Měsíc: Leden 2023 (Strana 2 z 3)

Když Kubek bojuje za dobrou věc – i za vás!

Každý člověk má samozřejmě naprosto jasno v tom, kdo je zlý a kdo špatný a toto hodnocení se odvíjí jedině od toho, jestli s dotyčným souhlasíme nebo ne, pokud jde o názory, protože my sami děláme všechno nejlíp. Jenže ono to není vůbec tak jednoduché! Názorů má totiž každý na rozdávání a dost těžko se lze ztotožnit se vším, co dělá ten druhý. Dnes jsem si opět uvědomila, jak ošidné je takové vnímání světa tam venku, když jsem si v eKlepu prohlížela připomínky k novele zákona o zdravotní péči.

Překvapením bylo, že nejzajímavější připomínky měla, držte se, Česká lékařská komora a onen dokument není podepsán nikým jiným než Kubkem. Nabízím vám výběr z nich:

Česká lékařská komora odmítá automatickou možnost vytvoření anonymizované či pseudonymizované zdravotnické dokumentace, s níž by mohlo být dále nakládáno v jiném režimu než se zdravotnickou dokumentací. I poskytnutí takto zpracované dokumentace, která neobsahuje prvky, z nichž by bylo možno identifikovat konkrétního pacienta, by měl předcházet souhlas pacienta. Ostatně takto se postupuje i dle současné platné právní úpravy a tento proces, kdy pacient dává s poskytnutím anonymizovaných informací o svém zdravotním stavu výslovný souhlas ke konkrétnímu účelu, zpravidla vědeckému či farmaceutickému výzkumu. Pokud by předmětné ustanovení mělo být přijato, mělo by být jasně doplněno o rozsah účelů, k nimž lze anonymizovaná citlivá data a v jakém rozsahu použít. Současně by měla být zachována povinnost udělení předchozí souhlasu pacienta s tímto postupem.

Česká lékařská komora zcela kategoricky odmítá navrhované znění, které rozšiřuje okruh oprávněných subjektů, jež mohou nahlížet do zdravotnické dokumentace bez souhlasu pacienta. Předně je potřeba zcela odmítnout návrh, který by umožňoval na základě zákonného zmocnění nahlížení do zdravotnické dokumentace osobám, které nedisponují způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání. V daném případě neexistuje žádný právní důvod, ani právní zájem, který by takto nekontrolovatelně rozšiřoval okruh oprávněných subjektů, a to i v případě, kdy zaměstnavatel poskytuje zdravotní služby na základě oprávnění k poskytování zdravotních služeb… Subjekt osobních údajů, pacient, má vždy plné právo vědět, kdo může nahlížet do jeho zdravotnické dokumentace v souladu s platnou právní úpravou, přičemž navrhované znění je natolik neurčité a zahrnuje i právo zaměstnanců koncernu nahlížet do zdravotnické dokumentace pacienta bez jeho souhlasu, což v konečném důsledku vede téměř k neomezenému přístupu zaměstnanců do zdravotnické dokumentace pacienta, a to bez ohledu na skutečnost, zda disponují způsobilostí k výkonu lékařského povolání či nikoliv.

Byť se v návrhu jedná toliko o možnost nabídnout archívu zdravotnickou dokumentaci k výběru archiválií, považuje Česká lékařská komora zdravotnickou dokumentaci pacienta za institut sui generis, který z obsahového hlediska těžko může bez příslušné anonymizace či souhlasu pacienta tvořit dokument, který by svou podstatou spadal mezi archiválie. V tomto ohledu je nutno postupovat dle platné právní úpravy, jejímž obsahem je nejen povinná mlčenlivost, ale i ochrana osobních a citlivých údajů. Předpokladem, pro přístup zaměstnanců archívu by byla anonymizace zdravotnické dokumentace, a to s předchozím souhlasem samotného pacienta, případně poskytnutí kopie zdravotnické dokumentace, opět pouze s předchozím prokazatelným souhlasem subjektu osobních a citlivých údajů, tedy pacienta. České lékařská komora považuje tento postup za další administrativní zátěž, kdy je nutno zohlednit i stávající kapacity lékařů a jejich vytíženost, jež by měla být vedena naopak cestou snížení nadbytečných administrativních činností

Tak vidíte… věci holt nebyly, nejsou a nikdy nebudou černobílé… v tom je ostatně možná poetika našich životů, že se pořád něco děje a nikdy není možné zaujmout konečné stanovisko.

P. S.: Je to taky v podstatě jen ČLK, kdo soustavně mnoho let bojuje za to, aby u nás nemohli „léčit“ nedoukové z Ukrajiny s falešnými protekcí získanými lékařskými tituly a ubližovat pacientům. I toto je mimořádně zajímavý fakt – ať už ČLK svým postupem sleduje cokoliv, de facto hájí zájmy nás všech líp než kdo jiný.

Předchozí válečné novely Ústavy

Že se mi kvůli lhářce Hamplové vážně otvírá kudla v kapse a že se nekonečně stydím, že jsem taky právnička, to víte. Tahleta zlá a prohnaná ženská, která si nemá co vyčítat s Láskou, Fialou a jinými podvraťáky, kteří jen hledají plnější koryto, aktuálně děsí národ tímto báchořením:

Z tohoto postu většina právně nevzdělaných lidí dovodila, že modře vyznačené jsou navrhované změny Ústavy a že to tu nikdy nebylo.

