila bych všem totéž, protože jedině pasivní resistence hory přenáší.

P. S.: Těší mne ale, že NSS uznal, že naše pravidelná setkání, která od dob covidích organizuju, povahu odboje mají. Hned si přijdu tak nějak hodnotnější a jak bych to popsala… no, prostě lepší. Navíc se díky tomu dá vypít o něco víc piva, a to se zkrátka počítá!

Podle rozsudku NSS ze dne 25. 11. 2022, čj. 3 As 197/2020 – 49, dostupný na www.nssoud.cz

Právníci na venkově 16: mnohočleny, seznamy nepohodlných a druhy cukroví

Právě sedím v tílku zády ke kamnům, je tu vedro jak v peci a děti o místnost dál klepou kosu, protože proklaté teplo se ne a ne šířit horizontálně a stařičký plynový kotel vypověděl službu, David zatopil i pod brutarem, takže nás čeká horká voda na koupání a koupelna vytopená na 35 stupňů, ačkoliv jindy byste tam naměřili pouhých osm. Jsme holt zodpovědní a zlé fuj fuj Rusko porazíme holýma rukama a nebohé ukrajinské maminky i s dětičkama zachráníme našima zmrzlýma zadkama.

Poslouchám, jak kvičí morče, kterému se vůbec nelíbí, že jsme ho odstavili od jeho maminky, kterou s úspěchem už přes tři týdny vysávalo. Snažila jsem se chvíli pracovat, ale musela jsem ještě s naší osmačkou probrat v matematice slovní úlohy s výrazy. Docela jsme se zapotila u toho, když jsem se pokoušela vypočítat, kolik zbylo pozemků králi, jenž dal jednomu synovi pětinu ze všech polí, druhému o 40 hektarů méně než prvnímu a třetímu 0.3 z celku. Ale nakonec jsem to dala a spočítala jsem taky a výrazem to vyjádřila, kolik ulezl pavouk soukající se napříč krychlí. Měla jsem si ještě připomenout, jak se převádí stupně Kelvina na Celsia a ty na Fahrenheita, ale už se mi fakt nechce, protože ještě musím kočce vydezinfikovat pacičky nakažené jakousi chorobou, a to už jsem si dnes na doktora hrála, když jsem vytahovala stehy po odstraněném znaménku a křísila zemdlelou dívčinu z onoho drastického krvavého zákroku (někteří zhýčkaní měšťáci by snad jeli k lékaři, ale tady, v bohem zapomenuté krajině, si musíte umět poradit a zatnout zuby, když je to zapotřebí). Taky ještě musím vyprat a pověsit tři pračky, upéct na snídani jablkový páj, neustále přikládat, aby mi zase nevyhaslo, a ještě dumat, jaké že cukroví letos upeču, abych byla vzorná manželka.

Mám pečení celkem ráda. Ne že by moje výtvory dosahovaly úrovně babiččiných, nemám takovou trpělivost a třeba vanilkáče kroutím jen tak od oka, aniž bych je soustružila ve formičkách, ale jsem rychlá, a toho si cením nejvíc. Myslím, že příští týden sfouknu krom té vanilkové dobroty pro Davida mocca oválky, dcera spaltlá vosí hnízda, k babčině poctě slepím linecké. Pro mamku udělám vaječný koňak, ale ne to odporné lepidlo ze salka, nýbrž pravý, chutný, sametový a dokonalý.

Díky pečení cukroví, přemýšlení nad nejlepším smaženým tofu a milovaným bramborovým salátem (jasně, že s celerem!) se, doufejme, vyhnu dramtům tam venku. Žádní otravní Ukrajinci, žádné tanky, žádní dědci typu Putina nebo Fialy, žádní šašouři se vzrůstem dvanáctiletých dětí jako je Zelenský. Nic, nic, nic.

Nebudu muset přemýšlet nad tím, zda se i u nás uchytí seznamy nepohodlných jako v Německu a zda kvůli tomu, že mám na háku směšný cár papíru zvaný Ústava a Listina základních práv a svobod, právní stát, demokracii i českou odrhovačku z Fidlovačky a naši ošklivou vlajku stejně jako ten modrožlutý hadr, nepovede k tomu, že moje děti neprojdou kádrovým hodnocením a horko těžko se uchytí v nějakém podřadném zaměstnání.

Německo neporušilo práva učitelky Ingeborg Godenau, když ji zařadilo na interní seznam osob nežádoucích ve školství. Učitelka nevyvrátila pochybnosti o loajalitě k Ústavě, když byla členkou nikoli zakázané, ale nepřátelské strany. Vaz jí zlomily výroky, že svobodný a demokratický řád už v Německu není a že bude bojovat za svobodu, aniž by použila slovo demokracie. Opatření proti ní byla v souladu se zákonem a odůvodněná, uvedl Evropský soud pro lidská práva.

