Zajímalo by mne, jestli někdy někomu přišlo divné, kolik pomníků s textem „našim hrdinům“ je rozeseto po území České republiky. Kolik jen zavražděných je vytesáno do jejich chladného kamene? jak bezmyšlenkovitě kolem nich chodíme, jak lhostejní nám jsou ti, kdo úplně zbytečně umřeli kvůli nablblému hašteření starých zbytečných dědků? proč to vůbec nikdy nikomu nevadilo?
Narazila jsem na jednu kroniku, kde se k mobilizaci a odvádění mladíků na jatka první světové v roce 1914 psalo:
„Dne 26. července vypukla válka světová! Rakousko vyhlásilo válku Srbsku a ihned byla nařízena všeobecná mobilizace šestnácti ročníků vojska, tj. od 20 do 36 let. Dne 2. září nařízena mobilizace dalších šesti ročníků. Z našich členů povoláni byli: Flusek F., Valenta Jos., Valenta V., Janda Jos., Koucký V., Hančara Fr., Špringl Jos., Peterka K., Sovina Fr. A Nehyba Jos. Vzdor ohromnému překvapení, vzrušení a úzkosti, byla mobilizace provedena hladce, bez pokusů o odpor.“
Ti, kdo zrůdné instituci jménem stát nekladli odpor, jsou zvěčněni třeba na tomto pomníčku. Čest žije i za hrobem… bože, takový laciný a hnusný patos.
Náš nový pan prezident Taťka Šmoula mne zaujal hned při inaguaraci svým mimořádně konzistentním postojem k ochraně klimatu. Čím, ptáte se? Představte si, že vývarem a svíčkovou se šesti. To koukáte, že jo?
V médiích se k hradní baště psalo toto:
Lůze v podhradí jistě tekly sliny proudem!
Jako zatvrzelé ekologické aktivistce, vegetariánce a ekosexuálce mi vadí, že Pavel lže, jako když tiskne. Na svém webu komunistického zeleného mozku totiž píše:
Copak ten postarší chlapík, který aktuálně tyje i z mých daní a žije si jako vepřík v žitě, neví, že hovězí je naprosté, ale naprosté tabu pro každého, kdo to myslí s CO2 vážně? Jak to pak myslí, když říká, že jde příkladem? Mají tedy děti ve škole začít shánět kus hovězího, aby byly stejné jako prezident? Je to tedy od všech těch odborníků jedna velká rajda majda a s klimatem se vůbec nic neděje a ve skutečnosti je to skutečně vymyšlená agenda sloužící k zbídačení mas, jak se domnívají mnozí?
To mne zajímá. Proto jsem Pavlovi hned zatepla poslala žádost o informace, z jakých analýz vycházel, když se rozhodl dát si tu proklatou svíčkovou. Už se těším na odpověď tédle četsné a mravné gumy. Nemůžu se dočkat, až bude obhajovat, že on má právo jíst, co chce, ale my, plebs, si máme dát brouky.
Žádost o informace si přečtěte zde.
Z pitomců v talárech na Ústavním soudu vypadlo jedno z dalších covidových mouder. Ještě, že už ty přestárlé šašky neberu vážně, protože to bych musela vyletět z kůže.
Pamatujete si ještě, jak naše drahá vláda, kterou soudci tak pěkně během covidu podržely, když se ani jednou se nepostavili na stranu lidských práv, vydávala všechna t ochranná, krizová a mimořádná opatření jak na běžícím pásu, že se člověk ani nestačil obrátit na soud? Tak tato praxe je podle Ústavního soudu úplně ok a s tím, že byla opatření třeba nezákonná se máme my, otroci, smířit. Tečka.
Ústavní osud uvádí:
Podstatou ústavní stížnosti je opětovná polemika stěžovatele se závěrem správních soudů o tom, že nelze přezkoumat již neexistující mimořádná opatření. Stěžovatel tvrdí, že správní soudy neměly jeho návrh odmítat, ale vyslovit nicotnost napadených opatření, a to i přes jejich zrušení vedlejším účastníkem.
Co žbleptali soudci skrze svoje zubní protézy? Že NSS neudělal žádnou chybu, když řekl:
„Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tom, že měl městský soud přezkoumat již neexistující ochranná opatření s ohledem na to, že stěžovatel namítal jejich nicotnost. I vyslovení nicotnosti je totiž vázáno na splnění podmínek řízení, respektive je podmíněno tím, že není dán žádný z důvodů pro odmítnutí návrhu… Nejvyšší správní soud… k dřívějším ochranným opatřením též uvedl, že v důsledku jejich zrušení „odpadl v této části předmět řízení, což zakládá neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, a tedy důvod pro odmítnutí návrhu.