Ve skutečnosti je relevantní změnou celé písmeno d) v odstavci 4. Neříkám, že to není nebezpečná změna, skrýt se pod ni dá leccos a státu může věřit jen úplný blbec. To je ale něco docela jiného než úmyslné lhaní s cílem nalákat další důvěřivé vyděšené lidi.

Dále se v odst. 5 mění jednotné číslo na množné: jde o ty přelety a průjezdy. To je taky změna hodna povšimnutí.

Hamplová ale především tak nějak zapomíná, že tahleta novela Ústavy je v pořadí třetím pokusem prakticky o totéž. Tváří se, jako by s tím přišli globalisti až teď a předtím byl svět v pořádku a růžovoučký. Hlavním cílem je evidentně manipulace davu (má slušný dopad) směrem k volbě toho pravého estébáka, který jistě na rozdíl od toho druhého estébáka – komoušského zeleného mozku nepovede zemi do války (a tomu všichni po covidu svorně věříme).

Když to vidím, říkám si, že je třeba mému skrovnému publiku připomenout, o jaké novely šlo v předchozích volebních obdobích a kdo za nimi stál. Třeba ta moje snah k něčemu nakonec povede a aspoň někdo další pochopí, že politikové nejsou spása a že jim nemá dávat hlas.

První pokus o novelu proběhl v 7. volebním období, šlo o tisk 956, kdy návrh předložila skupina poslanců: Jana Černochová, Ivan Gabal, Jan Hamáček, David Kádner, Martin Stropnický, Marek Ženíšek. Touto novelou se měly vládě dát v podstatě neomezené pravomoci (kam se hrabe ta dnešní novela).

Druhá novela z 8. volebního období, sněmovní tisk 557, je z dílny těchto poslanců: Jana Černochová, Andrej Babiš, Jan Hamáček, Petr Fiala, Pavel Žáček, Marek Benda, Marek Výborný, Pavel Bělobrádek, Pavel Růžička, Karla Šlechtová, Zbyněk Stanjura, Pavel Blažek, Josef Hájek, Josef Bělica, Marek Novák, Jaroslav Bžoch, Robert Králíček, Miloslav Janulík, Roman Kubíček, Taťána Malá, Monika Oborná, Jan Richter, Patrik Nacher, Aleš Juchelka, Ivan Jáč, Jiří Strýček, Stanislav Fridrich, Milan Pour, Přemysl Mališ, Petr Sadovský, Barbora Kořanová, Jan Řehounek, Michal Ratiborský, Zuzana Ožanová, Kamal Farhan, David Štolpa, Petr Vrána, Petr Venhoda, Pavel Staněk, Milan Feranec, Adam Kalous, Radek Zlesák, Monika Červíčková, Jiří Mašek, Milan Hnilička, Jiří Bláha, Lenka Dražilová, Andrea Babišová, David Pražák, Andrea Brzobohatá, Adam Vojtěch, Vít Rakušan, Věra Kovářová, Jan Farský, Petr Gazdík, Jana Krutáková, Martin Kupka, Petr Bendl, Bohuslav Svoboda, Ivan Adamec, Jan Bauer, Karel Krejza, Ilona Mauritzová, Martin Baxa, Jan Zahradník, Vojtěch Munzar, Jan Chvojka.

Bylo to totéž co v předchozím období v bledě modrém. Odst. 4 čl. 43 měl být novelizován o dost drsněji než teď, žádné limity v podobě bodů a) – d):

Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů.

Takže co přesně jak tak pobuřujícího na té aktuální novele a jak to vyřeší volba Babiše? Nijak, i když by Babiš samozřejmě byl lepším prezidentem, vzhledem k tomu, že nějaký asi být musí, dokud to lidi budou chtít. Je s ním totiž nekonečná sranda na rozdíl od toho trapného suchého fousáče, který má v hlavě jen rozkazy a válčení. Na tom není vtipného lautr nic.

Takže tak. Každý, kdo věří jakémukoliv politikovi nebo komukoliv, kdo mu slibuje nekonečné dobro, ať už jde o estébácké kandidáty na prezidenty, senátorky amazonky, právníky roku nebo třeba pány s brejličkama, je prostě idiot. K tomu už se nedá ani nic jiného říct. Jediný, komu můžete věřit a kdo může změnit situaci, ve které jste, je ten, koho vidíte ráno v zrcadle. i když to většinou nebývá pěkný pohled, musíte mu důvěřovat.

ÚS: obce musí jednat jen ve prospěch svých občanů, nikoliv jiných subjektů

Právě se připravuju na seminář, který bychom měli lektorovat. týká se obecní samosprávy, zasedání zastupitelstev a usnesení orgánů obce. Při této i jiné své práci narážím častokrát na rozhodnutí Ústavního soudu a mnohdy se směju, až se za břicho popadám, nad prolhaností našich ústavních soudců. Také proto mi přijde mimořádně komické, má-li někdo obavu z toho, jakéže ústavní soudce by jmenoval jeden nebo druhý estébák – je to totiž úplně jedno, vždycky, za každého režimu, jsou soudci ti největší parchanti ze všech. Stačí si vzpomenout, kdybyste měli pochybnosti, kdo poslal Miladu Horákovou na šibenici nebo kdo posvětil všechna covidová zvěrstva.