Nebo co hůř, jestli je dostihne klimatický teror a budou přežívat jak krysy, popř. se vrátí na ony pověstné stromy, kde zhynou bez plynu, elektřiny, aut, zdravotní péče a bez jídla:

Výbor OSN pro lidská práva řešil historicky první případ porušování lidských práv v souvislosti s globálním oteplováním. Dne 23. září 2022 vydal Výbor OSN pro lidská práva velmi očekávané rozhodnutí ve věci Daniel Billy a další proti Austrálii (případ obyvatel Ostrovů Torresova průlivu), v němž konstatuje, že Austrálie tím, že neprovádí včasná a přiměřená adaptační opatření, porušuje práva Mezinárodního paktu o občanských a politických právech několika australských občanů, kteří jsou obyvateli Ostrovů Torresova průlivu... S

amotné konstatování, že Austrálie neprovedla včasná a přiměřená adaptační opatření na ochranu práv stěžovatelů, je také zásadní, neboť přisuzuje státům povinnost konat a zajistit ochranu svých občanů, aby nedošlo k porušení jejich práv v důsledku nepříznivých dopadů změny klimatu. Výbor otevřel cestu pro jednotlivce k uplatnění nároků v případech, kdy státy nepřijaly vhodná opatření na ochranu těch, které nejvíce ohrožují negativní dopady změny klimatu. Důležitý je i závěr včasnosti takto přijímaných opatření. Výbor shledal, že adekvátním opatřením je takové opatření, jež bylo přijato včas a je i včas realizováno

Kdepak, nic z těch zhovadilostí ke mně nesmí a když přijdou, budu se jim zase jen posmívat. K tomu mi dopomáhej Buddhovo učení a mnoho litrů vína od našich báječných přátel, mnohočleny, tepelná výměna, blížící se přezkoušení v domácí škole a pivo z Lidlu. Přeji vám taky pěkný advent.

Všechny texty série „Právníci na venkově“ najdete zde.

Nestahujte uniformy, když je mobilizace ještě daleko

Strašně, ale strašně mě baví ty trapácké návody, které se rojily okolo covidu, a ještě jim bohužel zjevně nezvoní hrana ani s Ukrajinou (a pámbů i já víme, že jim konec nebude nikdy, protože v každé době se najdou ti, kdo využijí příležitosti, které se nabízí, ke šplhání nahoru, a ti, kteří jim na to skočí). Tyhlety vzory nejrůznějších právních jednání vycházejí z premisy, že napíšete příslušnému úřadu, že něco nechcete, a stát si z toho sedne na zadek, chytne se za hlavu a řekne: „Nojo, ten nás tedy vypek´!“ a vy pak nemusíte podstoupit testování, očkování, děti půjdou do školy, vy do hospody nebo dokonce nebudete muset narukovat, když stát zavelí.

Ach můj bože!

Posledním šperkem z této kategorie je „návod“ PRO, jak se vyhnout mimořádné službě za stavu ohrožení. Je to údajně snadné jako facka. Krajskému vojenskému ředitelství jen napíšete tuto zázračnou formulku:

„V souladu s ustanovením § 6 odst. 1 písm. b)  zákona č. 585/2004 Sb. o branné povinnosti a jejím zajištění v platném znění (dále jen „branný zákon“) a článkem 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, vám tímto v zákonné lhůtě sděluji, že odmítám vykonávat mimořádnou službu z důvodu mého svědomí.

Ve skutečnosti to, k hromadnému údivu všech, tak báječně jednoduché, není. Možná si pamatujete, jak jsme já a můj muž bojovali za výhradu svědomí ohledně očkování proti covidu. Soudy nás poslaly, jak jinak, do háje zeleného. To stejné pak s argumentem buddhismem. Předpokládám ale, že, právníci z PRO na rozdíl od nás fůru takových sporů vyhráli, když jsou si tak jistí a věší lidem bulíky na nos.

Nejprve si řekněmě, jak na možnost využití výhrady svědomí nahlířží Ústavní soud:

„Ústavní soud zdůrazňuje, že oprávněnou výhradu svědomí nelze ztotožňovat s jakýmkoli subjektivně vnímaným nesouhlasem s právní povinností… nýbrž tento nesouhlas musí být svým nositelem vnímán jako bezpodmínečná povinnost respektování určité závazné mravní normy v konkrétní situaci, musí jít o vážné, mravní rozhodnutí v rovině dobra a zla. Takový nesouhlas pak může vyplývat i ze silného přesvědčení ohledně možnosti nevratného poškození zdraví osoby blízké.“ (nález Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 1253/14).

Je tedy zjevné, že proto, abyste mohli argumentovat svědomím vážně, ale vážně nestačí, abyste řekli: „Moje svědomí mi to nedovoluje.“ Jste snad na palici, že si myslíte, že se dá s něčím tak odporným, jako je stát, takto vydrbat? Že ten moloch nemá nástroje, jak svoje otroky donutit k tomu, co chce? Kde jste žili poslední roky?

Než sledovat právní báchorky a skákat na špek advokátním vykukům, by jistě bylo lepší se podívat na to, co řekly soudy k odmítání vojenské služby. Protože judikatura je otravná záležitost, naservíruju vám výcuc z názorů Ústavního soudu. Berte to, je to dobrej kauf, rozhodně lepší, než někam posílat vzorové nesmysly a doufat, že je to už v suchu a že jste ochráněni před mundůrem. Upozorňuji, že pro nedostatek nálezů k válce musím citovat z těch, které se týkají pouhé základní vojenské služby, jistě ale závěry ještě přísněji dopadají i na brannou povinnost v době ohrožení.

