Měsíc: Listopad 2022 (Strana 2 z 2)

Právníci na venkově 14: Z vlastní zkušenosti – když se nekoupete, smrdíte

Dnes jsem byli na pěkném, ale trochu drsném výletě na Pálavě. Drsném proto, že to tam klouzalo jak sviňa, to vám teda povím. Krom toho, že naše podrážky, ač jde o Vibram, nechtěly držet jako přibité na vápencích pokrytých podzimním listím, jsme se taky pořádně zpotili, protože počasí vůbec nenasvědčovalo tomu, že je začátek listopadu (ach, jak to musí být pro Fialu k naštvání, když lidem praží do bytů slunce a drze jim zadarmo vyhřívá příbytky a oni pak vůbec, ale vůbec nemají vztek na obludného Putina a namísto toho v klidu popíjí pivko nebo pokuřují, aniž by mysleli na hrdinné Ukrajince pokládající životy za naši svobodu).

Předpokládám, že naši kamarádi, poté, co přišli domů, vlezli do koupelny a dali si rychlou sprchu nebo si ti movitější dokonce dopřáli i takový energetický a klimaticky zrůdný luxus, jako je vana. Ne tak my.

Po příjezdu domů David honem jel, už za tmy, do naší nové staré barabizny, kde pobral zedníka s pomocníky, a rozvezl je po širém okolí do jejich domovů. Já jsem doma vybalila bagáž, umyla krabičky od svačin a honem posháněla slepice do chlívku, kde spí dohromady pořádně pod petlicí, přece jen mám z lišky ryšavé respekt, když jsem viděla holé kosti, které zbyly z naší Světlušky (staré a nové se ale ještě pořád nenávidí a ráno je musíme zase rozsadit, aby se neuklovaly) a zatopila v kamnech. Za boha živýho se mi ale nechtělo jít do přístěnku pro dřevo. Namísto toho jsem si řekla, že donesu špalky nachystané v koupelně na ohřátí teplé vody v brutaru. To ale znamenalo, že dneska se koupat nebudeme.

Abyste si nemysleli, že jsme zabahněná prasátka, koupali jsme se včera, vynecháme dnes a zítra se zase ošplouchneme. Nicméně každý den se opravdu neumýváme. Když se zřídka stane, že se koupeme až třetí den, tj. vynecháme dva, opravdu si už přijdeme nechutně. Mně osobně se zdá, že musím smrdět na sto honů. Proto se pak doopravdy těším dokonce i na „koupel“ v těch našich psychedelických podmínkách.

Na základě toho si říkám, jestli dnešní moderní vědci, takoví ti, co se hodně angažují okolo klimatu, covidu a vůbec všech „current things“, vůbec tuší, co to znamená nekoupat se tři dny. Nejspíš ne, jinak by nevymýšleli békoviny:

Sally Bloomfieldová je dokonce přesvědčena, že časté mytí může být pro naše tělo škodlivé. „Podle mého názoru se nemusíme koupat a sprchovat každý den. Ve skutečnosti se nemusíme koupat a sprchovat vůbec,“ překvapila profesorka z Londýnské školy hygieny a tropické medicíny.

Já vám ze své vlastí zkušenosti říkám: „Když se nebudete mýt, budete lidem odporní a bohu nemilí, i když se vám různí tzv. vědci snaží namluvit opak.“ Věřím ale, že to ještě s civilizací není tak zlé, aby snad s profesorkou někdo příčetný souhlasil a že lidstvo nebude smrdět jako já. Jediné, v co doufám, možná marně, je, že pokud budou tyhlety vědecké děvky profesorčina typu dál šířit svoje moudra, dovedou aspoň pár lidí k tomu, že se na stát, „vědu“ a všechny podobné blbosti vykašlou a začnou žít sami za sebe.

Všechny texty série „Právníci na venkově“ najdete zde.

Ať vláda vyhlásí krizový stav proti uprchlíkům

Dlouhodobě říkám, že abychom byli schopni poskytnout důstojné ubytování, tak cokoli co bude nad půl milionu příchozích už je velká zátěž, jak pro zdravotní systém, tak pro vzdělávací systém, ale především pro důstojné ubytování.

Větu v úvodu skutečně, ale skutečně drze vypustil z úst náš šeredně vykulený ministr vnitra. (Mimochodem, tohle mně zajímá už dlouho – prosím vás, proč mají všichni politici tak škaredou vizáž, když se na ty tvory musíme koukat, ať chceme nebo ne prakticky pořád?). Je šokující, že?

Možná, že bojujete proti Putinovi tak urputně, že je vám váš život lhostejný, ale mně tedy rozhodně není a na nějaký boj s kýmkoliv (zvláště tehdy, chce-li po mně něco můj úhlavní nepřítel – český stát) zvysoka kašlu. Záleží mi naprosto sobecky jen na sobě samé a mých blízkých – rodině a přátelích a vůbec se za to nestydím, naopak jsem na sebe hrdá.