Dnes mne mimořádně pobavil tento názor Ústavního soudu:

Je vyloučeno, aby obec jakožto územní společenství občanů majících právo na samosprávu (článek 100 odst. 1 Ústavy) a jsoucí veřejnoprávní korporací (článek 101 odst. 3 Ústavy) hospodařila s jí vlastněným majetkem prostřednictvím svých volených orgánů tak, že by na prvý pohled pochybným charakterem tohoto hospodaření podlamovala důvěru občanů, kteří obec tvoří, v to, že její správa je správou ve prospěch obce, a nikoliv ve prospěch jiných subjektů. Samostatné spravování obce zastupitelstvem (článek 101 odst. 1 Ústavy) neznamená, že by zvolené zastupitelstvo a představitelé obce stáli nad společenstvím těch, kteří je k výkonu samosprávy zvolili. Ti, kdo obec spravují, neměli by ztratit ani na okamžik ze zřetele, že nejsou majiteli obce a že správa obce není poručníkováním těch, kteří obec tvoří. Vymkne-li se správa obce z těchto ústavních mantinelů, pak byť by i byla formálně ve shodě se zákonem, nelze jí přiznat soudní ochranu; je naopak úkolem soudů, aby takové ve své podstatě proti skutečné samosprávě namířené, a tudíž protiústavní chování zastupitelstva neaprobovaly. (Nález sp. zn. IV. ÚS 1167/11)

Hahahahahahaha!

To snad ani nemůže být myšleno vážně. Představte si totiž, že by nějaký občan podal stížnost na to, že aktuální vládní koalice zasahuje do jeho práv vším tím, co činí – od blouznivého rozhazování za Ukrajince po nakazování toho, co si smíte myslet. Představte si, že by se někdo bránil tomu, že se k němu vláda chová jako k nevolníkovi, který se nesmí ani volně pohybovat. To by Ústavní soud na tuhletu svoji smyšlenku hned zapomněl (a taky to udělal) a vytáhl by jak Houdini z klobouku nové mantry, které by vládu adorovaly a podpořily. To, co říkali dřív, by bylo rázem zapomenuto a překrouceno.

Za mě je to jen další důkaz toho, že právní stát a demokracie jsou jen teoretické koncepty určené k ovládání mas, aby ty si myslely, že snad něco ovlivňují a dokonce mají svobody a práva zaručená ústavním pořádkem… prostě nové náboženství, nic jiného. Demokracii a Boha nikdy nespatříte, ale můžete v ně slepě věřit.

Poslanci nemusí narukovat, víte to?

V eKlepu je upravený materiál nazvaný „návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti obrany“. V kombinaci s válečnou novelou ústavního pořádku a komunistickým vojenským bezpáteřníkem na postu vrchního velitele ozbrojených sil to vypadá celkem zábavně, řekla bych.

Tak třeba zákon o ozbrojených silách má rozšiřovat možnosti operačního nasazení, kterým se nově bude rozumět (nové jsou body c) a d):

a) použití ozbrojených sil při obraně České republiky proti vnějšímu napadení,

b) plnění úkolů ozbrojených sil v prostředí ozbrojeného konfliktu nebo v prostředí ohroženém bojovou činností,

c) použití ozbrojených sil při jiných závažných situacích ohrožujících bezpečnost České republiky mimo její území, nebo

d) plnění úkolů ozbrojených sil při jiných závažných situacích ohrožujících životy, zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí.

Zajímavý je důraz, který se klade na vojenskou drážní dopravu, dokonce se mají vypravovat jakési mimořádné vlaky. Určitě jde jen o to, že zelené mozky prostě milují mašinky.

Vojenský vlak je vlak složený z vojenských drážních vozidel nebo z drážních vozidel provozovatele drážní přepravy určený k zabezpečení vojenské dopravy; mimořádný vojenský vlak je vojenský vlak zavedený v obecném zájmu k zajištění vojenské dopravy mimořádného významu.

Co se proboha může rozumět pod pojmy „vojenská doprava mimořádného významu“ a jak chápou zelené mozky veřejný zájem? Po zkušenostech, kdy ti drahocenní vojáci stáli málem se samopaly na hranicích okresů a střežili ty zlé a špatné občany, aby náhodou někam nejeli bez důvodu to raději vědět nechci…

Další zajímavá věc je, že se rozšiřují místa, kde se můžou vojáci cvičit. Nově to má být takto (přidává se vytučněné):

 Výcvik vojáků se uskutečňuje ve vojenských objektech, vojenských újezdech, vojenských útvarech, vojenských zařízeních, vojenských školách a na pozemcích, v prostorech nebo stavbách, se kterými jsou příslušné hospodařit příspěvková organizace nebo státní podnik, u kterých vykonává funkci zřizovatele nebo zakladatele ministerstvo. Mimo tyto prostory se může výcvik konat pouze ve výjimečných případech, je-li to nezbytné k plnění úkolů ozbrojených sil.

Opět velmi široké oprávnění v podobě slov „je-li to nezbytné“… to může být cokoliv.

Mění se i branný zákon, ve kterém se rovněž škrtá a doplňuje. Asi bych si dávala lepší pozor na syny, protože se zavádí jakési „předurčení pro doplnění ozbrojených sil.“ Je to dobrovolné, ale znáte to, když ptáčky lapají, pěkně jim zpívají. Znáte díl Simpsonů, ve kterém námořnictvo loví brance na základní škole ( New Kids on the Blecch)? Docela dobrý a ne příliš vzdálený pravdě. Podívejte se na klip chlapecké kapely, je to vtipné – děti jsou skrze něj podvědomě lákány k mariňákům (Join the Navy!).

Kdyby kluk přišel s tím, že chce sloužit tomuto proklatému státu roztáčet válečný mlejnek na maso, musela bych ho, jak jsem jinak proti domácímu brachiálnímu násilí, ztřískat, že by ho už do armády ani nechtěli.