Rozhodnutí o odmítnutí vojenské služby z důvodu svědomí má být podloženo zásadními námitkami ideové povahy, nikoli pouze nechutí splnit tuto občanskou povinnost. Dle Listiny základních práv a svobod musí jít o rozpor s vlastním svědomím nebo náboženským vyznáním, tedy o závažné mravní rozhodnutí…

Pokud jde o samotné právo odmítnout vojenskou činnou službu, pokládá Ústavní soud za svou povinnost zdůraznit, že se jedná o právo, které je ústavně vázáno na splnění podmínky čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a musí být proto všemi soudy chápáno jako specielní úprava svobody svědomí, jež je jednou ze základních ústavních svobod. Podobná úprava existuje i v jiných evropských státech, kde je toto právo vázáno pouze na zcela zásadní důvody tkvící ve svobodě svědomí. V této souvislosti lze pouze na okraj poukázat např. na rozhodnutí Spolkového ústavního soudu SRN, který neuznal jako důvod k odepření služby obavu, že v případě války (za existence NDR) by museli Němci střílet proti Němcům (Entscheidungen, sv. 12, s. 45), protože tento důvod nedosáhl hodnoty argumentu principielní povahy…

Také v České republice platí, že teprve stane-li se výkon vojenské služby zásadním mravním konfliktem vlastního svědomí, může intenzita tohoto vnitřního konfliktu založit ochranu ústavního subjektivního práva svobody svědomí vůči stanoveným zákonným povinnostem. Za této situace čl. 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod neumožňuje státu, aby vynutil výkon vojenské služby.. Více různých jednání může být ve svém souhrnu chápáno jako jeden čin, jde-li o jednání, jež se nacházejí ve vzájemném vnitřním vztahu přímé souvislosti, takže jde o více projevů téhož činu. Proto při každém posouzení jednotlivého případu je třeba zkoumat nejen závažné důvody svědomí a trvalost úmyslu, ale též vzájemnou vnitřní propojenost opakujícího se jednání téže osoby. (Podle Pl.ÚS 19/98 ze dne 3. 2. 1999)

Dost pochybuju, že každý jouda, který pošle někam nějaký hloupý okopírovaný vzor prokáže onen opravdu niterný rozpor svého svědomí s nuceným bojem za tuhletu odpornou republiku a ještě hnusnější „hodnoty“, které představuje. Obzvláště nepochopitelné to pak bude u těch, kteří jak vzteklí mavájí tím modročervenobílým hadrem a prozpěvují odrhovačku z Fidlovačky, protože ti přece mají mít enormní zájem na obraně jejich milovaňoučké České republiky. Argument, že nesouhlasí s fialkovou vládou, a proto ji nebudou hájit, fakt neuspěje, protože stát je pořád stejný – žádá od svých otroků životy, majetek a všechno štěstí a chce je sedřít až na kost, vycucat a pak jejich zdechliny vyvrhnout na skládku dějin. Takový byl obejda Masaryk, takové bylo Rakousko – Uhersko, takový byl Přemysl Otakar II. Takoví jsou prostě vždy ti, kdo jsou a budou zrovna u moci.

Víte, já mám mnohem lepší plán na výhru v tomto lítém souboji na život a na smrt vedeném mezi člověkem a státem. Ideální by bylo, kdyby si všichni hromadně lehli na gauč, otevřeli lahváče nebo zašli do hospody a přestali jak mopslíci ňafat na to, co nám ti nahoře předhazují k okousání. Jen si to představte – kdyby nikdo, ale nikdo nezareagoval na covid (a to ani tak blbě, jako jsme to udělali my dva s Davidem, ani hystericky jako Kubek s Flegrem), kdyby nikdo neušil jednu jedinou roušku, kdyby všichni hodili bobek na Ukrajince, kdyby se nikdo nestaral o Putina, kdyby se všichni vybodli na islám, tyhlety šeredné lidem škodící ideologie by pošly samy od sebe na oubytě.

Byl by klid a ráj na zemi, taková pěkná útulná anarchie, kde by lidé dbali hlavně na svoje právo na štěstí a jeho dosahování.

Mimochodem: 15. 6. se slaví Mezinárodní den odpůrců vojenské služby. Věděli jste to? Myslím, že to je pěkný svátek, na který se jistě hodí posadit se a dát si pivo, dvě, tři…

Soud: jedna věta je pro karanténu dostačující

David mi před chvílí řekl, že Městský soud v Praze se zase vycajchnoval, když rozhodl, že k nařízení karantény s nejhorší nemocí světa, na kterou zemřelo 0.08% velmi staré a/nebo velmi obézní a nemocné světové populace (fakt si asi vypláču kvůli takové tragédii oči) stačí jedna jediná věta.

Přesně se v rozhodnutí uvádělo:

„Dne 21.1. 2021 byla v předškolním zařízení, které navštěvuje, v úzkém kontaktu s osobou, u které bylo prokázáno onemocnění COVID-19“.

Na České justici se píše:

Soud konkrétně řešil žalobu matky, jejíž nezletilá dcera přišla minulý rok v lednu ve školce do styku s nakaženými onemocněním COVID. Matce se nelíbilo, že odůvodnění karantény, kterou dceři nařídila pražská Hygienická stanice, neobsahovalo bližší informace o nakažených osobách, ani rozsah rizikového kontaktu. Konkrétně se odůvodnění omezilo v podstatě na jedinou větu, totiž že dcera byla v konkrétní den „v předškolním zařízení, které navštěvuje, v úzkém kontaktu s osobou, u které bylo prokázáno onemocnění COVID-19“.