Proto zvažuju, že si jen tak cvičně napíšu další žalobičku, tentokrát na nečinnost vlády. Ta podle mě měla už dávno vyhlásti jeden z krizových stavů – ideálně asi stav nouzový podle zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon a ústavního zákona č. 110/1998 Sb.

Čl. 5 zákona o bezepčnosti zní:

Vláda může vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost.

Co jiného , než ohrožení životů a zdraví českých občanů, může sakra být „velká zátěž pro zdravotní systém“ způsobená neřízenou, neomezenou a nekotrolovanou migrací cizích státních příslušníků na území jiného státu? A když to tak není, proč to ten ministerský trouba říká do novin? Proč děsí lidi? Proč je týrá?

Pokud to je tak, jak Rakušan tvrdí, pak platí bez debaty, že byl-li stát schopen tuhlety dvě fikané právní normy zneužívat vůči vlastním občanům, není pochopitelné, nač čeká, když jde o úplně cizí státní příslušníky.

Jistě si pamatujete, pokud nejste nějak retardovaní, že byl vyhlášen klíďo píďo zákaz opouštět republiku a Ústavní soud řekl, že je to cajk. Stejně tak se čeští občané nesměli vracet do vlasti jen tak. Proto je vhodné, aby okamžitě bylo zakázáno občanům Ukrajiny dále jakýmkoliv způsobem přijíždět do ČR, neboť jsou silně ohroženy naše vlastní zdroje pro české občany, když už to veřejně přiznávají i ti nahoře.

Zajímavé je, že se syrskými rodinami to šlo. To byli Fiala i naše ministryně Černochová celí říční, aby sem sem náhodou nedostaly, a to přitom v Sýrii zuřila (a pořád zuří) válka a umírají lidé.

Dívat se, jak se sem valí uprchlíci, které si potom nějak přerozdělujeme, žádná cesta není. Je třeba najít společný postup a velmi důsledně bránit hranici. Musí ale následovat práce s tranzitními zeměmi, je třeba posílit návratovou politiku, změnit sociální výhody a zvýšit tlak na integraci, aby imigrace nebyla tak atraktivní.“ Petr Fiala (také) k přijímání lidí z války zubožené Sýrie

Obrázek 1: Syrská maminka s dětmi (zdroj: brožura MV ČR „Uprchlíci ze Sýrie„)

„My nic o těch lidech nevím, nevíme, z jakého budou pocházet zázemí, jestli to budou skutečně křesťané, muslimové.“ Jana Černochová k přijetí 15 syrských rodin s dětmi do ČR.

Je vám z těch dvou hyen dost na blití? Mně ano.

Samozřejmě, že Ukrajinci jednají naprosto logicky – z nepříliš dobré, korupcí prolezlé země, kde zdravotní péči nemá prakticky nikdo a kde je těžké žít a uživit rodinu, kde potmci nemají naději na pěknou budoucnost, chtějí prostě pryč. Každý by chtěl. Stejně tak chtějí někam jinam Syřané, Pákistánci, lidi ze všech zemí Afriky, jinam chtějí ti z rozpadlých států Jižní Ameriky. Lidsky je to pochopitelné. Jednání samotných lidí není nijak odsouzeníhodné, je naprosto normální. Stejně pochopitelné ale je jednání těch, na jejichž úkor se má zlepšení života cizích dít. I tito lidé prostě musí bojovat sami za svoje přežití a za svoje děti. Platí proto pro všechny bez rozdílu, že jiné státy nejsou nafukovací, jejich systémy zdravotní péče, vzdělávání a veřejné správy nemohou unést příchod statisíců lidí v mimořádně krátkém čase, nezvládnou to ani rozpočty, prostě nic.

Představte si, kdyby se do nějakého státu v řádu týdnů nahrnuly miliony Čechů. To by byla pohroma v pravdě biblických rozměrů, a to ČR není ani tak strašlivě zkorupmovaná jako Ukrajina. Já bych opravdu nechtěla žít ve státě, kam by se české bandy dostaly. Už tak dost, že musím žít se spoluobčany tady u nás. Fuj.

Naše vláda má proto povinnost okamžitě vyhlásit nouzový stav, zavřít vnější hranice a nepustit sem ani ukrajinskou myš. Jinak úmyslně (když to i blbec Rakušan vytrubuje, kde může) dopustí zhroucení zdravotnictví, ekonomiky, zvyšování daní a vyčerpání a zničení vlastních občanů. Nejde o žádnou špatnost tohleto říct. Není to proti Ukrajincům, stejně jako není nic proti Syřanům nebo jiným národům. Jen prostě není technicky možné přijmout každého trpícího světa – jsou poměrně jasné limity, a ty už ČR s Ukrajinci dávno dokonce překročila. Tečka. Můžeme přát každému z celého srdce to nejlepší (a rozhdoně nepřát nic hrozného), ale to je tak všechno, co můžeme udělat.