Pojďme ale zpět k novele. Takový předurčený voják (Jako k čemu předurčený, ptám se – zdechnout na frontě do tří dnů jako za první světové, která byla taky zvráceným dílem států?) musí pak poslechnout mimořádné opatření a nastoupit k vojenskému cvičení:

Na základě vyhodnocení rizik ohrožení státu, která mohou být příčinou ozbrojeného konfliktu, vláda v mimořádném opatření stanoví povinnost předurčenému vojákovi v záloze na základě povolávacího rozkazu nastoupit podle potřeb ozbrojených sil výkon vojenského cvičení v celkové délce do 12 týdnů.

Obzvláště humorné je v tom všem válečném běsnění, kdy každý člen vlády a poslanec a podobně vykřikuje, jak musíme bojovat spolu s Ukrajinci, kteří prý bojují za tu naši svobodu, že právě ti, kdo nejvíc štvou do války, by v případě skutečného konfliktu vůbec nikam nemuseli a zůstali by zalezlí za pecí, odkud by na svých tabletech pozorovali, jak poddaní umírají. Kde jsou časy Jana lucemburského, že?

Novelizované (doplňují se ti poslanci Evropského parlamentu) je i ustanovení, že povolávacímu rozkazu se bez problémů vyhnou:

  • poslanci a senátoři Parlamentu,
  • poslanci Evropského parlamentu,
  • členové vlády, soudci Ústavního soudu,
  • prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu,
  • členové bankovní rady České národní banky,
  • občané ve funkcích s diplomatickými a konzulárními výsadami a imunitami,
  • hejtmani krajů, primátor hlavního města Prahy, ředitelé krajských úřadů a ředitel Magistrátu hlavního města Prahy.

Narukovat nemusí ani policajti nebo černí šerifové. Nějak se holt musíte poslušným, kteří drží režim u moci, odměnit.

Taky čumíte jak puci, že tihleti nýmandi a největší hajzlíci za vlast bojovat nemusí, i když vaše dítě klidně zdechnut někam do nesmyslné války pošlou? To asi proto, že pro ni dělají už tak dost během své služby lidu, že. Kdo by po nich mohl chtít ještě něco dalšího! Sakra, tak to stojí za to bejt politik, to vám povím! Měla jsem se víc snažit, víc lhát, víc ubližovat a víc podvádět a mohla jsem být ve vatě.

Vím, že třeba ústavní soudci jsou banda starejch odpornejch plesnivejch dědků, ti by už nešli bojovat tak jako tak, ale přesně tihleti parchanti pak budou odmítat ústavní stížnosti lidí, kteří odmítli kvůli svědomí narukovat s tím, že to je možné, jen když jde o skutečně doložené přesvědčení, což bohužel v tom konkrétním případě dotyčný odmítač rozhodně neměl…

Blábolů je v těch novelách vojenských zákonů ještě dost, ale já už nemám na právní předpisy tohodle všivýho státu náladu. Pánové nahoře, víte, co? Jděte si válčit sami a vaši věrní s vámi, mě nechte být, já tuhle republiku z duše nenávidím, nepovažuju i za vlast ani za nic dobrého a pro její obranu bych ani nezvedla oči od mobilu. Ať ji klidně vezme čert a vás všechny s ní. Kapišto?

P. S.: Hrdinové ze Státní veterinární správy v tichosti pokračují v likvidaci slepic a hledání nových a nových ohnisek „ptačí chřipky“. Ale o tomto veselém tématu zase jindy.

Ten můj je nejvíc estébák a víc to nejde!

„Generál Petr Pavel by státní vyznamenání dostat nepochybně měl. Nejen za své působení v armádě, ale hlavně za své postoje. Včetně toho, že se nikdy neskláněl před politiky, a říkal si své. Včetně názorů na migraci. Více takových chlapů by to chtělo. Kdyby kandidoval, volila bych ho za prezidenta.  Měl by přirozený respekt, před nikým by se neklaněl, a hájil barvy České republiky jako nikdo jiný. O tom jsem přesvědčena. Tedy za mne a od srdce – velké ano.S láskou Amazonka Jana v roce 2019

A teď, čáry máry fuk, otočit se jako kohout na báni:

„Rozhodně ne Petra Pavla. U toho je to přesně naopak – právě proto, že naivní není. Zato dost chytrý na to, aby nasedl vždy do správného vlaku, a pokud je třeba, přehodil výhybku. Současně je spojencem současné vlády a Bruselu, což obojí je pro Českou republiku pohroma. Ta by mohla být korunována ovlivněním složení Ústavního soudu, neboť je to prezident, kdo ústavní soudce jmenuje. A jako právnička vím, jak je nezávislost Ústavního soudu klíčová pro právní prostředí v zemi.“ S láskou Amazonka Jana v roce 2023 (zdroj FB prostorově výrazné bojovnice)

Hamplová je proslulá svou schopností měnit barvu jako chameleon podle toho, z čeho se zrovna dá něco vytřískat. O tom jsem se bohatě přesvědčila na vlastní kůži v době covidí, kdy lhala, až se jí od huby prášilo. Není však samotná, jak to tak čtu a slyším okolo sebe v těchto komických dnech, kdy probíhá zápas o to, kdo usedne na Hradě (nejlíp by bylo, kdybychom žádného prezidenta neměli – Zeman v úřadě nefungoval roky a vůbec nic se nestalo).

