Sobotní ráno bylo krušné. Včera, dnes a zítra je u nás na dědině údajně „tradiční“ posvícení. Sice nechápu, jak můžou místní křupani slavit zrovna posvícení, když tu není kostel, ale to je jejich věc. Bohužel do toho nesmyslu zatahují i mne, neboť, jak jsem už psala, si koupili výkonné reprobedny, a tak musím jejich hudební nevkus prožívat chtě nechtě s nimi. Nikdy bych nevěřila, že řeknu, že Argema se ještě dá poslouchat. Po včerejší (ne)kulturní příšernosti pokorně uznávám, že je to vlastně celkem slušná muzika, a s hrůzou si uvědomuju, že klesám stále hloub do bahna zdejšího primitivismu. Co když se ze mě taky stane křupan? To bych se patrně raději oběsila.
Víte, když se člověk dostane na českou (pro „vlastence“ moravskou) ves, zjistí, že lidi jsou doopravdy úplně blbí. Ale úplně. Často tady propadám skepsi, že vůbec nic nemá cenu, na druhou stranu se už ale vůbec nedivím, že je možné si s lidmi dělat cokoliv. Jsou jednoduší jako zvířátka.
Uvědomuju si samozřejmě, že i já jsem součástí lidstva a že jsem tudíž taky dočista hloupá – a moje dosavadní počiny jsou toho jasným důkazem. To je fakt a je mi z něj tak nějak smutno.
Protože ale naděje umírá poslední, věřím, že se z toho někteří z lidí mohou vyškrábat. Potomci proto obdrží další tunu přísných zákazů se stýkat s kýmkoliv z místní omladiny, aby tu hloupost od nich nechytli. Je to určitě infekční, jinak si to nedokážu vysvětlit. (Vůči té mojí jsou snad imunní!) Moje děti musí zkrátka mít lepší život.
Pokračovat ve čteníNa webu Svobodný svět je „otištěn“ text senátorky Daniely Kovářové s názvem „Lamedusa varuje: je nejvyšší čas bránit svoje hranice.“ Je to jen snůška líbivých slov, úplně, ale úplně myšlenkově nedotažená, stejně jako všechny podobné stále dokola omílané a zbytečné nářky.
Pokračovat ve čteníMístopředseda Ústavního soudu mi nedá spát (navíc jsem ho od doby, kdy vyšel onen proklatý rozhovor, v centru Nového Kyjeva už 3x potkala, to nemůže být samo sebou, to je prostě karma, ale nevím, jestli dobrá nebo špatná). Pořád si lámu hlavu tím, kteří ze soudců NSS jsou nebo byli vybráni za úřadování Zemanai nahodile a netransparentně a dokonce snad z řad úplných právních blbečků bez legitimity v odborné komunitě. Co když někdo z těchto neumětelů rozhodoval i některý můj případ? Horor. Ačkoliv by na druhou stranu konečně dávala rozhodnutí tzv. špiček naší justice smysl.
Připomenu, co ze sebe Šimda konkrétně pro Seznamzprávy vyžvejkal:
Nezní to prostě děsivě? Fujtajbl. Abych se zbavila trázně nejistoty a získala přehled právních trubek v taláru, podala jsem na Ústavní soud žádost o kýžené informace. Ale Generální sekretář se rozhodl (zase) zatloukat a krýt nekalé praktiky v naší justici:
Podívala jsem se na odkazovanou stránku na webu Ústavního soudu, ale jasné potvrzení, že by Zemanovi soudci byli neschopnější než ti Pavlovi jsem nenašla. Můžete tak učinit i vy. Pokud vyhrabete něco, z čeho Šimíček dovodil, že jsou někteří soudci paka bez úrovně, dejte mi vědět, budu vděčná.
Protože mne Generální sekretář vůbec neuspokojil, napsala jsem ještě senátorům, neboť oni mají špatně vybrané soudce na svědomí. Odtud mi sdělili:
To je prča. Evidentně má kdekdo na všechno svůj subjektivní názor, ale objektivní stránka věci, tj. dobří a chytří a spravedlnivý a morálně bezúhonní ústavní soduci, ta je všem putna.