Naše báječné soudy v dojemné shodě potvrdily, že když bude vláda dost rychle nahrazovat svoje stupidní opatření a po čase je sama zruší, nedomůžete se ani práva na soudní ochranu. Howgh.
Zpracováno podle usnesení blbečků z Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1584/22 ze dne 14. 3. 2023 (tj. třetí rok covidové šaškárny a furt to ty soudce ještě baví)
Víte, co je vážně zajímavé? Že ptačí chřipka odešla tak rychle, jak přišla. Stačilo vymlátit velkochov slepic mimořádně krutým a nehumánním způsobem a ejhle, vše se natolik stabilizovalo, že po několika měsících bylo možno upustit od směšného a nikým normálním nedodržovaného mimořádného opatření blbounů ze Státní veterinární správy.
Důvodem ukončení opatření je zlepšení nákazové situace v ČR i zahraničí. Přesto SVS vyzývá chovatele, aby nadále dodržovali pravidla biologické bezpečnosti v chovech, zejména minimalizovali kontakt chované drůbeže s volně žijícími ptáky. Zatímco v průběhu letošního ledna bylo v České republice potvrzeno 13 ohnisek ptačí chřipky v chovech drůbeže, v průběhu února růst počtu nových ohnisek zpomalil a byla potvrzena pouze čtyři nová ohniska. Pokud jde o volně žijící ptáky, byl poslední případ v ČR potvrzen 22. února.
Přesto se najdou takoví idioti mezi námi (jsou to asi ti, kdo agilně nosí respirátor i teď), kteří napráskají sami sebe a svoje holky. Mít takového souseda, asi si v noci pohraju s korunou v těsné blízkosti laku jeho auta:
Zdravý rozum dá, že jedinou správnou reakcí na to, když vám zdechne slepice, je zakopat ji na zahradě, vyčisti kurník, počkat pár dní, koupit nové kámošky a jet prostě dál… je ale faktem, že hloupí lidé, kteří se vyžívali v kolaboraci se státem, tu byli, jsou a budou a my ostatní se s tím musíme jednoduše naučit žít a doufat, že se budou takovíto realizovat hodně daleko od nás.
Zajímavostí pohraničí je prolínání českého a německého prvku. Já sama jsem po pradědovi Němka. Vzhledem k tomu, že jižní Morava byla zčásti sudetská, najdeme zde vzácné pomníky padlým v němčině (mimochodem, zkuste si zjistit, proč Češi říkají Němcům právě Němci, mně to řekla dcera, že si to nastudovala v rámci domácí výuky, a je to zajímavé).
Mladí kluci zabití kvůli blouznění a svárům starých dědků… na všech stranách fronty.
První z pomníků padlým. Zdál se mi mimořádně příhodný kvůli větě vytesané nad fotkami zavražděných klůků.
POUTNÍČE, ZVĚSTUJ VŠEM, ŽE MY MRTVI LEŽÍME TAK, JAK ZÁKONY KÁZALY NÁM!
Toto děsivé souvětí se stane mottem spolku „Pacifik za humny“. Zabiti z rozkazu vlády…
Podívejte se dobře na data narození a úmrtí mužů z jedné malé jihomoravské vísky…
1880-1914
1888-1915
1889-1916
1893-1915
Na toto státy právo nikdy neměly, nemají a mít nebudou.
Dne 10. 3. 2023, v den výročí narození Borise Viana, který složil můj milovaný šanson Le Déserteur, spatřil světlo spolkového rejstříku náš nový spolek „Pacifik za humny“.
Podle Velkého slovníku cizích slov od Viléma Pecha z roku 1948, který jsem si koupila onehdy v antikvariátu za 60,- Kč, výraz „pacifický“ znamená mírumilovný, uklidňující, pokojný. To je trefný popis přesného opaku toho, jak se chovají státy ke svým občanům. Nic z toho, co kdy činily vlády a panovníci či prezidenti, nemůže být označeno za mírumilovné, uklidňující či pokojné. Kdepak. jejich činy, to jsou války, vraždění civilistů a nevinných, trápení dětí a starců, hladomory, strašení, děs, bída a zmar. O to já a další členové spolku Pacifik za humny vážně nestojíme, kdepak.