Přestože se do druhého kola dostali dva nachlup stejní staří ulhaní estébáci, s nulovou morálkou a kreditem, lidé zápasí na život a na smrt, aby přesvědčili druhý tábor o tom, že ten jejich estébák je lepší estébák. Když jsme byly se sestrou malé, často jsem se hádaly, kdo je blbější. Znáte to: Ty!, Ne, ty!, Ne, ty! Hádka končila zvoláním jedné z nás: Ty jsi nejblbější a víc to už nejde! A pak jsme si šly svorně hrát a zapomněly na to, co nás naštvalo.

Škoda, že podobným stylem nejde ukončit tyhlety zbytečné debaty.

Neznámý autor z internetu

Víte, já se prostě strašně divím, že těm, kdo se k volbám chystají, prostě nevadí dát svůj hlas, svoji vůli, svoji svobodu, něco tak drahocenného někomu takovému jako jsou tihleti dva prospěcháři.

Často teď přemýšlím o tom, že děti vychováváme úplně blbě. Vtloukáme jim do hlavy pravidla chování, která ale v praxi vůbec nefungují. Jedním z falešných tvrzení je, že se musí chovat slušně a nelhat a že když to dělat nebudou, přijdou negativní následky. Evidentně je to úplně jedno, protože na každičkém politikovi vidí, že mu projde jakákoliv lež. I když se v jeden čas klaní komunistům a slouží jim, může být kandidátem na prezidenta v tzv. demokracii, pro kterého jsou voliči ochotni jako pro morální ikonu a mravní maják udělat cokoliv.

Dětem teď říkám: Důležitý je se nebát, dělat tak, aby vás nikdo nechytil a když vás přistihnou, nestydět se a být dost asertivní. To je jediná cesta k úspěchu, jinak dopadnete jako vaši chudí rodiče, a to nechcete. Zkrátka: drzé čelo lepší než poplužní dvůr.

Já sama nejsem znechucena z kandidátů na prezidenta, jakkoliv jsou to oba estébácké svině, ale z těch, kdo tomu nebo onomu dají hlas. Že vás to baví, se takto ponižovat a legitimizovat to divadýlko, když nemusíte!

Právníci na venkově 22: Mámo, táto, v komoře je myš!

Tak nás postihlo další vesnické prokletí – myš v domácnosti. Že mi žerou tyhlety šedivé bestie zásoby v nové staré barabizně, to bych jim odpustila, chápu, že je to aktuálně myší království, když tam nežijeme. Že jsou ale tak drzé a vetřou se do domu obývaného dvěma kočkami a německým pinčem, kterého lidé chovali právě kvůli myšilovným schopnostem, to mi pěkně brnká na nervy. Naše kočky ve skutečnosti myši neodpuzují, ale naopak je domů ještě ke všemu nosí! Uloví je a pak se přijdou pochlubit a když nedáváme dost pozor, abychom je vyhnali tam, kam s něčím tak odporným patří, pronesou (občas ještě živou) kořist dovnitř, aby si s ní náležitě pohrály, než jí ukousnou hlavu.

Situaci momentálně komplikuje fakt, že se ta smradlavá výrobkyně bobků usalašila ve špajzu. Strašné! Kdyby byla vyhladovělá, určitě by skočila do obyčejně nastražené pastičky a byl by klid. Teď ale musím ještě vymýšlet, jakou dobrotu jí nastražím, aby nemohla odolat. Co může sakra šmakovat myším? Jako člověk z paneláku nevím, přemýšlím, co ji asi tak nabízela babička (Ta ale hlavně neměla kočky, které by dům obohacovaly o nevítané přivandrovalce, takže ji nejspíš takové starosti moc netrápily a do sklepa jednoduše nasypala jed. S ničím se moc nepárala.). Hledám v radách z Receptáře…. Aha! A tak zatímco David jel do sousední vesnice pro pasti, já krájím chléb a smažím ho na špeku, aby neodolatelně voněl a myš nebo myšák byli ochotni za jednou sousto položit život. Tak se přece na živé tvory musí! Naslibovat hory doly a pak drsně seknout, copak jsem se ještě nic o světě tam venku nenaučila?

Všechny potraviny v komoře jsem pečlivě uzavřela do krabiček nebo do sáčků a zbytek nacpala do lednice, aby k nim hlodavec nemohl a nezbude mi, než čekat, zda pružina v pasti zlomí či nezlomí myši vaz.

Na druhou stranu, co je jedna jediná myšička proti statisícům potkanů v Novém Kyjevě nebo v Novém Yorku . Když to tak čtu, uvědomuju si, že myši jsou vlastně celkem fajn zvířátka.

Všechny texty série „Právníci na venkově“ najdete zde.

Jak to je s válečnou novelou Ústavy

„Podívejte se, já mám čtrnáctiletého syna, za chvilku bude ve věku branném. Já nevím, jaký bude branný zákon, je tady třeba jeho novela teď, bude tam dobrovolné předurčení, budou se měnit podústavní předpisy, můžou se změnit pravidla, může být všeobecná branná povinnost. Já prostě udělám všechno pro to, aby ho nepostavili někam, aby ho někdo nevyslal bez nějaké demokratické kontroly. Jestli si pan ministerský předseda myslí, že to je populismus, ať si to klidně myslí, ale já to tak prostě cítím. Já se chci bavit o těch jednotlivých věcech v debatě, třeba záchrana dvou dívek – jestli to mohou dělat jiné bezpečnostní složky, nebo jestli to musí dělat armáda, jestli k tomu musíte mít zmocnění na 60 dnů vyslat v podstatě celou armádu někam. Nejenom z důvodu ozbrojeného konfliktu a humanitární krize, ale vy víte, že třeba v tom dalším tisku jsou i jiné závažné důvody. To zmocnění je opravdu velmi široké.“ Radek Vondráček, poslanec za ANO

Od března 2020, kdy jsme začala psát blogy o právu za doby covidí, neustále žasnu nad mizernou právní erudicí občanů a nad fámami, které se díky tomu šíří snadno jako požár v buši. Nemám kapacitu uvádět na pravou míru všechny bláboly, o kterých se dozvím, a taky mám malý dosah, neb lidi raději věří právním šarlatánům než pravdě, ale přesto se ještě tu a tam snažím. Dnes se budu věnovat diskutované změně Ústavy.