Pochopí to někdy ti nahoře, nebo nás dovedou ke kopasu? Co ymslíte? Vsadíme se o pivo?

Právníci na venkově 13: Problémy s ptáky

Včera jsme se večer vraceli z nové staré barabizny a těsně před vískou, kde bydlíme, jsme na silnici uviděli cosi podivného. Nejdřív jsme mysleli, že je to kočka, ale když jsme zastavili, poznali jsme, že je to dravý pták. Na nohou měl GPS a kroužek a kožené popruhy a evidentně nemohl lítat, protože jsem ho poměrně snadno polapila do bundy. Doma jsem milého dravce po mírném boji (nevěřila bych, jak silně dokáže zatnout pařáty, vůbec nešel sundat a prst, kam mi zaťal dráp, ještě teď bolí) šoupli do velké krabice a David volal do záchranné stanice a nahlásil jim číslo z kroužku, aby nám pomohli s hledáním majitele.

Ráno před sedmou nám pak vlastník ptáka volal a do hodiny přidrandila jeho známá. Dravci nasadila čepičkou, posadila ho na bidýlko a odfrčela. My za to obdrželi flašku Jacka Danielse, která se nám báječně hodí pro řemeslníky za úžasnou práci, kterou odvádějí (ty fajnový omítky byste prostě museli vidět a cítit). Jen nějak nevím, jak si to kancelářský krysy, který ani netuší, co je práce, představují, aby tihle chlapi makali do 75 let. Zedničina (a nejen ta) je dřina a opravdu, ale opravdu se při ní nepopíjí kapučínko a nehledá se nejlepší meníčko jako to obyvkle dělají zaměstnanci v Praze nebo v Novém Kyjevě během poloviny pracovní doby.

Proč to tak dlouze, ale zajímavě vypravuji? Protože to kupodivu není poprvé, co jsme zachraňovali dravého ptáka. Před dvěma lety jsme našli na Vysočině jedno přiotrávené káně v lese a tomu jsme také zajišťovali pomoc. Údajně přežilo, i když si dodnes nejsem jistá, jestli nám v záchranné stanici jen nechtěli zvednout náladu. Když jsme totiž káně odevzdávali, vypadalo polomrtvě a ne že se ještě zbráborá.

Dřív se mi opakovaně (opravdu ne jednou) stávalo, že jsem musela volat sanitku zraněným důchodcům, kteří buď nějak blbě spadli ve městě nebo zkolabovali na chodníku. Teď se asi moje karma přesunula na zvířata, za což jsem jí skutečně vděčná, protože zvířata mám o dost radši než lidi. Vždycky se dozvím něco nového, když se jim věnuji, protože nejsou tak nudní jako většina člověčí populace. Díky našemu zatím poslednímu dravci jsem například zjistila, že existují kříženci dravých ptáků (ten „náš“ vypadal jako káně, ale měl zelenošedé nohy a ozobí). Jako bonus máme zvláštní téma pro prezentaci do školy, kterou připravíme s mnohem větší chutí než bláboly o tom, jak se mají lidé navzájem milovat, vystupovat asertivně a respektovat se a být odpovědní.

Na závěr přiznávám, že jsem měla ze záchrany tohoto krasavce zcela sobecky dobrý pocit. Jsem taky prostě jenom člověk.

Všechny texty série „Právníci na venkově“ najdete zde.

„Hrdinný“ pilot z Hřenska si pokutu zaslouží

Neuvěřitelně se bavím tím, jak lidé jednají jen a pouze na základě emocí. Tu tady, ondy támhle, slzičky, dojetí, srdíčka na pravém místě, koťátka, ukrajinská batolátka, lidičkové a tak podobně. Díky této nedokonalosti člověčí bytosti se ostatně velmi dobře daří šířit báchorky virové, válečné i klimatické a všeliké jiné.

Mimořádně zábavé je proto sledovat vlnu spravedlivého rozhořčení, kterou zvedla pokuta udělené velkému hrdinovi Vlkovi, který nejen že pilně hasil požár v Hřensku, ale taky pomáhal při pandemii a co víc, na své náklady lítal s tím svým létajícím strojem na Ukrajinu. Jedno oko nezůstane nad takovým člověkem suché.

e

Úřad pro civilní letectví uložil pokutu (škoda, že týpek nezveřejnil celé rozhodnutí, ale jen to, co se mu jako nefalšovanému geroji hodí, mohli jsme se dozvědět, jaká že povolení mu chyběla) proto, že prováděl vysoce rizikovou činnost bez povolení. Není to žádná formalita ani byrokracie. Nechápu, kde byl problém, aby si ta povolení opatřil, navíc když o tomto závažném nedostatku dle svých vlastních slov dobře věděl.