P. S.: Na vyřízení žádosti Generálním jsme si stěžovala na Úřd pro ochrranu osobních údajů. Pak to dám ke Krajskému soudu v Brně, pak k NSS a nakonec k Ústavnímu soudu. Si představte, jak o tom, kdo z nich je blbec a proč to Šimíček proflákl,, budou šašci z Joštovy rozhodovat. Hahahaha. Že já se umím bavit?
Česká advokátní komora se vyjádřila k nápadům, které zkouší v praxi některé advokátní kanceláře, a to k používání tzv. umělé inteligence (jako kdybychom snad nějakou měli, vždyť to ve skutečnosti ani neexistuje, jsou to jen o fous lepší appky) pro poskytování právních rad. Jak se dalo čekat, nebude to přípustné.
Pokračovat ve čteníDva a půl roku jsem skoro denně zaznamenávala dění v pandemickém světě na blogu Stav bez nouze. Myslím si, že je to skutečně výjimečný a jedinečný počin. Říkala jsem si, že to byla spousta zbytečně promrhaných hodin.
Včera mi ale jedna kamarádka nasadila brouka do hlavy, řekla totiž, že si už spolu s kolegyní v práci některé věci nevybavují, že je vytěsnili anebo zapomněli. Je to normální, tak prostě lidská mysl funguje, jinak by nám všem škráblo. Naštěstí ale existuje internet. Já sama taky zírám, když (zřídkakdy) na Stav bez nouze zabrousím, co jsem všecko zaznamenala a jestli to bylo doopravdy vůbec možné.
Proto jsem se rozhodla, že budu vytahovat vzpomínky jako králíky z klobouku a dávat je na sociální síť X (dříve Twitter, jak s oblibou píše Seznamzprávy) a na telegramový kanál Svoboda za humny, vždy z toho stejného data (+/- den), jaké zrovna bude v kalendáři, jen o dva tři roky zpět. Asi to stojí za to připomínat, navíc mne to skoro nic nestojí.
To, že byli prakticky všichni soudci do jednoho loajální se státem, když šlo o covid, mělo samozřejmě svoje racio: jakmile by se postavili na zadní, nemohli by už počítat s kariérním postupem. To se naprosto báječně ukazuje se soudcem Simonem. Chudák, dostává teda pořádnou čočku, až je mi ho skoro (ale vážně jen skoro, přece jen je to soudce) líto. Ústavním soudcem asi fakt nebude, měl si to rozmyslet dřív.
Pokračovat ve čteníPiju si v klidu svoje třetí ranní kafe poté, co jsem děckám rozdala studijní úkoly pro dnešní den (chudák holka to má letos zostřené, neboť se musí denně připravovat ještě na přijímačky) a už už se chystám pracovat, když tu mi padne zrak an informaci o vyděšených Pražanech. Po přečtení mi kafe zaskočilo smíchy. Pražáci mají fakt dost, říkám si.
Pokračovat ve čteníKdyž jsem si pročítala dnešní rozsudek Nejvyššího soudu o odškodnění podnikatelů za krizová opatření vydávaná za nouzového stavu (čj. 30 Cdo 63/2023-71, celý je už dostupný na webu soudu), vzpomněla jsem si na několik textů z doby raně covidí a řádně jsem se zasmála. Pojďte se taky pobavit.
Pokračovat ve čteníVíc než 15 let nemám televizi ani rádio, tyhlety zbytečné spotřebiče mi nehyzdí domov a neobtěžuje mne. Poplatky neplatím. Zatím. Může se stát, že se to změní, pokud bude schválena novela příslušného zákona. Pak cálovat budu muset, neb ČT jde po svých dlužnících patrně velmi drsně. To ale neznamená, že se u toho aspoň svým vlastním způspbem nepobavím.
Pokračovat ve čtení