V rozsudku se dočteme:

Uvedené konstatování soud sice považuje za poměrně stručné, zároveň ale z něj lze seznat důvody, pro které bylo nezbytné nařídit žalobkyni karanténní opatření. Důvod tkvěl právě ve styku žalobkyně s infekčně nakaženou osobou, přičemž tento kontakt žalovaný vyhodnotil jako významný (viz obrat „úzký“). Zároveň žalovaný nesetrval na obecném konstatování o kontaktu žalobkyně s nakaženou osobou, ale tento kontakt blíže specifikoval. Výslovně uvedl datum kontaktu (21. 1. 2021) a také jeho místo – předškolní zařízení, které navštěvuje. Zároveň uvedl
podrobnosti o šíření nemoci Covid – 19, z nichž bylo možno seznat, proč považuje kontakt s nakaženou osobou za rozhodující okolnost pro nařízení karantény. Nejednalo se tedy o „automatické rozhodnutí“, které by mohlo být vydáno v době pandemie vůči jakékoli osobě, nýbrž o personalizované rozhodnutí zohledňující důvody, pro které byla nařízena karanténa právě žalobkyni.

Žalobkyně považuje odůvodnění rozhodnutí o nařízení karantény za nedostatečné. Soud k tomu považuje za potřebné zdůraznit, že v daném případě se nejedná pouze o obecné konstatování, rozhodnutí je dostatečně konkrétní a lze z něj dovodit, že nařízení karanténního opatření vůči žalobkyni bylo nařízeno po individuálním posouzení okolností zjištěných při epidemiologickém šetření. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí nelze odhlédnout od skutečnosti, že správní
orgán I. stupně byl povinen v poměrně krátké době vydat množství správních rozhodnutí, neboť pouze tak mohl účinně reagovat na nastalou epidemiologickou situaci; v opačném případě by zanedbal své úkoly na úseky veřejné správy. Žalobou napadené rozhodnutí obsahuje odůvodnění v rozsahu požadovaném v § 68 odst. 3 správního řádu, neboť vedle popisu onemocnění a způsobu jeho šíření specifikovalo také rizikový kontakt žalobkyně, a to včetně určení místa, kde k rizikovému kontaktu došlo.

Soud tomu nasadil korunu touhle argumentační blbostí:

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že ke kontaktu došlo dne 21. 1. 2021 při pobytu žalobkyně v mateřské škole. I když žalovaný na rozdíl od vyjádření k žalobě v odůvodnění napadeného rozhodnutí nepopsal výslovně rizikovost pobytu v mateřské škole pro zúčastněné děti i personál, a to jednak z důvodu, že nebylo povinné nosit ochranu nosu a úst a nebylo možné zajistit rozestupy osob nad doporučené 2 metry, má soud za to, že tyto okolnosti jsou natolik známé, že jejich neuvedení nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Jakékoli další specifikace rizikového kontaktu by dle soudu ohrozily zájem na ochraně osobních údajů té osoby, s níž byla žalobkyně v kontaktu, a proto nebylo na místě, aby je žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl.

Aby to nevypadalo tak blbě a abychom dodrželi dekorum a hráli si na spravedlnost, soud ještě dodal:

Soud si je vědom toho, že nařízení karantény je závažný zásah do ústavně zaručených práv na svobodu pohybu (čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a může být spojen se značnými problémy pro rodiče nezletilých dětí, avšak vzhledem k potřebě ochrany zdraví jiných osob, jeví se ochrana veřejného zdraví v tomto případě jako prioritní. S ohledem na podklady poskytnuté vedením mateřské školy a na způsob šíření nemoci, lze mít za prokázané, že žalobkyně byla v rizikovém kontaktu s osobou nakaženou infekčním onemocněním a stala se tak osobou podezřelou z nákazy. Soud proto žalobou napadené rozhodnutí považuje za zákonné.

To je holt nová doba, host sice nevyhazuje vrchního, ale správní orgán může omezení na svobodě odůvodnit jednou jedinou věta. Není třeba se zalamovat s nějakým odůvodněním. Pokrok, poklonkování current things, libtardy a podobné lidem a bohu nemilé záležitosti nezastavíš.

Ještě, že už soudy, právní stát, lidská práva a svobody a takovou tu „demogracii“ neberu vážně, jinak bych z takového názoru zase chytla depresi, a to nestojí za to. Raději si dám pivo a udělám rodině bramboráky a kapustičky a pustím si seriál Simpsonovi a na svět tam venku nebudu myslet. Doporučuju udělat totéž.

Zpracováno podle rozsudku Městského soudu č. j. 14 Ad 7/2021- 29, ze dne 14. 11. 2022

WHO a CDC: teď udeří spalničky!

Pamatujete si ještě na vopičí neštovice? Moc se neujaly, viďte? Proto pomaloučku potichoučku zmizely z titulních stránek novin a slavní epidemiologové ze CDC a WHO si našli novou hračku – spalničky.

„Measles anywhere is a threat everywhere, as the virus can quickly spread to multiple communities and across international borders,“ říká WHO.

Vtipné jsou na této situaci dvě věci.

Jednak jsem už v lednu 2021 podávala žalobu na ČR, že nehájí naše zdraví a nepřijala dost drastická opatření proti šíření tohodle strašlivě smrtícího viru. Soudy mne samozřejmě, jak jinak, poslaly do háje (věc je ještě u NSS). Jsem tedy zvědavá, jak by ČR asi tak chtěla zavádět opatření, když před pár měsíci tvrdila, jak je všecko skvěle pod kontrolou a spalničky nejsou nebezpečné.