Nejprve k tomu, jakým způsobem se dle čl. 39 odst. 4 Ústavy dá ústavní pořádek měnit:

 K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.

Jak vidíte, vládní strany samy si rozhodně nevystačí, budou potřebovat opozici. To za prvé.

Za druhé se pojďme podívat, co že se stalo v pátek třináctého na půdě Poslanecké sněmovny. Projednával se sněmovní tisk č. 252 – novela Ústavy. Detailní informace jsou zde, ve veřejné databázi právních předpisů eKlep.

Aktuálně zní článek 43, kterého se změna týká, takto:

1) Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
(2) Parlament rozhoduje o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem.
(3) Parlament vyslovuje souhlas
a) s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky,
b) s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky,
nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě.
(4) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o
a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,
b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímajícího státu,
c) účast na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích.
(5) Vláda dále rozhoduje
a) o průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území České republiky nebo o jejich přeletu nad územím České republiky,
b) o účasti ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky a o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky.
(6) O rozhodnutích podle odstavců 4 a 5 informuje vláda neprodleně obě komory Parlamentu. Parlament může rozhodnutí vlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory.

Podle mého skromného názoru již nyní může vláda bez souhlasu parlamentu dělat většinu věcí, ale přidává se do čl. 43 odst. 4 bod d). Ten je zajímavý a v podstatě umožňuje vyslat vojáky do zahraničí za jakýmkoliv účelem. Ochrana života, zdraví, majetkových hodnot a bezpečnosti je prostě v rukou psychopatů zneužitelná jak sfiň.

Zajímavé také je nově navrhované množné číslo u slov přelety a průjezdy v odst. 5.

Návrh zákona novelizujícího Ústavu nyní zní takto, cituji z něj:

Čl. 43 odst. 6 má zůstat v platnosti i po novele, tzv. kontrola (účinná asi jako u nouzového stavu, co si budem…) tedy existuje a bude existovat.

Nyní proběhlo teprve 1. čtení, což vůbec, ale vůbec nic neznamená. Jednací řád Sněmovny si přečtěte zde. Nic není schváleno, nic se (minimálně zatím) nestalo.

Pokud vás zajímá, jak to na půdě PSP proběhlo, tak si můžete projít stenozáznam. U pultíku mektali tihleti alíci:

Lidi, prosím vás, nepanikařte, nevěřte bulíkům, které vám kdekdo věší na nos, hledejte informace sami a přemýšlejte tím, co máte na krku. Díkes.

Nacisté nebo demokracie: stejný boj o slepice v každém režimu

Může se vám zdát hloupé, že se pořád dokola zabývám slepicemi. Měla bych přece spolu s novináři brečet nad ukrajinskými dětmi, které, bééé, bééé, nemají zdravotní péči kvůli válce. Jasně, že kvůli válce, protože bez ní na Ukrajině zdravotnictví šlapalo jak hodinky. Navíc taky na světě nejsou žádné, ale opravdu žádné jiné děti, které by snad měly bídu, hlad nebo by naopak neměly přístup k posledním výkřikům lékařské vědy. A já tu namísto strachování se o jednu zkorumpovanou postsovětskou republiku roním slzy nad slepicemi! Řeknu vám jediné: jestli vám můj přístup vadí, tak se s tím nějak naučte žít. Slepice jsou mi holt milejší. Lepší už to se mnou nebude.

Chcete-li se dozvědět více o tom, co si stát může dovolit vůči vašim slepicím, prohlásí-li je za choré ptačí chřipkou, čtěte zde.

Když píšu odpověď pro web advokátní kanceláře, musím být korektní a slušná. Na tomto blogu ale můžu dát lidem upřímný návod na to, co mají dělat, když by pro jejich slepice přišla smrtka v podobě úředníka veterinární správy. Vlastně to ani nebude můj návod, kdepak. Vymysleli ho předkové v době Protektorátu, kdy také stát dělal soupisy drůbeže a její chovatele různě šikanoval. Úryvek je z knihy „Zítra bude líp“ a za informaci o něm děkuji jedné kamarádce.

Doufám, že máte doma dost pytlů a hodně odvahy. Jen si nejsem jistá spoluprací se sousedy. Nějak z nich nemám po zkušenostech z covidu a Ukrajiny dobrý pocit a rozhodně jim dvakrát nevěřím. Jak je možné, že to dřív lidem fungovalo tak, jak je popsáno v knize? V čem je rozdíl? Stát přece byl vždycky stejný úhlavní nepřítel č. 1, nechápu, co se změnilo.

P. S.: Omlouvám se, obrázek si musíte k přečtení asi stáhnout, nebo ho otevřít v nové kartě, neumím ho vložit jako zvětšovací.

Ach bože, vy si vážně myslíte, že vám stát nemůže vzít byt?