„Úřad s námi jednal, zahájil několik kontrol na naše provozní povolení. Věděli jsme, že určité věci musíme doplnit, nicméně jsme byli přesvědčeni, že pokutu, alespoň v takovém rozsahu, nedostaneme,“ komentuje rozhodnutí Vlk.

Proto osobně dost pochybuju o tom, že to vůbec mohl být přestupek nedbalosntí. Vždyť to věděl a pouze spoléhal na to, že se to asi nějak neprovalí nebo že se to vždycky nějak okecá. Možná by se mělo začít řešit, jak je to s poskytováním dalších „služeb“ tohoto spolku a co o tom věděl Hasičský záchranný sbor a jak to odůvodnil. Zajímalo by mne také, o jakém rozhodnutí jakého úřadu Vlk mluví. To by asi taky stálo za zveřejnění.

„Před rokem jsme podobný požár hasili v Ostravě, kde jsme od generála Vladimíra Vlčka (generální ředitel HZS ČR, pozn. redakce) dostali děkovný dopis a úřad vydal rozhodnutí, že pokud to děláme zadarmo, v podstatě nic porušujeme,“ říká Vlk.

Pokutu kvůli své vlastní chybě Vlk dostal podle § 92 odst. 1 písm. m) zákona o civilním letectví, který zní:

Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že provozuje obchodní leteckou dopravu bez licence nebo povolení, provozuje letecké práce nebo letecké činnosti pro vlastní potřebu bez povolení, nebo provozuje letiště bez povolení.

Jeho tzv. „pomoc“ mohla stát jiné lidi (profesionály) životy nebo zdraví, protože situace v Hřensku byla prostě nebezpečná jak sviňa. To, že je třeba výcvik k k takovým zásahům, snad pochopí každý mamlas.

Úřad zahájil s pilotem přestupkové řízení, neboť pilot dle zjištění Úřadu v rozporu s pravidly provedl sérii 8 letů při zásahu IZS v Hřensku. Jedná se o provoz s nutným zvláštním výcvikem, postupy pro specifickou vysoce rizikovou činnost atd., nejedná se tedy o pouhé byrokratické překážky. Úřad při rozhodování zohledňuje veřejný zájem, nemůže ovšem přehlížet porušování či dokonce opakovaná porušení pravidel stanovených právním řádem České republiky. V určitých situacích proto musí pravidla i vymáhat, aby zajistil bezpečnost osob a majetku ve vzduchu a na zemi. Správní řízení není ukončeno, proto s ohledem na práva pilota nelze podávat bližší informace.

Úřad pro civilní letectví proto jednal správně. Jestli se to chlápkovi nelíbí, má snad dost možností, jak svoji kauzičku dovést až k soudu, jistě se najde dost pomatenců, co mu nabídnou právní pomoc zdarma, popř. vybere na pokutu a nebude už muset kňourat jak malé děcko.

Pokud si myslíte, že Úřad chyboval, pak by vám jistě nevadilo, kdyby vám slepé střevo odoperoval třeba krejčí, ne? Je to přece jen byrokracie. Trapnou formalitou jsou i požadavky České advokátní komory, zkoušky soudců taky nepotřebujeme, zbytečné jsou řidičáky pro řidiče autobusů (nebo obecně), k ničemu je chtít, aby učitelé měli nějaké vzdělání. Ať si každý dělá, co chce a jestli to někdo odskáče, koho to bude zajímat.

Jak si myslím, že stát má do našich životů zasahovat co nejméně, tak jsou situace, kdy je to na místě, a to je právě potřeba povolení pro konkrétní činnosti, které mohou mít závažné dopady na druhé.

Vím, že je klidně možné, že v citovém pohnutí (a protože přece na hrdiny první linie musíme být hodní, abychom ukázali, jak moc jsme odpovědní) dojde nakonec ke zrušení rozhodnutí, ačkoliv v jiné méně mediálně dramatizované kauze by se to nestalo, a za zavážný přestupek nebude ten chlap potrestaný. Vím, že úřady ani soudy nerozhodují podle práva, ale podle šílených a zmatených návalů hormonů. Toho jsme si za covidu užili dost a bůh ví, že ještě užijeme. Právě kvůli takovýmto pohádkám, jak je ta o hasiči z Hřenska.

Uvědomte si pak laskavě, že přesně toto nelogické a neracionální jednání a rádoby morální výkřiky na Twitteru a fejsáči nás dovedlo tam, kde jsme kvůli stejně blbé reakci na covid, na Ukrajinu a na mnoho dalších věcí. Jestliže jste teď spravedlivě rozhořčeni nad smutným osudem samozvaného hasiče, poděkujte později jen sobě, že nemáte svobodu.


Novější příspěvky »