Druhá, mnohem zábavnější, věc je, že Ukrajina je spalničkami prolezlá skrz naskrz stejně jako ohavnými korupčními manýry. Spolu s HIV, TBC, vzteklinou a obrnou je to další pěkňoučká choroba, která díky uprchlíkům dostala zelenou k šíření se do civilizované Evropy, kde už byla pod kontrolou.

In Ukraine 12,000 people suffered from measles in 2012. The last outbreak in Ukraine started in 2017, continued in 2018 and it is ongoing in 2019. Totally about 100,000 people fell ill, 31 died and it is one of the biggest outbreaks in Europe in the last 20 years. 

Zčásti je situace na Ukrajině se spalničkami tak blbá, protože prý jsou Ukrajinci strašní vakcinační odpírači a popírači. Píše to Reuters, musí to bejt pravda.

Pockets of dissenters in many communities have long shunned immunization. In Ukraine, more and more parents are questioning or delaying their children’s shots. Their doubts are rooted in a weak healthcare system, corruption and mistrust of authority. Magnified by rumors on social media, the doubts have transformed the country into a weak spot in efforts to shore up global immunity against infectious diseases, public health specialists say. The World Health Organization (WHO) last year named “vaccine hesitancy” as a top 10 threat to global health.

Kdo by to do hrdinných Ukrajinců, kterým budiž nehynoucí sláva, řekl, že? já myslela, že odpíračství je výsadou páté kolony a ono ejhle, i nejlepší národ světa občas uklouzne.

Nemůžu se dočkat, jak celá tahle šaráda bude pokračovat. Kéž by WHO začalo na spalničky tlačit. Je přece jasné, že nějakým způsobem se bude muset ten slavný vakcinační pas, na kterém se dohodli naši velcí vůdci, protlačit, když už covid je i dle Flegra skoro mrtvý. A taky se těším, co ke spalničkám řekne náš slavný NSS. To bude zase argumentační pošušňáníčko!

Občané jsou otroky státu, ať Ruska nebo Česka

Vždycky, když si říkám, že blbost novinářů a médií už nemůže dosáhnout hlubšího dna, jsem záhy překvapena. Kupříkladu dnes jsem se srdečně zasmála nad touto zprávou na Novinkách:

Slzy, bolest, ale také rozpačitost provázely setkání matek ruských vojáků padlých během invaze na Ukrajinu s gubernátorem irkutské oblasti Igorem Kobzevem. Ten během svého proslovu prohlásil, že vojáci, kteří padli během bojů na Ukrajině, „patří státu“, píše server svoboda.org.

Jak může někdo myslet tento výplod vážně? Copak se takto chová JEN Rusko? Každý stát je přece stejně zrůdný a v každém platí o občanech jediné: „Otroci nemají práva.“ Ostatně, můžete si to říkat i latinsky, protože tahle pravda je pravdou, co svět světem stojí, třeba se vám to pak bude líp žvýkat a trávit, když to budete mít předloženo v jazyku vzdělanců. Takže všichni sborem: „Servus nullum caput habet!“

Každý, každičký zrůdný stát (a samozřejmě i ty tzv. demokratické, které jsou demokratické asi stejně jako byla NDR) přece může občanům dle libosti nařídit cokoliv:

  • aby zůstali doma;
  • aby nosili roušky;
  • aby děti neposílali do školy nebo aby je tam posílali;
  • aby se očkovali;
  • aby odváděli polovinu svých výdělků do státní kasy;
  • aby nejezdili auty;
  • aby nepoužívali brčka;
  • aby netopili nebo klidně
  • aby šli do války;
  • aj.

Toto jsou výsostná práva našich jediných pánů a vládců, které si naoko svobodně volíme. Takto se k vám může (a taky to dělá) chovat stát. Je jedno, jestli se mu říká Rusko, Česko, Německo nebo třeba Čína. Stát jako stát, nepřítel jako nepřítel. Kdybychom státu nepatřili, neměl by přece žádnou možnost nám něco nařizovat, obzvláště by po nás pak nemohl chtít, abychom ho vlastním životem hájili a bránili (což se mi po zkušenosti posledních tří let ekluje ze všeho nejvíc – ona myšlenka boje za vlast).

Mějte tohle na paměti. To, jak nicotní, zbyteční, nahraditelní a podřadní pro stát jsme, dobře ukazuje smýšlení drzé soudcovské vopice Kateřiny Šimáčkové, dříve ústavní soudkyně, která má na svědomí covidové zrůdnosti, t.č. soudkyně ESLP:

Svoboda projevu je nezbytnou součástí demokracie. Na druhou stranu, pokud je bezbřehá, může poskytovat příliš mnoho prostoru pro nepřátele systému. V judikatuře Evropského soudu pro lidská práva i v poslední době najdeme různá rozhodnutí týkající se projevů z nenávisti, kdy státy byly odsouzeny za to, že v takových situacích dostatečně nezasáhly. To pak soud shledá jako zásah do práva na soukromí obětí.

Kdo je proboha v očích Šimáčkové nepřítel systému? Možná by to mohla specifikovat a vyjmenovat, kdo všechno se počítá mezi vyvrhele. Pod projevy nenávisti se totiž dá schovat leccos, podobně jako dřív pod rozbourávání socialismu

Jo a k tomu covidu naše milá oportunistická, ehm, soudkyně řekla (připomínám pro pořádek, ono se na to už asi tak trochu zapomnělo…):

„.. je to mimořádná situace, nouzový stav, ve kterém prostě vláda svými opatřeními je oprávněna zasahovat do základních práv, myslím si, že řada těch zásahů je odůvodněná, vysvětlitelná, atd. tou aktuální situací, nicméně je potřeba pečlivě vážit, zda skutečně všechny ty zásahy.“

Vážně ještě dokážete věřit tomu, že se tohleto jednou změní a bude líp, když lidé se smýšlením Šimáčkové jsou současně těmi, kteří se mají brát za vaše práva a nedovolit státu, aby je pošlapal? Tak to asi patříte do ústavu pro choromyslné.