Spolek Pacifik za humny má jednoduchý cíl: hledat „pomníky padlým“ v obcích a městech a dokumentovat (byť jen malý střípek), kolik lidí nechal stát bez slitování zabít ve stupidních válkách z naprosto nesmyslných důvodů. Práce to není úplně veselá, ale rozhodně zajímavá a já se na nic těším. Minimálně se u každého takového pomníčku utvrdím v tom, jaká je stát bestie a úhlavní nepřítel každého svobodného člověka.
Sto dní. Dva tisíce čtyři sta hodin čistého času, a to nezapočítávám to, co jsme dělali pro komerční klienty, tj. to, co byla klasická placená advokátní práce. 2.400 hodin jsem si ukrojila z nikým neplaceného volna. Je to dvě stě dní, pokud počítám 8 hodin na spánek. Minimálně dvě stě drahocenných dní (bože, vždyť to je víc jak půl roku a skoro rok, kdybych počítala jen osmihodinový pracovní den!) svého života jsem tedy strávila psaním blogu, žalob, právních návodů a podobných nesmyslů, které se týkaly covidu, škol, důchodců, pendlerů, hospod, očkování, testování, roušek, klimatu, ptačí chřipky, Ukrajinců atd. atd. Očekávala jsem od toho mnohé, ale nic se nesplnilo. Těch 200-300 naprosto promrhaných dní, kdy jsem mohla žít, mi už nikdo nevrátí.
Zřejmě proto jsem tak zklamaná z toho, že na mojí práci parazituje ženská jako je Hamplová, že z ní tyjí další lidé, ze kterých je mi fyzicky i psychicky nevolno, a že já mám z té vší dřiny doslova a do písmene kulový. Kéž bych ty stovky a stovky hodin radši dala dětem, psům, slepicím, zahradě nebo bych se třeba učila jazyky či hru na kytaru anebo jen tak ležela a koukala na The Sopranos či Breaking Bad nebo potřetí na celé Twin Peaks a pila pivo a hladila kočku. Mohla jsem být v němčině na úrovni rodilého mluvčího a ve španělštině na C2, nebo hrát jako Nohavica nebo jsem mohla mít velký pupek a výborné znalosti z oboru seriálogie.
Pozdě bycha honit, říkáte si jistě. Já taky, ale to neznamená, že nejsem strašně zklamaná, zhnusená, naštvaná a pěkně nabručená. Proto si musím dát od psaní pauzu, protože se moje duševní rozpoložení propisuje do textů, které jsou následně nepěkné až trapné.
Zatím je blog uspaný, stejně jako Stav bez nouze. Nejsou smazané a ani mi nikdo nic nenařídil, vždyť koho by takové blbosti taky zajímaly. Moje bláboly jsou všem naprosto ukradené a státu obzvlášť, to vám garantuju. Fakt to není až tak divoký s tou svobodou. Ještě si promyslím, co s ním udělám, možná ho smažu, možná protřídím a něco ještě opětovně zveřejním (pokud se mi bude zdát, že ej vůbec nějaký text, který za to stojí), ale s velkou pravděpodobností se na všecko vykašlu. Trpká zkušenost covidích a postcovidích válečných měsíců, kterou jsem udělala s lidskou rasou, mne naučila mnohé, zejména pak to, že svět tam venku nejde změnit. Kdybych pořád a pořád a pořád opakovala tutéž stupidní činnost (rozuměj trávení tisíců hodin svého života, o kterém nevím, kdy skončí, něčím, z čeho mají prospěch jen hajzlíci), to by bych se musela na smrtelné posteli vážně nenávidět. Vždyť i moje pubertální dítě mi na dotaz přímo a bezelstně odpovědělo, že „to všechno, co jsem s covidem a potom dělala, byla naprosto nepochopitelná a zbytečná pakárna.“
Hm… Tak to nepotěší, když vás potomci vidí v tomto světle. Never more.
Dnes ráno mi kamarád posla informace o tom, co se prý děje v Akademii věd. Nechtěla jsem naletět jako naše Amazonka (pamatujete přece – Vidlák, odstřihávání maminek od elektriky a nebo to varování KHS před tuberou), a tak jsem se ho zeptala, zda si je jistý, že nejde o fake. Dušoval se, že ne. Jala jsem se tedy použít Google, abych se ujistila. Zjistila jsem, že je to hrůza vážně pravdivá a navíc nejde jen o AV ČR, ale například i o Univerzitu Karlovu. Jste zvědaví, o co jde? Povím vám to.
Novým cílem akademické sféry je bojovat se záškodnickou cizí mocí, která jim jde po noteboocích s cennými daty, a to skrze posilování institucionální odolnosti.