Prakticky každý den mne šokuje naivita lidstva – dnes jsem se kupř. dozvěděla, že prý se státním otrokům nepozdává návrh zákona o vyvlastnění, neboť ministerstvo si už brousí zuby na bytové jednotky, které dosud byly nedotknutelné. Milí zlatí, zapamatujte si už jednou provždy, že stát může cokoliv a vaším úkolem v životě je před jeho nástrahami, léčkami a zlovůlí prchat, kličkovat a skrývat se jako štvaná zvěř. Tak to bylo, je a bude. Lidé bojovali se státem za Césara, Karla IV., Marie Terezie, tatíčka Masaryka, za Husáka i dnes. Nepočítám s tím, že by se nějak výrazně změnilo uspořádání společnosti a byla by nastolena absolutní anarchie, čímž by byl stát odstraněn a nepočítám s tím, že by anarchie brzy nevyústila ve vznik stejné státní hydry, jakou máme dnes. Lidi to asi k životu potřebují, jinak nechápu, proč si stát tak hýčkají. Se s tím smiřte.

V novém vyvlastňovacím zákoně se píše (zatím, je to jen návrh):

Vyvlastněním se rozumí nucené odnětí nebo nucené omezení vlastnického práva k předmětu vyvlastnění ve prospěch vyvlastnitele, nebo nucený zánik předmětu vyvlastnění v případě, že předmětem vyvlastnění je věcné břemeno nebo právo stavby,

Předmětem vyvlastnění se rozumí pozemek, stavba podle občanského zákoníku, jednotka podle občanského zákoníku, právo stavby, věcné břemeno nebo jednotka podle zákona o vlastnictví bytů, týká-li se jich vyvlastnění; předmětem vyvlastnění se rozumí také spoluvlastnický podíl k pozemku, stavbě podle občanského zákoníku, jednotce podle občanského zákoníku, právu stavby, věcnému břemenu nebo jednotce podle zákona o vlastnictví bytů, týká-li se ho vyvlastnění,

Účelem vyvlastnění je účel, který je uveden v jiném zákoně a pro jehož naplnění jiný zákon stanovuje možnost vyvlastnění.

Vyvlastnění je přípustné pouze

a) pro účel vyvlastnění,

b) existuje-li veřejný zájem na naplnění účelu vyvlastnění,

c) jestliže veřejný zájem na naplnění účelu vyvlastnění převažuje nad zájmem na zachování dosavadních práv,

d) nelze-li účel vyvlastnění naplnit jiným způsobem než vyvlastněním,

e) nelze-li požadovat uzavření smlouvy o získání práv,

f) v rozsahu, který je nezbytný k naplnění účelu vyvlastnění a

g) není-li v rozporu s územně plánovací dokumentací a cíli a úkoly územního plánování.

Jistě vás uhodí do očí (a nejen proto, že jsem to zvýraznila), sousloví veřejný zájem. Tím může být kdeco. Dálnice, jaderné úložiště, bydlení pro nějaké uprchlíky, klimatická změna a tak podobně, prostě nějaký blábol, který zrovna stát za veřejný zájem označí ve zvláštním zákoně, třeba v nějakém dalším báječném „Lex Ukrajina“. Spoléhat na to, že vás ochrání soudy, protože přece žijeme v právním státě a máme takový ten cár papíru, který zoveme Listinou základních práv a svobod, to už je projev nějaké poruchy osobnosti.

Namísto blouznění je lépe si přečíst důvodovou zprávu k tomuto novému skvostu:

Přestože v současné době neexistují ve speciálních zákonech žádné účely vyvlastnění, pro něž by bylo lze vyvlastnit jednotku podle občanského zákoníku nebo jednotku podle zákona o vlastnictví bytů, nová právní úprava takovou alternativu do budoucna umožňuje, přestože se její přijetí nepředpokládá a nejeví se jako příliš praktické. Nelze však předem určit budoucí potřeby společnosti, proto je vhodné za účelem minimalizace budoucích možných legislativních zásahů předem vytvořit prostor pro odpovídající doprovodnou úpravu. Jednotka podle zákona o vlastnictví bytů sice není nemovitou věcí, nicméně je způsobilá sloužit naplňování veřejného zájmu a praxe s ní jako s nemovitou věcí zachází (může být předmětem převodu a přechodu), a proto může být předmětem vyvlastnění. Není nezbytné stanovit, že jednotku podle zákona o vlastnictví bytů je možné vyvlastnit pouze společně s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech domu, neboť toto vyplývá ze zákona o vlastnictví bytů, podle kterého s převodem nebo s přechodem vlastnictví jednotky přechází i spoluvlastnické právo ke společným částem domu (vyvlastnění je nuceným přechodem).

Jasně, hahahaha, jasně. Stát vám slibuje, že to neudělá, ale kdo má mozek v hlavě, musí vědět, že prachsprostě kecá, jako vždycky. Aspoň víte, na čem jste. To je vždycky dobře. Člověk začíná závidět Diogénovi, muselo se mu opravdu dobře žít, když neměl o co přijít, což?

Divím se jen jednomu – že těm, co jsou z návrhu zákona zhrozeni, doteď envadilo, že jiným byla odebírána vlastnická práva třeba kvůli dopravní infrastruktuře. Tam to asi byl ten správný veřejný zájem… navíc z cizího krev neteče. O takovém sedlákovi Rajterovi, který vzdoroval státu a nechtěl se nechat vyvlastnit, toho bylo napsáno mnoho ohavného… až budete v jeho kůži a stát vám bude brát to, co je vám milé, vzpomeňte si na něj. jeho příběh nese i naději – nemám tak úplně pravdu s černým pohledem na svět: někdy stát i porazíte, nebo mu aspoň nasypete tolik písku do soukolí, že začne skřípat a vychýlí se ze své zlé dráhy.