Demokracie je nejhorší možné zřízení

Dezinformační kampaně spojené s očkováním, které se v průběhu covidu objevily, jsou útokem na demokracii, na vědu. Jsou útokem na vše, co reprezentuje západní civilizace.“ Vlastimil Válek

„Cítíme v kostech, že demokracie je v ohrožení, a víme, že nastala chvíle, abyste bránili demokracii.“ Joe Biden

„Nejen v USA, ale po celém světě jsou zpochybňovány základní zásady demokracie. Nevedeme spory o politiku, ale o pravidla hry, s nimiž jsme dříve všichni souhlasili, že ano?“ Barack Obama

Když se staří plesniví dědci zaklínají demokracií a mluví o dobru pro lidstvo, ježí se mi ošklivostí všechny chlupy, i ty imaginární (rozuměj oholené). Osobně demokracii považuju za nejodpornější konstrukt, ke kterému se dokázalo lidstvo dohrabat, protože je založena na lži. Tvrdí lidem, že jim umožňuje vládnout, tvrdí, že oni jsou hybnou silou, tvrdí, že právě a jedině na lidech a jejich přirozených právech, která jim nedal žádný ubohý stát, záleží. Tvrdí, že stát je dobrý, tvrdí, že politikové, které si údajně svobodně a dobrovolně zvolíme, dbají na to, aby se ostatním dařilo a tvrdí, že chce mír, radost a lásku.

Žádný jiný zákeřný režim, žádné jiné podlé zřízení, kterým se stát snaží porobit svobodné lidi, není tak nebezpečný jako demokracie, protože nelže. Každý ví, s čím má tu čest a každý ví, že státu se zásadně nevěří, nic se pro něj nedělá a vždycky a za všech okolností se s ním a proti němu bojuje. Demokracie má tu drzost, že si přímo do Ústavy, se kterou si ale vytírá zadek, kdykoliv se jí to hodí, dá vzletné fráze skrze které občany mučí, vydírá, týrá a nutí k poslušnosti a loajalitě. Jenom demokracie může vytvořit něco tak odpudivého, jako je tato preambule:

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky…

Jenom demokracie se dá vykládat tisící různými způsoby tak, jak se to zrovna hodí, a jenom demokracie umožňuje tvářit se u takové lži lidsky, laskavě a svobodně. Demokracie dala státu neuvěřitelnou moc nad jedincem, demokracie totiž dokázala, že jí lidé skládají svoje žití na oltář dobrovolně jako nejsilnější věřící. Demokracie je víra, a proto je nebezpečná. Demokracie umožňuje nejodpornějšímu zlu halit se do hávu morálky. Demokracie dává prostor pro zatahování lidí do války, pro jejich okrádání, pro nepravosti. Demokracie je také vychytralá – dokázala přimět lidi jednat tak, jak si přeje a přitom si mysleli, že je to z jejich vlastní hlavy. Je to opravdu kluzký protivník.

Demokracie rozhodně nefunguje nejlépe ze všech možných systémů, jak dramaticky do médií prohlašují staří dědci z úvodních citací. Funguje naopak nejhůř, protože je nepředvídatelná a dá se ohýbat, jak je libo. Ve skutečnosti by jediným doopravdy dobrým prostorem k žití byla anarchie, kdyby lidé dokázali nakopat státy do zadku a žít si svobodně a po svém a využívat svých přirozených práv. Je to ale utopie, nikdy k ní nedojde a v praxi se vždycky objeví někdo, kdo ji prostě pokazí. Proto je zapotřebí si přiznat, že demokracie je naprosto k ničemu a začít se k ní chovat se stejnou záští jako se ona chová k nám. Nic státu nedarovat, odrbat ho, kde to jen jde. Odmítnout ho společně budovat, ukázat mu prostředník, když žádá, abyste ho hájili a bili se za něj. Stát je náš úhlavní nepřítel, vždycky byl a vždycky bude, ať si říká socialistický, demokratický nebo třeba marťanský.

Ruská čepice aneb zákony a trikolóra

Dnes ráno mne zaujal článek na Novinkách doplněný dramatickým titulkem a fotkou jakési smutné ženy s neuměle uštrikovanou hučkou.

Když jsem to viděla, hned jsem si vzpomněla na nesnesitelnou reklamu Kaufíku „Z lásky k Česku“.

K nesprávnému použití barev státní vlajky se tehdy uvádělo:

Kaufland zaslal k této věci vyjádření společnosti Touch Branding, která symbol této kampaně vypracovala: „Logo kampaně Z lásky k Česku je grafický symbol… Odkaz na vlajku České republiky je zde záměrný, ale není cílem vlajku duplikovat, nebo tvrdit, že logo kampaně je oficiální státní znak. Z toho důvodu logicky neplatí zákonné ustanovení, které definuje svislé umístění vlajky ČR. Nicméně, i pokud by se ale tento symbol řídil uvedeným zákonem, tak zákon umožňuje svislé pověšení vlajky jedním i druhým způsobem… Důležité ale je, že tento zákon se vztahuje čistě na užívání oficiálních státních symbolů, nikoliv na používání grafických symbolů s tematikou národních barev. Stejně tak tento zákon neřeší používání národních barev na dresech, jak ukazuje i příklad dresů tenisového týmu České republiky, který v roce 2012 zvítězil na turnaji Davis Cup.