V opatření rektora UK č. 43/2021 se mj. definuje, co se vlastně rozumí tou institucionální odolností:
Cílem tohoto opatření je nastavení vnitřních procesů na Univerzitě Karlově (dále jen „univerzita“) za účelem zvyšování institucionální odolnosti univerzity proti vlivům cizí moci, zejména formou zvyšování povědomí o hrozbách a rizicích, kterým je vystavena jak univerzita jako celek, tak její jednotliví zaměstnanci a studenti.
„Institucionální odolností“ se rozumí zejména odolnost proti vlivovému působení cizí moci na univerzitě, kybernetická bezpečnost a dodržování předpisů a pravidel týkajících se mezinárodních kontrolních režimů, zejména omezení nehmotného přenosu technologií, a mezinárodních sankcí, včetně omezení technické pomoci (dále jen „mezinárodní kontrolní a sankční režimy“).
Aby se na univerzitu nedostali diverzanti, je třeba být bdělý, proto rektor nařídil, aby se kádrovali uchazeči o studium:
V případech, kdy existuje podezření, že jsou uchazeč o studium, uchazeč o zaměstnání nebo potenciální partner spolupracující na výzkumném nebo vzdělávacím projektu ze zemí, proti kterým jsou uvaleny mezinárodní sankce týkající se zákazu technické pomoci, je povinno studijní oddělení fakulty, personální oddělení součásti nebo daný projektový tým toto bez zbytečného odkladu ohlásit bezpečnostnímu manažerovi nebo pověřenci institucionální odolnosti na součásti… Bezpečnostní manažer doporučí podle pravomoci v dané věci rektorovi nebo děkanovi další postup, zejména zda je možné v přijímacím řízení, výběrovém řízení či přípravě projektu pokračovat, případně za jakých podmínek.
Personál je třeba řádně proškolit, aby chápali, jak podstatná je to agenda:
Zaměstnanci jsou povinni absolvovat školení týkající se institucionální odolnosti, zpravidla společně se školením bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany, a pravidelně školení obnovovat. Vybraní zaměstnanci, kteří by zejména s ohledem na vedoucí funkce, vědní obor nebo oblast vzdělávání, ve kterých působí, mohli být cílem vlivového působení s vyšší pravděpodobností, absolvují školení v rozšířeném rozsahu.
Vzdělat se musí i studentstvo:
Studenti jsou povinni absolvovat školení týkající se institucionální odolnosti, pokud o tom rozhodne bezpečnostní manažer.
Taky je zaměstnancům i studentům doporučeno, aby pěkně za tepla donášeli:
Pokud má zaměstnanec nebo student podezření, že dochází k uplatňování vlivu cizí moci nebo k pokusu o něj, nahlásí bez zbytečného odkladu tyto skutečnosti bezpečnostnímu manažerovi univerzity nebo pověřenci institucionální odolnosti na své součásti, který informaci bez zbytečného odkladu předá bezpečnostnímu manažerovi.
Nevíte-li, co je to takový bezpečnostní manažer, hned vám to povím. to je funkce zřízená za účelem kontroly, jestli je instituce dosti odolná, že zřídila funkce bezpečnostního manažera. Lidi, někdy lituju, že jsem se nepokusila v té akademické zašívárně uchytit. To musí bejt bájo – cestování zadarmo, večírky, celkový flakec, žádná práce, těžký prachy, jistej flek… Jo, závidím.
Na závěr doplňuji, že kdyby studenti a zaměstnanci nespolupracovali a nechtěli práskat nebo se vzdělávat, pak rektor je informoval, že porušili povinnosti:
Porušení povinností podle odstavce 1 až 4 bude u zaměstnanců považováno za závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ve smyslu § 52 odst. g) zákoníku práce.
Porušení povinností podle odstavce 1 až 3 a 5 bude u studentů považováno za porušení povinností stanovených právními předpisy nebo vnitřními předpisy univerzity ve smyslu § 64 zákona o vysokých školách.
Hustý, ne? Ale já nejsem zlá a neuznalá, akademikům tohleto dobro, stejně jako očkování a tak ze srdce přeju, stejně jako zeleným mozkům. Ať je pořádně vopíchaj ze shora až dolů a ať je vzdělávají ohledně institucionální odolnosti. Zaslouží si to, vždyť si to všechno přáli a dělali první poslední, aby se to splnilo. Je dobře, že lidi dostávají to, co tak moc chtějí!