Podobné to je s bojem proti covidímu očkování. Kde byli všichni ti urputní bojovníci, když se do dvouměsíčních miminek povinně píchala hexavackína hlava nehlava? Aha, nadávali matkám do lesan a obviňovali je z ubližování dětem… přitom je to naprosto shodná situace jako s „fajcrem“.

Jde přece o princip – takovéto vážné zásahy do lidských práv jsou vždycky špatně. Protože jsme je ale dovolili nebo s nimi dokonce souhlasili, stát přitvrdil. Sklízíme jen to, co jsme zaseli a patří nám to.

Tak pěknou slunnou sobotu. Jo a nezapomeňte jako poslušní mopslíčci běžet k urnám, pokud jste tak už neučinili, a znova legitimizovat státu jeho počínání! Prosím, volte aspoň Babiše, když už tam jdete. Je s ním jako s jediným politikem pořádná prča. Když si představím novoroční „Čau, lidi!“, směju se už dopředu. Vy ne?

Když ČAK trestá hrdinné Právníky roku, je to správně

Dneska mi obzvláště chutnala snídaně. Něco milého mi zvedlo apetit! Zjistila jsem totiž, že Česká advokátní komora konečně zafungovala tak, jak má, a kárně potrestala Nielsna i Hamplovou, naše hrdiny z řad Právníků roku. Díky bohu, chtělo by se zvolat, člověk se tak může aspoň o něco méně stydět, že patří k proklatému stavu právníků.

Důvody, proč měli být a taky byli postiženi, jsem uvedla v článku ze září:

Hamplová na svém fejsáči o kárném postihu dál (koho to překvapuje) lže, jako když tiskne. Kárné výtky Komory jsou jí lhostejné, hlavně je třeba stoupencům vtlouct do hlavy, že je nebožačkou potrestanou za to, že nemlčí:

Prý je ta nebožačka ztrestána za to, že na jeden jediný den zveřejnila žebrací výzvu o peníze. Ta drzá advokátní …, ehm, má přitom výzvu na webu ještě dnes.

Nielsen je snad ještě směšnější. Prý že:

“Zastal jsem se spolu s kolegy v dobách největšího covidového útisku a diskriminace těch nejslabších a nejzranitelnějších – našich dětí. Udělali jsme to i za cenu možného osobního rizika. To je totiž podle mě skutečným posláním a úkolem každého advokáta.” komentoval dnešní rozhodnutí Tomáš Nielsen.

Za cenu osobního rizika 🙂 Já padnu asi smíchem pod stůl Jaké riziko, proboha? Žádné v tom nebylo. Žádné, ani promile. Milý zlatý Tomáši, za to, že jsi podával slušné žaloby a jiná věci, potrestaný nejsi, tak ze sebe laskavě nedělej oběť, ano? Nikdo nikoho za covidové aktivity netrestal, dokonce ani mě s Davidem, a to je co říct. Komoře nakonec bylo lhostejné i to moje slavné „Klidně zemřete“, tak si dej pohov s tou dramatizací a prohlašováním sám sebe za svatého bojovníka. Trest je za sprosté a odporné vyhrožování trestním stíháním a jiné bláboly a ty to moc dobře víš, i ti tvoji kumpáni. To ale ovečkám neřekneš, viď?

Zaujalo mne, že Nielsen si dle transparentního účtu Zdravého fóra ještě pořád účtuje měsíční paušál 60. 000,- Kč za právní služby. Za jaké, proboha, teď, když se vůbec nic neděje už kolik dlouhých týdnů?

Jestliže by si z transparentního účtu bral stejnou částku třeba od dubna 2021, měl by teď už skoro milion a půl, stejně tak Tománek. Nechápu, že lidi baví takto plýtvat drahocennými penězi a cpát je do chřtánu advokátům doslova za nic. Proč to někdo dělá?

O peníze ale jistě jde bojovníkům za svobodu až na posledním místě, to jen já jsem taková malověrná potvora, která absolutně nevěří žádnému Právníkovi roku ani jiným advokátům.

Lidi, jste-li rozumní a přemýšliví, nepotřebujete žádné berličky, není vám třeba sledovat Hamplovou ani Nielsna a jejich pohádky. Vystačíte si bohatě sami. Nechte být politiky politiky a žijte. Vysmíváte-li se těm, kdo uvěřili covidu nebo Ukrajině, ale přitom vy sami jste neochvějní ve víře v jiné báchorky, nemáte „těm druhým“ co vyčítat. Jste stejně slabí a důvěřiví jako oni, jen jste si našli jiné, byť stejně špatné, útočiště. Opusťte ho, nepotřebujete ho.

P. S.: Upřímně doufám, že advokáti budou nadále za tyhlety zlé činy trestáni, protože využívají nevědomosti a bezbrannosti laiků. Pusu ať si pouští na špacír jak chtějí, to by mělo být každému lhostejné – ať sdílí bludy o odpojování samoživitelek, ať klidně čtou Aeronet, to je fuk. Tím se jen lidsky ztrapňují.

Právní kejkle ale nesmí zůstat nepotrestány, protože lidi spoléhají na to, že jednají jako odborníci a bezmezně jim věří. Stejně jako lékařům nebo jiným, kdo deklarují, že mají znalosti, kterými jiní nedisponují.

« Starší příspěvky Novější příspěvky »