Sportovci tehdy vypadali ještě více než obvykle jako naprostí pitomci.

K oné reklamě Kauflandu se ještě tvrdilo:

Proto nelze tvrdit, že umístění barev červené vlevo a bílé vpravo je nesprávné. „Arbitrážní komise si nechala zpracovat expertízu na téma využití státních symbolů, který oprávněné užití těchto symbolů definoval, přičemž jeho definici kampaň neodporovala. Stížnost proto byla zamítnuta,“ uvedl Šťastný. Komise nicméně vyjádřila přesvědčení, že úprava umístění barev v logu by mohla podobným reakcím ze strany spotřebitelů předejít. 

Jak vidíte, je úplně fuk, co si se státním symbolem uděláte. Evidentně málokdo ví, že pro vyvěšování vlajky a pro pořadí státních barev jsou vůbec stanovena nějaká pravidla.

Podle mě je ale zajímavé, že stát je natolik drzá instituce, že lidem přikazuje i to, co smí a nesmí dělat s hadrem, jakým vlajka je. Základ právní úpravy je v zákoně č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky. Dále je pak důležitý zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky a o změně některých zákonů.

Já si třeba myslím, že by se vůbec nejvíc hodilo, kdyby se vlajka pomazala kočičím hovínkem, protože přesně tak by o státu měli lidé smýšlet, ale to by vás mohly úřady sakra hnát svinským krokem a napařit vám slušnou pokutu. Evidentně se totiž s tím drahocenným skvostem, stejně jako s odrhovačkou z Fidlovačky nebo nesmyslnou dvouocasou kočkou, musí zacházet s úctou. Je kupř. třeba dodržet tyto povinnosti:

a) při vodorovném umístění směřuje modrý klín vpravo při čelním pohledu na objekt, na němž je vlajka umístěna; bílá barva je vždy nahoře,

b) při svislém umístění je při čelním pohledu na objekt, na němž je státní vlajka umístěna, bílá barva vždy vlevo a modrý klín směřuje vždy dolů,

c) státní vlajka se vyvěšuje jen na čelní straně budovy,

d) státní vlajka se umísťuje vždy v předsednictvu shromáždění, žerď pro státní vlajku se umísťuje vlevo od řečnického pultu při čelním pohledu na tento pult,

e) státní vlajka nesmí být použita k zahalení pomníku nebo desky, jež mají být odhaleny,

f) vlajková žerď nesmí být opatřena žádnými ozdobami a kromě státní vlajky na ni nesmí být upevněna žádná jiná vlajka,

g) státní vlajka se vztyčuje a snímá bez přerušování; při vztyčování a při snímání se státní vlajka nesmí dotýkat země,

h) při užití státní vlajky na znamení smutku se státní vlajka spustí na půl žerdi,

i) při smutečních obřadech nesmí být státní vlajka spouštěna spolu s rakví do hrobu nebo žároviště,

j) na státní vlajce nesmí být žádný text, vyobrazení, obraz, znak nebo odznak, kytice, smuteční závoj a nesmí být svazována do růžice,

k) státní vlajka nesmí být používána v poškozeném nebo znečištěném stavu.

Ve vztahu k hysterii novinářských blbečků z toho, že jedna ženská neví, jaké je pořadí státních barev, je zajímavé, že jim podobně nevadí, že ukrajinofilové montují vedle sebe českou vlajku a tu v barvách tříděného odpadu, popř. doplněnou ještě o vlajku EU či LGBT+++. Je to přitom evidentně zakázáno, pokud se tedy těmi všemi možnými tyčkami, na kterých ty ušmudlané hadry nosí, myslí žerď.

Sakra, ale teď si nejsem jistá, jestli jsem tím kočičím hovínkem a naprostým nedostatkem patriotismu a úcty ke státu hrubě neznevážila státní symbol a nepůjdu za to ještě ke všemu bručet!

Soud: proti blouznění s plynem se bude dát bránit

Jsem vážně zhnusená z toho, že ministerstvo průmyslu a obchodu prosazuje hlava nehlava, aniž by si provedlo cost-benefit analýzu (ano, skutečně by mne zajímalo, kolik lidí umře v důsledku změn klimatu a znečištěného ovzduší způsobeného návratem ke starým dobrým časům zimního období zahaleného do dýmu a inverze a kolik ve slavné válce na Ukrajině a které číslo bude větší – já osobně sázím na smrtící potenciál znečištěného životního prostředí, to se totiž doopravdy týká každé živé bytosti na planetě, ne jen jedné země), spalování všeho možného bordelu od uhlí, přes lehké topné oleje až po mazut, jen aby se, bože chraň před tou odpornou zrůdností, nepoužíval plyn.

Čekala jsem, že soud řekne přesně to, co řekl, překvapením ale bylo toto konstatování lidí v talárech:

Mezi stranami není sporné, že na Vyhlášení mohou navazovat další akty. Již dne 1. 9. 2022 (s dělenou účinností od 6. 9. 2022, 1. 1. 2023 a 1. 1. 2024) byla přijata novelizace vyhlášky o znečišťování ovzduší vyhláškou č. 265/2022 Sb., která mimo jiné umožňuje pokračování provozování vyjmenovaných stacionárních spalovacích zdrojů, které by jinak musely k 31. 12. 2022 ukončit provoz nebo přejít na zemní plyn, ruší limity provozu vyjmenovaných stacionárních zdrojů po dobu (předcházení) nouzového stavu a navyšuje maximální počty provozních hodin
spalovacím stacionárním zdrojům spalujícím hnědé uhlí. Z podaného návrhu je zjevné, že navrhovatel poukazuje na rizika, která mohou plynout z aktů přijatých v zájmu předcházení stavu nouze. Chce-li se však domáhat zrušení aktů negativně působících na změnu klimatu, musí brojit proti nim. Samotné vyhlášení předcházení stavu nouze důsledky tvrzené navrhovatelkou nezpůsobuje.

Výborně, to jsem přesně od soudu i ministerstva chtěla slyšet – že existuje cesta. Zatím mi to stačí ke štěstí.

Celý rozhodnutí k zde.

Osobně jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. Ministerstvo se opravdu chystá na to, že plyn nebude a že se bude topit kdejakým šíleným materiálem, když kvůli přepravě toho všeho hegeše bude přeorganizovávat i vlaková doprava:

Vláda na svém dnešním zasedání schválila praktický postup pro zajištění přednostního průjezdu nákladních vlaků s energetickými surovinami na tratích v ČR. Je možné jej již využít v konkrétních výjimečných a odůvodněných případech zpoždění dodávek pro energetický průmysl. Má pomoci fungování energetických podniků předcházením případného nedostatku určité komodity a ohrožování jejich nepřetržitého provozu.

Přednost budou mít vlaky přímo během jízdy například při průjezdu omezujícími místy na tratích (výluky) nebo při zpoždění jiných vlaků – tedy při tzv. operativním řízení. Může to pomoci i rychlejšímu obratu vozů a lokomotiv…

Ministerstvo průmyslu a obchodu může postup využít v případě elektrárny, rafinerie, teplárny a dalších provozovatelů infrastruktury důležité pro národního hospodářství a zajištění základních potřeb obyvatel ČR v oblasti energetiky. Jde o podniky využívající pro své fungování: hnědé uhlí, černé uhlí (energetické), topný olej LTO (startovací palivo pro uhelné elektrárny a palivo pro teplárny a palivo pro výrobu tepla), mazut (palivo pro teplárny a výrobu tepla), vápenec energetický kusový a mletý (pro elektrárny/teplárny), energetická štěpka (pro výrobu tepla), pohonné hmoty (motorový benzín, motorová nafta, letecký petrolej), LPG a alternativní paliva, která jsou používána jako příměs nebo náhrada běžných pohonných hmot.

Čekám, kdy dojde na petky s pilinami a vyjetým olejem. Dává vám to nějaký smysl, když vidíte v médiích ty klimatické nakašírované hysterky, které nyní mlčí a nic neříkají, když se má ve jménu current thing ničit bezhlavě životní prostředí, stejně jako mlčely, když se do oceánů hrnuly tisíce tun odporných plastových respirátorů a ještě si je samy agilně nasazovaly?

Mně osobně se návrat do dětství, kdy se rodná ves po mnoha letech čistého ovzduší díky vytápění plynem k večeru mění ve smogové doupě, ani trochu nelíbí. Opravdu nevím, proč bych měla trpět takovou míru ohrožení vlastního zdraví a zdraví mých blízkých a životního prostředí a vysvětlení protože Putin mi opravdu nestačí. Stejně jako se mi zdála nedostačivá báchorka „protože covid a ochrana zranitelných“.

Když mi soud řekl, že proti konkrétním stupidním opatřením ministerstva se dá bránit, tak vězte, že toho využiju měrou vrchovatou. Kdo chce, může se přidat. Využijte to dle libosti.

Nevěřte státu, když soudci lžou a podvádí s covidem

Včera jsem psala, jak ctnostní lidé v talárech na Nejvyšším správním soudu řekli neočkovaným, ať si trhnou nohou, že jako podlidi nemají právo na tzv. zbytné služby (tj. cokoliv jiného, než nákup základních potravin) a že kdyby si chtěli stěžovat, tak to není diskriminace.

Vtipné je, že jedna taková soudcovská ochechule sama po zbytných službách toužila natolik, že neváhala podle tvrzení švestek uplácet sociálně slabou ženskou, aby místo ní šla na test a zajistila jí půl roku svobody. Jen se podívejte, jaká to přitom byla odpovědná nositelka respirátorů!

Zdroj printscreenu: Česká justice

Jak zjistila Česká justice, měla být podle tvrzení policie mezi těmito zájemci i soudkyně KS v Plzni Eva Sofie Vodičková. Obžaloba tvrdí, že měla požádat svého lékaře o vystavení žádanky na PCR test a poskytnout ženám i svoji průkazku zdravotní pojišťovny. K vyplacení peněz nakonec nedošlo, protože test vyšel negativně. Soudkyně proti obvinění podala stížnost, v níž vinu odmítla s tím, že nikoho ze spoluobviněných nezná, nikdy s nimi nekomunikovala, nic neslibovala, ani nepředávala a nikam je za sebe neposílala. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 její stížnost zamítla.

Tak co, jak vám je? Dobře? Cítíte se být hrdým občanem tohodle hnusnýho odpornýho státu?

« Starší příspěvky